Zbabělá Nebelvírka

23. června 2011 v 20:56 | Em |  ░▒▓Jednorázovky HP


Další ze soutěžních povídek, která je napsaná pro Chloe.. Ohodnocena 9ti body z 10-ti, tak snad to stojí za přečtení ;)

Zadání:
Příběh na téma, kdyby jste vy byli v Bradavicích. Příběh bude tedy psán z vašeho pohledu. Asi by se ta postava měla shodovat s vaším charakterem. Co se týče žánru...moc ráda bych si přečetla nějakou sladkou romantiku, ale je to celkem na vás. Není to podmínka. Co ovšem podmínka je...musí to být v období, kdy do školy chodil Tom Raddle. Aby to bylo zajímavější. A v té době vlastně není uvedeno moc postav, tak to budete mít i volnější :))



Netušila jsem, kolik odvahy se ve mně skrývá, ale byla pohřbena hodně hluboko. Věděla jsem, že o něj stojí Enid, ale nemohla jsem si pomoct. Algie Longbottom byl vážně fešák. Ale moje obavy, že nemám šanci se později potvrdily jako oprávněné.

Jak já ty jeho ztřeštěné kousky milovala. Nezapomenu na den, kdy v celé Nebelvírské koleji rozhlásil, že naučí Hagrida plavat. Hagrid samozřejmě nechtěl, ale po týdnu, zrovna když bylo tak nádherně, ho pod záminkou důležitého rozhovoru vylákal ven k jezeru. Tehdy tam ještě bylo to molo. Já byla zrovna venku a učila jsem se z učebnice Přeměňování. Viděla jsem ten jeho uličnický výraz, kterého si Hagrid nevšiml a měla jsem tušení. A vyplnilo se. Algie ukazoval na něco na dně přímo u pod nimi. A důvěřivý Hagrid se díval a díval.

Nejvíce legrační na tom bylo, že se ho Algie nejdřív pokusil jen nenápadně strčit jednou rukou. U tohoto poloobra neměl nejmenší šanci. Dokonce to ani nezaznamenal. Zoufalá situace si žádá zoufalé činy. Takové bylo jeho heslo. Ustoupil deset kroků a rozeběhl se. Hagrid stále naivně hledal to vymyšlené cosi ve vodě.
Náraz 80-ti kilového chlapce ho jen lehce popostrčil, ale jak byl předloněný a stál na okraji, spadl přímo do vody.

A toho dne se Hagrid naučil plavat. A toho dne se Algie naučil rychle utíkat. Smála jsem se ještě u večeře ve Velké síni a pro tyhle chvíle jsem ho vážně milovala.

Co na tom, že on ani nevěděl, že existuji. Stačilo mi se na něj dívat. Navíc Enid byla vážně pěkná a věděla jsem, že se k sobě hodí. Budou spolu šťastní, to jsem věděla.

Jediný, kdo znal tohle moje trápení byla Olivie.

Olivie Horbyová byla má nejlepší kamarádka. Byla ztřeštěná, bláznivá a stále veselá. S chlapci měla stále nějaké citové problémy a ráda se mi svěřovala. Byla jsem její studna, ale nikdy jsem nechápala, jak může být někdo tolik emoční a tak málo racionální. Vždyť si tím vším způsobovala zbytečná trápení. Další holka, se kterou jsem se bavila, byla Uršula. Ufňukaná Uršula jí všichni říkali. No, nevím jak je možné, že jsem taková sebemrskačská, ale neměla jsem ráda to posmívání. Tak jsem se snažila tu pro ni z části být. Nikdy mi příliš nepřirostla k srdci.

Pravdou je, že mě neskutečně unavovala, nezajímala a její myšlenkové pochody jsem prostě nemohla pochopit, ale kdykoli něco potřebovala, byla jsem tu pro ní. Těžko říct, proč to tak bylo, ale asi jsem potřebovala k sobě mít v okolí protiklady, aby to vyrovnávalo moji ne tak příliš bláznivou povahu.

Samozřejmě, že tím nemám na mysli protiklad ve smyslu zmijozelů jako byl například Abraxas Malfoy nebo Tom Rolvoj Raddle. Ti byli opravdu zlí. Stačilo mi, když jsem je jednou přistihla po večerce v chodbě ve třetím patře. Naštěstí mě neviděli, jinak bych možná dopadla úplně stejně jako Batyldiná kočka. Tiskla jsem se za rohem ke zdi ze strany krytá jedním brněním. Slyšela jsem zvuky už z dálky, nedalo mi to a přišla jsem blíže.

Abraxas právě seslal na to ubohé zvíře Cruciatus. Byla jsem zděšená z takové krutosti. Trvalo to snad věčnost, ale já, ačkoli Nebelvír, jsem nemohla udělat těch několik kroků, abych tomu zabránila. Měla jsem příšerný strach. Za několik chvil přišel i Tom. Zeptal se Abraxase, co se tu děje. Poskočilo mi srdce, byl to Primus, věřila jsem, že tomu zabrání. Jaké bylo ovšem moje překvapení, když jsem slyšela pouze jak říká:

"Dělá hrozný hluk, nedá se to poslouchat, Avada Kedavra."

Řekl to tak znuděným hlasem, jako by mluvil o tom, co měl k obědu.

V tu chvíli jsem zjistila, že On je daleko horší než nějaký Malfoy a ani jsem nedutala.

Teď už je vše jinak. Hned po škole, kterou jsem dokončila s průměrným prospěchem, se událo několik věcí.

K moci se začali hlásit jistí Smrtijedi a v Evropě začalo být poněkud horko. Já už v Británii nemohla dál setrvávat. Nebezpečí hrozilo nejen mně, ale i celé mé mudlovské rodině. Odstěhovali jsme se proto do Ameriky a já doufala, že stoupající vliv Temnoty nebude mít tak dlouhé ruce, aby zachvátil i tento kontinent.

Sedím v houpacím křesle, na klíně svých pět vnoučat a poslouchám rádio. Temnota obestřela svět a jedinou naději, kterou máme, vkládáme na bedra Chlapce-který-přežil, Chlapce-který-je-teď-nezvěstný a který se, jak všichni doufáme, snaží najít slabiny Pána Zla.

Stále si vyčítám, že jsem se tehdy nepřimluvila za Hagrida, nepostavila za něj. Všichni si mysleli, že to on otevřel Tajemnou komnatu, což stálo Uršulu živost. Ale já věděla, že zlo, které Raddle skrývá, by toho hrozného činu schopno rozhodně více. Ne, Hagrid to být nemohl, teď to všichni ví. Kdybych tehdy promluvila, mohla se celá válka odehrávat jinak, dokonce by možná nebyla. Ale já se bála. Navíc lidé, i když neměli Uršulu rádi, byli na Hagrida velmi rozhořčeni. A kdybych se za něj postavila, dostala bych se do špatného světla s ním.

Každý večer poslouchám jména těch, kteří se nedobrovolně odebrali na Onen svět a doufám, že to brzy skončí.

Většina lidí, které jsem měla ráda, jsou po smrti. Prakticky jediní, o kterých vím, že jsou v pořádku jsou manželé Longbotomovi. Ano, Enid a Algie se vzali. Přála jsem jim to, ale to, co se stalo rodičům jejich prasynovce, je muselo velmi sebrat. Alespoň vědomí, že Neville je velmi statečný mladík, je může činit pyšnými. I když neustálý strach o jeho život by mi to nevyvážil.

Doufám ve světlou budoucnost pro mé potomstvo, rodinu, přátele a čekám v ústranní.
Takto skončila Nebelvírka, která se bála na škole projevit názor, bojí se stále, naději vložila do cizích rukou a teď už jen doufá v lepší zítřky.

The End

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 24. června 2011 v 2:16 | Reagovat

povedené...celou dobu jsem čekala, co se stane, jak to dopadne a připadá mi, že tohle jde hezky ruku v ruce s kánonem...tohle by se klidně mohlo ve světě HP stát, proč by ne =o) a navíc je to povídka, která ukazuje ten strach, tu bezmoc...myslím, že bych na tom byla stejně jako hlavní hrdinka, ač v Nebelvíru, tak ne natolik statečná, abych něco udělala =o)
opravdu chválím ;o)

2 °Alex °Alex | Web | 24. června 2011 v 6:38 | Reagovat

Krásna jednorázovka!!! :)

3 °Alex °Alex | Web | 24. června 2011 v 6:43 | Reagovat

Ani som si neuvedomila, aké výhody má doba T.R. :D.

4 Emily Emily | Web | 24. června 2011 v 8:21 | Reagovat

[1]: Však to zadání bylo, aby hlavní postava byla trochu jako autor... taky bych se asi nehrnula do nějakých lítých bojů.. teda alespoň myslím.. těžko říct takhle v klidu od monitoru :-P jinak díky moc! Jinak snažila jsem se, aby to s tou dobou vycházelo ruku v ruce a navíc jsem na sebe i pyšná, že se mi tam asi i podařilo zakomponovat postavy, které do té doby opravdu patří.. alespoň doufám :-)

[2]:[3]: Díky moc... Jaké výhody přesně myslíš? ;)

5 Hope Hope | Web | 24. června 2011 v 12:15 | Reagovat

[4]: jo, takhle v klidu od monitoru to jde těžko posoudit, to je pravda =o)))
já bych řekla, že se ti to podařilo ;o)

6 penelopeo penelopeo | Web | 24. června 2011 v 13:38 | Reagovat

Ano, je to moc povedené. A hele... to o mě byl jen názor Chloe. Víš, že různí lidé mají různé názory? ;-)

7 °Alex °Alex | Web | 24. června 2011 v 14:45 | Reagovat

[4]: tie, ktoré sú napísané hore: Aby to bylo zajímavější. A v té době vlastně není uvedeno moc postav, tak to budete mít i volnější.

8 Chloe M. Raddle Chloe M. Raddle | Web | 24. června 2011 v 15:36 | Reagovat

Tahle povídka je super :-)

9 Emily Emily | Web | 24. června 2011 v 18:13 | Reagovat

[5]: Tak dík moc!

[6]: Jasně, ale tak ... :-) jak je psáno, tak je dáno :) ale dík :)

[7]: To jsem nepochopila... O.o

[8]: Díky díky.. jinak bych nedostala tolik bodíků, vždyť já vim :-P

10 vivienne vivienne | Web | 24. června 2011 v 21:18 | Reagovat

pěkné

11 Emily Emily | Web | 25. června 2011 v 8:50 | Reagovat

[10]: Dik

12 Jenny Jenny | Web | 11. července 2011 v 15:27 | Reagovat

Tz mě budeš prostě překvapovat na dále...:) obdivuji to jak píšeš :))

13 Emily Emily | Web | 11. července 2011 v 18:51 | Reagovat

To jsem vážně moc ráda :)

14 wolf-lucy wolf-lucy | E-mail | Web | 3. srpna 2011 v 11:45 | Reagovat

Jéé prastrýček Algie!Od Nevilla,že?

15 Emily Emily | Web | 3. srpna 2011 v 12:28 | Reagovat

[14]: Jj, musím se pochválit, ale všechny postavy v této povídce zmiňované opravdu v té době žily :-)

16 cassiopea-black cassiopea-black | 27. října 2011 v 18:54 | Reagovat

zajímavej nápad :-) jasně, zadání je zadání, ale musela si to nějak pojmout a mně se tvoje pojetí moc líbí :-) a pěkně si do toho zakomponovala ty postavy :-)

17 Liss Liss | Web | 20. listopadu 2011 v 17:55 | Reagovat

LIKE!

18 Annie Potterová Annie Potterová | Web | 24. března 2013 v 13:10 | Reagovat

Krása!! Nechceš se spřátelit?? :)

19 Emily Emily | Web | 7. prosince 2013 v 21:01 | Reagovat

[16]: Díky, snaha byla :)

[17]: ;)

[18]: Díky moc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama