Komentáře

1 Charlie Charlie | Web | 15. května 2011 v 21:44 | Reagovat

A aj on. To jej nemohlo ujsť.
"No... No, áno," dostala zo seba Amelia po chvíli. Pod jeho pohľadom sa vždy zapírila a zakoktávala, aj keď vedela, že ani nevie jej meno a vôbec si neuvedomuje, že pozerá na ňu.
Amelia sa zapozerala na neho a nepečula kamarátkynu druhú otázku.
"Hej, Amelia, vnímaš ma?" zamávala jej Emma pred očami.
"Jasné, že ťa vnímam," odsekla jej Amelia, ktorá sa už spamätala.
"A povieš mi teda, kedy je to rande?"
"Merlin!" zvolala Amelia. "Ja to neviem!"
"Čo nevieš?" spýtala sa Emma.
"Kedy má byť to rande!"
V skutočnosti práve, keď ju Mark pozýval prechádzal okolo jeden nemenovaný Chrabromilský boh a ona akosi Marka prestala vnímať.
Amelia rýchlo vyskočila zo stoličky a poliala si pritom rozpísanú úlohy atramentom. Než sa Emma stihla ozvať, zatváral sa za Ameliou potrér.

2 Emily Emily | Web | 15. května 2011 v 21:51 | Reagovat

Jsem teda hloupá, jak jsem mohla zapomenout něco takhle důležitého? Mumlala si pro sebe, když se vydala na místo, kde ještě před chvílí byl i Mark.
Došla tam, ale nikdo tam nebyl.
Samozřejmě. Co by tu taky dělal, vždyť je už po večerce.
Chvíli tupě zírala na holou zeď a v duchu si nadávala. Pak se vydala zpátky.
"Zeptám se ho při snídani," uklidňovala se.
"Na co se zeptáš?" ozval se za ní hlas.

3 Charlie Charlie | Web | 16. května 2011 v 0:26 | Reagovat

"Jej, ahoj, Lily," usmiala sa na ryšavku za sebou.
Lily trochu vypučila oči. "Ahoj," hlesla prekvapene.
"Ja viem, že je po večierke," začala hneď. "Už aj idem späť do spoločenky."
Lily sa tvárila ešte prekvapenejšie. Nestihla jej ani odpovedať, pretože okamžite vyrazila späť a ďalej sa, už sice len v duchu, preklínala, ako mohla byť taká hlúpa a prepočuť, kedy má rande. Nechať sa takto vyviesť z miery chalanom, ktorý ani nevie, ako sa volám, krútila nad sebou hlavou.

Vrátila sa do spoločenky, kde objavila svoje veci úplne opustené. Emma už bola určite v izbe, ale ako je možné, že tu nechala jej veci, to jej do hlavy nešlo. Pozbierala zo stola hotové úlohy a napchala ich do tašky, z ktorej trčali, ako sa dalo. Pri pohľade na úlohu z elixírov si aj zanadávala. Rozliaty atrament už zaschol, takže ani kúzla nepomôžu, bude ju musieť zajtra prepísať.
Ešte viac nahnevaná sama na seba sa vybrala k dievčenským internátom. A to by nebola ona, keby cestou do niekoho nevrazila. A čoby do niekoho, ale rovno do samotného "Boha".
"Pre... pre... prepáč," vykoktala a čo najrýchlejšie vybehla schody k svojej izbe.

Sirius zostal stáť s podvihnutým obočím. Počul koktavé ospravedlnenie. Keď si odmyslel koktanie, znel ten dievčenský hlas dosť sympaticky. Potom videl len, ako závoj lesklých čiernych vlasov mizne na schodisku do dievčenských spální. Nemal ani možnosť vidieť jej tvár. Ale nemohlo mu ujsť, že jej pri zbesilom úteku z tašky vypadol pergamen. Zobral ho a spoznal v ňom úlohu z herbológie.

4 Emily Emily | Web | 16. května 2011 v 9:01 | Reagovat

Hloupá, hloupá, hloupá, takhle si nadávala Amelie, když dorazila do svojí ložnice.
Jak můžu být hloupá?
Holky v ložnici už spaly, tak nemohly vidět její červenající se obličej ani slyšet její funění, jak se snažila zdolat schody sem do nejrychleji. Oblékla si noční košili, kterou má po babičce a zavrtala se do postele tak hluboko, jak jen to šlo. Nejraději by zmizela úplně.

"Ameli, vstávej!" budila jí její spolubydlící Jennifer.
"No tak, jestli chceš snídat, tak už musíš vstát, jinak nestihneš Přeměňování," třásla s ní kamarádka.

"Snídaně," vyklouzlo Amelii z úst vyplašeně, když si uvědomila, že tam potká jeho a ještě se bude muset zeptat, kdy má to rande. S těžkým srdcem se vydala do koupelny a vůbec se jí do Velké síně nechtělo.

5 Chloe M. Raddle Chloe M. Raddle | Web | 16. května 2011 v 13:22 | Reagovat

Přeci jenom se ale nakonec přinutila a o pár minut později už seděla za nebelvírským kolejním stolem. K jejímu štěstí jen o pár míst zleva seděl ten nejúžasnější a nejnádhernější kluk na planetě, takže ani nevnímala Emmu, která jí něco zapáleně vysvětlovala.
"Hej, Mi! Já s tebou mluvím. A dost dlouho! Mohla bys přestat zírat na Blacka a odpovědět mi?" probral jí až Emmin naléhavý hlas a mávání její ruky před Miiným obličejem.
"Promiň, Emmo. Na co ses ptala?" zakoktala se a cítila, jak se jí obličej zabarvuje do ruda.
"Jenom jsem se ptala, jestli bys mi ještě nedala doopsat poslední řádek toho pojednání na bylinkářství..!" upřela na ni Emma prosebný pohled.
"Jasně, že jo! Měla bych ho mít někde v tašce.." usmála se a hrábla do přeplněné brašny, která ležela na lavici vedle ní. K jejímu zděšení tam ale úloha, kterou psala takřka tři hodiny, nebyla.

6 Charlie Charlie | Web | 16. května 2011 v 14:23 | Reagovat

Nie, nie, nie, nie, nie... opakovala si dokola, keď horúčkovito vykladala veci z tašky rovno na stôl.
"To snáď nie je pravda!" zamrmlala a zúfalo sa zosunula späť na lavicu.
"Nešal," napomenula ju Emma. "Najskôr si ju nechala na stole v spoločenke alebo v izbe."
"Hm, asi máš pravdu," uznala pokojnejšie. "Idem sa tam pozrieť," vyskočila z lavice a rýchlim krokom sa vybrala späť do Chrabromilskej veže. Cestou sa takmer modlila, aby znova do niekoho nevrazila.
Úspešne sa dostala až do spoločenky a na miesto, kde sa zrazila so Siriusom. Úloha nikde v okolí nebola. Pre istotu sa pozrela aj pod sedačku a kreslá, ale nič. Skontrolovala aj stôl, na ktorom si písala úlohy a vybehla aj do izby. Svoju úlohu nenašla. Dúfala, že sa niekde stratila, len aby ju niekto nečítal. A hlavne nie on, zdesila sa, keď jej napadlo, že ju mohol zobrať aj On.

Pomaly sa vybrala späť do Veľkej Siene, keď jej na myseľ prišiel ďalší problém, ktorý chcela na raňajkách vyriešiť. Pridala do kroku a dúfala, že Mark bude ešte vo Veľkej Sieni. Ale pretože jej šťastie nikdy veľmi neprialo, práve keď vošla do Vstupnej haly zazvonilo na vyučovanie a zo Siene sa vyvalil dav študentov. Pred udupaním ju zachránila Emma, ktorá ju chytila za rameno a odtiahla smerom von ku skleníkom.
"Počuj, Mi, ty si v poslednom čase dobrý moták," vmietla jej do tváre. "Čo sa s tebou deje?"
"Neviem," pípla Amelia a ďalej svojej kamarátke už nevenovala pozornosť, pretože práve spolu so svojimi kamarátmi prebehla okolo nich oživená socha Michelangeovho Davida, škoda, že bola oblečená.

Sirius stál s ostatnými Záškodníkmi pred skleníkmi a vyhliadal čiernovlasú spolužiačku. Mal smolu, doteraz si ani nevšimol, že v Chrabromile majú až päť čiernovlasých šiestačok.
Chcel zistiť, ktorá pred ním včera zdúchla. Hore na izbe si prečítal jej úlohu. Musel uznať, že je to veľmi dobre vypracovaná úloha, za ktorú by sa nemusel hanbiť ani Námesačník. Podľa mena na úlohe ju nepoznal, ale to on podľa mena nepoznal žiadnu, mená mu boli fuk. Rozhodol sa, že počká, ktorá čiernovláska sa o stratenú úlohu na Herbológii prihlási. A dočkal sa...

"Amelia de Lautry," vyvolala profesorka Sproutová (Prýtová) dievča podpísané na úlohe, ktorú včera ukoristil.
Pomerne malé dievča so záplavou sametovo čiernych vlasov sa zapýrilo a podišlo k profesorke. Okamžite vyštartoval tiež.
"...stratila som ju," počul ako dokončila vysvetľovanie.
"Slečna de Lautry, viete, že som sľúbila trest tomu, kto mi dnes neodovzdá vypracovanú úlohu," pripomenula profesorka.
"Viem," pípla čiernovláska.
"Takže to znamená," začala profesorka.
"Počkajte, pani profesorka," prerušil ju Sirius. "Ja som tú úlohu včera našiel," podal profesorke Ameliinu úlohu.
Amelia sa ešte viac zapýrila a vyhýbala sa jeho pohľadu, keď sa jej snažil pozrieť do tváre a zistiť ako vyzerá. Prišlo mu divné, že si ju dodnes prakticky ani nevšimol.

7 Jannie Jannie | Web | 16. května 2011 v 15:10 | Reagovat

Vůbec nevypadala špatně.Dokonce by se i odvážil ji zařadit do skupiny hezkých dívek.Černé vlasy jí ladily k bledé pleti a oči měla nevinné a stydlivé.Sotva se mu vůbec dokázala podívat do těch jeho.

"Máte štěstí slečno de Lautry, pan Black vás zachránil.A teď všichni na svá místa."přikázala profesorka Prýtová a žáci se rozestavili kolem stolu.Hodina ubíhala v klidu a Amelia se raději vyhýbala Siriusovu pohledu i když ho cítila na svých zádech.
Konečně hodina skončila a žáci se vyvalili ze skleníku.Amelie byla nedobrovolně zatáhnuta do proudu žactva a její křehká postava takový nápor neudržela.Za okamžik se nešikovně rozplácla na podlaze.Než se k ní dostala Emma, aby jí pomohla z maléru, podal jí ruku někdo jiný.
"Jsi v pořádku?"zeptal se Sirius a pevně tiskl její jemnou ruku.
"Ano."odpověděla tiše a otočila se k odchodu, jenže Sirius jí to nedovolil.Jeho oči si ji zkoumavě prohlížely.
"Počkej.Kam utíkáš?"zadržel ji."Chtěl jsem si s tebou chvíli popovídat."
Na to Amelia jaksi neměla odpověď.Otočila se na Emmu s prosbou o pomoc v očích.

8 penelopeo penelopeo | Web | 16. května 2011 v 16:35 | Reagovat

Emma však jen pokrčila rameny, ústy naznačila: „Jen pokračuj!“ a s úsměvem odešla. Amelie myslela, že se rozplácne na zemi znovu, jak jen se jí podlamovala kolena. Přemohla se a na maličký okamžik se podívala do jeho očí. Byly pro ni útěchou a pomocí... „Ehm... no... nikam.“ vyrazila potichu ze sebe a pohled znovu zapíchla do země. Koutkem oka zjistila, že se na ni Sirius překrásně usmívá. Chtěla se na něj znovu podívat, ale nenašla k tomu odvahu. „Já... no... za chvíli začíná hodina. Měla...bych jít.“ zakoktala a chtěla odběhnout pryč. Sirius ji však uchopil za ruku a přitáhl ji k sobě. Dívka děkovala za dlouhé lokny havraních vlasů, které jí splývaly do obličeje. Alespoň zakryly Ameliinu tvář, teď červenou jak rajské jablíčko.

9 Emily Emily | 16. května 2011 v 17:23 | Reagovat

"Amelie?" ozvalo se za ní.
Ztuhnula. Ten hlas znala.
Mark, uvědomila si.
Sirius jí pustil a ona stále hleděla do země, červenolící, nervózní.
"Tak je vidět, že o mě už nemáš zájem. Našla sis lepšího, tak si to spolu užijte," zvyšoval stále hlas a čišela z něj zloba.
"Vždycky jsem si o tobě myslel, že jsi přímá a tohle bys neudělala. Mýlil jsem se. Bohužel.." otočil se a odešel.
"Ale Marku..." vykřikla ještě za ním, ale už byl pryč.
Na Siriuse se ani nepodívala a utekla pryč.

10 Jannie Jannie | Web | 16. května 2011 v 18:18 | Reagovat

+ + +
"Počkej, takže se tam objevil Mark a vyčetl ti, že se objímáš se Siriusem?"zeptala se Emma ve společenské místnosti, když jí Amelia všechno se slzami v očích vyklopila.
"Ano."škytla a zakryla si tvář dlaněmi.
"Ach Mio.Je to složité."povzdychla si její kamarádka a objala ji.Amelia byla vděčná za její přátelství a poděkovala jí.
V tu chvíli za sebou ale zaslechla kroky a když se otočila, spatřila Siriuse jak jí hledí do očí a posunkem naznačuje, aby šla k němu.Stydlivě zavrtěla hlavou, že nepůjde.Sirius sklonil hlavu, chvíli se zdálo, že přemýšlí, ale potom k ní přišel, vzal ji za ruku a táhl pryč.
"Co to děláš Siriusi?"zeptala se ho když už stáli venku ve studené chodbě.
"Chtěl jsem s tebou mluvit.Je mi líto, že jsi kvůli mě ztratila-"
Amelia ho přerušila.
"Nebyl to můj kluk."
Sirius jí pohlédl do očí a malinko se pousmál.

11 penelopeo penelopeo | Web | 16. května 2011 v 18:21 | Reagovat

Běžela do společenské místnosti. Uvědomila si, že pláče. Nechtěla aby na ní nikdo mluvil, chtěla mít soukromí. Ve společenské místnosti nikdo nebyl, jak doufala. Myslela na Siriuse, ale ten se jí v mysly měnil na Marka. Šíleně jí najednou rozbolela hlava. Co to s ní dneska je? Opravdu se jí dnes lepila smůla na paty... Rozhodla se jít na ošetřovnu.

12 Emily Emily | Web | 16. května 2011 v 20:01 | Reagovat

Šla jako ve snách, noha míjela nohu, nevnímala kam jde ani kudy, čas pro ní byl pouhou formalitou a kupodivu na nikoho cestou nenarazila. Žádní prefekti, profesoři, ani paní Norrisová. V hlavně se jí pořád honily různé myšlenky a nevěděla, co o tom všem má myslet. Věděla moc dobře, že Sirius, její platonická láska, až zjistí, jaké je kopyto, už s ní nebude chtít ani mluvit. Navíc vážně nebyla hezká, věděla to a věděli to i ostatní. Byla vděčná za hábit, který skrýval její nedostatky. Sice to vyrovnávala kladnými vlastnostmi, ale u tak vybíravého kluka prostě neměla šanci. A tu svou jedinou v podobě Marka promrhala kvůli pouhému snu.
Najednou se jí zatočila hlava a i když měla v tu chvíli tušení, že je poblíž ošetřovny, nešlo to překonat a omdlela.

13 Krasivija Krasivija | Web | 16. května 2011 v 21:52 | Reagovat

Amelie lwžwla před ošetřonou asi seset minut, než náhodou odtut vyšla madame Pomfreyová a všimla si jí.
,,Ach děvče, co se vám to sstalo?" poté si všimla, že Amelie nejspíš nebyla zasažena nějakým kouzlem, ale že omdlela kvůli nějaké chvilkové slabosti.
Zatáhla ji na ošetřovnu a uložila ji do postele. Nalila jí do úst nějaký lektvar. po kterém se hned probudila.

14 penelopeo penelopeo | Web | 17. května 2011 v 6:59 | Reagovat

„Ach... madame Pomfreyová. Já nechtěla... jen ...jen jsem se neovládla.....Ah jsem hrozná!“ vykoktala, prudce se posadila a při posledních slovech se plácla do čela. Jak ji ta hlava bolela, ani nevěděla co právě řekla. „Ale děvče... Co to tu mluvíte za nesmysly?“ zeptala se madam a dozorientovanou Amelii zpátky položila do postele. „Ne...nikam. Musíte si odpočinout!“ řekla rázně a položila ji ruku na čelo, „A hlava vám úplně hoří! Ležte, přinesu vám, nějaký lék.“ S těmito slovy ošetřovatelka odběhla pryč. Amelii se zase chtělo brečet... Proč ona musí nosit všude s sebou smůlu?

15 Michaella Michaella | Web | 17. května 2011 v 10:36 | Reagovat

Ležala tam sama. Jediný zvuk čo počula bolo odbíjanie hodín. Nevedela spať, rozmýšľala nad svojou situáciou. Bola zamilovaná do najkrajšie chlapca na škole, ale práve kvôli tomu chlapcovi stratila jediného chlapca, ktorý bol do nej zaľúbený. Ach jaj Mark. Prečo sa všetko okolo nej tak neuveriteľne komplikuje. Ráno bolo pre ňu veľmi stresujúce. Akonáhle vošla do Veľkej siene pozrelo na ňu niekoľko párov očí.

16 Charlie Charlie | Web | 17. května 2011 v 11:05 | Reagovat

Aj tak je tu nejako málo ľudí, skonštatovala v duchu, keď pri chrabromilskom stole hľadala Emmu.
"Ahoj!" usmiala sa na ňu Emma. "Tak už ti je lepšie?"
"Mhm," prikývla Amelia s plnou pusou jogurtu. "Pomfreyová povedala, že to bola len chvíľková slabosť a horúčka už prešla, tak ma pustila," dodala, keď prehltla.
"Čo máme dnes prvú hodinu?" spýtala sa Emmy.
Emma pretočila očami. "Je sobota ty treštidlo! A myslíš vôbec na niečo iné, ako na učenie? Hej, Mi?!"
Opäť sa neúspešne snažila upútať Ameliinu pozornosť. Sledovala jej pohľad a narazila na Záškodníkov, a hlavne na jedného krásneho Záškodníka, ktorý práve pozrel ich smerom a zakýval Amelii. Tá sa nemala k činu.
"Okamžite mu odkývaj," drgla do nej Emma.
"Ale..." zamrmlala Amelia.
"Kývaj!" zavrčala jej Emma do ucha a Amelia opatrene zdvihla ruku.
"No páni!" zvolala Emma, keď sa Sirius otočil k svojím priateľom a Amelia ju znovu začala vnímať. "Po tebe ide Sirius Black!"
Amelia pochybovačne podvihla obočie. "Čo to trepeš?" zahriakla ju. "A čo by na mne asi videl, dobré známky po hodinách učenia sa?"
"Akú inú odpoveď by som od teba mohla čakať," povzdychla si Emma. "Tak ako to bolo s tou úlohou a tou jeho hrdinskou záchranou včera po herboógii?" vyzvedala.
Emma si otrávene povzdychla a začala jej rozprávať, ako sa s ním zrazila v spoločenke.

Aj keď chcela ísť Amelia po raňajkách do knižnice, Emma ju vytiahla von k jazeru. Celé doobedie tam sedeli a rozoberali, koho iného ako, Siriusa Blacka.

Po obede konečne donútila Amelia Emmu ísť do spoločenky.
"Pozri," ukázala Mi Emme, hneď ako vošli. "Myslíš, že ide po mne? Ak áno, tak si ma práve s niekym pomýlil."
Emma pozrela na sedačku, kde sa práve Sirius až priveľmi mal k jednej piatačke.
Narozdiel od Amelie, Emma si všimla, ako sa Sirius od piatačky odtiahol, keď išli okolo. Ale keby to aj Mi povedala neverila by jej.

17 Betka Betka | Web | 17. května 2011 v 11:24 | Reagovat

Amelia sa zamyslela nad slovami, čo povedala Emme. Ako je možné, že si ju v posledných hodinách začal Sirius všímať viac? Ale ak má teda jej kamarátka pravdu, prečo o ňu nezakopol, keď sa potulovala po chodbách alebo po klubovni... Nevenoval jej ani letný, lenivý pohľad. Bola úplne zmätená. Sadla si na jedno z vyťahaných kresiel pri krbe, kde tleli posledné kúsky polien. Lakte si oprela o kolená.
"Ahoj, Amelia," prihovoril sa jej niekto zozadu. Prekvapene sa obrátila a zachytila Siriusov uprený pohľad.
"Hm... Stalo sa... niečo?" spýtala sa a snažila sa ovládať koktanie. Nechcela sa strápniť ako kedysi.
"Bojíš sa ma?"

18 Emily Emily | Web | 17. května 2011 v 11:41 | Reagovat

"Jestli se bojím? Ne.. Proč bych se měla bát?" odpověděla mu až příliš rychle.
"Tak proč se vždycky lekneš, když na tebe promluvím?" zeptal se jí škádlivým hlasem.
Nevěděla co odpovědět. Koukala do země a po chvíli mlčení ze sebe dostala:
"Co po mně chceš? Opsat nějaký úkol?"
Chraplavě se zasmál.
"Ne, úkol vážně ne," pečlivě vyslovoval odpověď a rukou jí za bradu zvedl hlavu, aby mu koukala do očí.
Byla v rozpacích, nevěděla co dělat. Nechtěla, aby jí způsoboval tohle chvění celého těla a podlamování nohou. Věděla, že to nemůže myslet vážně. Napadlo jí vysvětlení. Určitě se s někým vsadil. Po tomto zjištění sebrala poslední zbytky odvahy a i když jí hypnotizoval svýma krásnýma hlubokýma očima, tak se mu vycukla a řekla:
"Nech mě, o tohle fakt nestojím," a rozvážným krokem odešla do své ložnice.
Tam jí veškerá rozvaha opustila. Sesunula se po zdi a rozbrečela se. Byla velmi ráda, že tam nikdo nebyl a nemohl jí u toho vidět. Byla na dně. Ale nedala mu šanci zesměšnit jí před celou školou.

19 Betka Betka | Web | 17. května 2011 v 13:38 | Reagovat

Znelo by to asi takto: "Haha! Amelia de Lautry sa nechala potopiť pred celou školou! To si si vážne myslela, že by si sa mi mohla páčiť?" V hlave sa jej odohral celý príbeh. Sirius v spoločenskej miestnosti stojí na stole, kde si študenti zvyčajne robia úlohy a pritom rozpráva. Davy Chrabromilčanov sa smejú na jeho slovách, na vtipoch, ktoré v podstate ani nie sú zábavné. Kamarátky by ju istotne podržali... ale určite by sa zaujímali, prečo bola taká naivná, a uverila rozprávke? Princovi na bielom koni, ktorý príde po ňu? Rozplakala sa ešte viac a už si slzy ani neutierala. Mala by? Sedela v dievčenskej spálni, učupená v rohu posteli. Na lícach jej po slzách zostali veľké červené fľaky.

Zaraz slzy prestali tiecť a jej zlé myšlienky sa vyparili. Prečo by si mala ničiť život tým, čo sa ešte nestalo? Prečo, keď to môže zmeniť? Počkala, kým sa úplne upokojí, vstala a vyšla von. V klubovni sa nezastavila a ani nevnímala Siriusovu hlavu otočenú na ňu. Mala svoj cieľ. Chcela vyhľadať Marka.

20 penelopeo penelopeo | Web | 17. května 2011 v 14:41 | Reagovat

Šla rychle, skoro až běžela. Obešla všechny dostupné prostory Bradavic. Všechny učebny, kabinety, ošetřovnu, skleníky, pozemky, no prostě všechno. Byla přímo zoufalá, kdy jen může Mark být?! Zase se jí chtělo brečet, pláč však tentokrát potlačila. Musí být silná, nesmí se všemu poddávat... Mark ale nebyl k nalezení. Amelie se bála, že by si mohl něco udělat. To nemohla dopustit. Hledala rychleji, ale pečlivěji. Stejně jí to bylo málo platné...

21 Chloe M. Raddle Chloe M. Raddle | Web | 17. května 2011 v 19:09 | Reagovat

Jakoby se totiž propadl do země. Nevěděla ani, proč všechno řeší takhle narychlo, snad proto, že mu to všechno potřebovala vysvětlit, omluvit se a poprosit o novou šanci, kterou nechtěla za žádnou cenu propásnout. Nebyla tak pošetilá, aby si myslela, že by mohla zajímat Siriuse Blacka jinak, než coby další oběť už na tak dost dlouhý seznam.
Vrátila se zklamaně do společenské místnosti. Opět se nedívala vlevo ani vpravo, mířila jen do ložnic. Chtěla si promluvit s Emmou a potom spát. Potřebovala už si odpočinout. A ráno najít Marka.

Druhý den na snídani téměř běžela. Nechtěla ho propásnout. A opravdu. Seděl tam za stolem, snídal chleba namazaný tlustou vrstvou másla a džemu a zapíjel to všechno čajem. Na chviličku se zastavila a pozorovala ho. Neustále se ho snažila přirovnat k Blackovi, ale nešlo to. Každý byl úplně jiný.
Nádech, výdech. Naposledy si dodala odvahy a přistoupila blíž. Musí mu to vysvětlit. Prostě musí.

22 Emily Emily | Web | 17. května 2011 v 19:36 | Reagovat

"Marku, můžu s tebou mluvit?" špitla k jeho zádům.
Otočil se, ani neskrýval překvapení a jen kývl.
Sedla si k němu, na snídani už díky bohu nebylo příliš mnoho lidí, tak je u mrzimorského stolu nikdo neobtěžoval.
"Víš," pokračovala, "chápu, že si se naštval. Ale vysvětlil sis to úplně špatně. Za to může Black," jakoby zhnuseně vyplivla poslední slovo.
"Netuším oč se tam pokoušel, ale absolutně jsem neměla v úmyslu spolupracovat. Vždyť víš, jaký typ holek se mu líbí, k těm vážně nepatřím. Snažil se si ze mě vystřelit. Chci jít s tebou na rande, ne s žádným namyšleným Blackem," řekla mu a dívala se mu do očí. Chtěla si za tu lež nafackovat, ale muselo to tak být. Její vysněný o ní stejně nestál, tak proč být stále sama a nešťastná.
Jeho výraz se postupně měnil, ze zakaboněného na překvapený a pak i šťastný. Usmál se a z radosti jí dal pusu na tvář. Ani jeden z nich to v tu chvíli nečekal. Oba tím byli překvapení. Amelie zčervenala.
"To jsem rád, že to nakonec takhle dopadlo, ale ten Black, jestli se mi přimotá do cesty, ať si mě nepřeje. A jestli se opováží ještě jednou se tě dotknout, tak bude mít co dělat se mnou," dodal o poznání výhružněji.
Pak se trochu vzpamatoval a řekl:
"Tak tedy zítra ve dvě u brány, jak bylo domluveno ano?" dodal o poznání veseleji a čekal na odpověď.
"Jasně," usmála se Amelie.
"Už ale musím jít, za chvíli mi začíná hodina." A s těmito slovy se s ním rozloučila a byla ráda, že už konečně ví, kdy a kde má rande.
Odcházela a tvářila se o poznání radostněji. Jeden člověk ve Velké Síni, kterého si ale nevšimla, se neusmíval. Sice nechápal, co se to s ním děje, ale najednou měl velmi velmi špatnou náladu. Sirius Black měl blbé ráno jako už dlouho ne a netušil proč.

23 Charlie Charlie | Web | 17. května 2011 v 20:01 | Reagovat

"Hej, braček, vnímaš okolie?" drgol do Siriusa James.
Sirius nakrčil obočie a spýtavo na okuliarnika pozrel.
James pokrčil ramenami. "Už pekne dlho čumíš na bifľomorský stôl a to tam nie sú žiadne baby," vysvetlil Remus.
"Zver sa s tete Removi a strýkovi Jamesovi s trápením, Tichošlap. Nezmenil si nám náhodou orientáciu?" vyzval Siriusa James a Remus na neho zvodne zamrkal.
"Ale prestaňte s tým," zahnal sa po oboch Sirius so smiechom.
"My len, či nemáme začať utešovať stovky fanúšičok, ktoré sklameš, keď vyhlásiš zásnuby..." James rýchlo pozrel na bifľomorský stôl, na miesto, kam Sirius tak sústredene čumel, "S Markom Halleom?" dokončil neveriacky.
"Zabudol si si ráno vyčistiť okuliare?" spýtal sa Sirius Jamesa pochybovačne, ale ihneď to nechal tak.
Namiesto toho sa otočil na Rema, pretože vedel, že ak niekto pozná odpoveď na otázku, ktorá mu už pár dní putuje po mozgu, je  to jedine Remus.
"Rem, čo vieš o Amelii de Lautry?" spýtal sa konečne.

24 Emily Emily | Web | 17. května 2011 v 20:09 | Reagovat

"O Amelii? " ujišťoval se Remus nevěřícně.
Obrýlený kamarád okamžitě začal projevovat zájem a přisunul se blíž.
"To je která?" zeptal se a zpoza svých brýlí kmital očima mezi Siriusem a Remusem.
"No," pokračoval Remus, "proč to chceš vědět?" zeptal se udiveně.
James jen protočil oči.
"No proč asi, asi že se jí chce vyhýbat co to půjde.." a zakroutil hlavou. "Jen pořád nevím, která to je.." dodal zoufale.
Najednou jako by se Sirius vzpamatoval.
"Nechte to být," vyhrkl nabroušeně a odešel.
Mračil se na celý svět, chodil po chodbách školy, nikomu se nevyhýbal, tak do mnohých vrazil, bez omluvy a jen hledal možnost s někým se poprat. Nechápal, proč mu tak vadilo, že se ta ušlápnutá holka dala zas do kupy s tím tupohlavem z Havraspáru. Vždyť jeho typ nebyla. Rozhodně ne.
Měl bych jít s někým na rande, uvědomil si hned. Ještě by mě považovali za přiteplence, který se vymlouvá na tu ošklivku, pomyslel si naštvaně.
Ani si neuvědomoval, jak si právě sám sobě lže do kapsy.

25 Chloe M. Raddle Chloe M. Raddle | Web | 18. května 2011 v 7:19 | Reagovat

Najednou ucítil náraz, který neustál a přistál zády na naleštěné podlaze ve čtvrtém patře. Byl rozhodnutý, že si toho idiota, co ho srazil, pěkně podá. Ani ho moc nepřekvapilo, když oním idiotem byl Severus Snape. Vyskočil tedy na nohy a nahodil výraz rozzuřeného býka.
"Budeš se muset naučit čučet pod nohy, srábku!" prohlásil a hmátl pod hábit pro hůlku. Severus nemeškal a už měl i on tu svoji připravenou.
"A mimochodem...pořád čekám, kdy se mi omluvíš!" pokračoval Sirius a protáčel hůlku mezi prsty.
"Tak to se asi nedočkáš, Blacku!" prskl po něm Snape se znechucením a zároveň jakýmsi zadostiučiněním v hlase.
To ho naštvalo. Téměř k nepříčetnosti. Už tak stačilo vidět, jak se Amelie oblizovala s tím mrzimosrkým...
V tu chvíli vyslal první kletbu. Snapea to odhodilo stranou, ale ne na dlouho, protože za chvíli zase stál na nohou. Tentokrát pálil on. Ale Sirius se s přehledem vyhnul.
Další Siriova kletba vyrazila Snapeovi hůlku z ruky a další ho pověsila za kotník do vzduchu.
"Tak...co s tebou uděláme, Srábku?" posmíval se tomu nebožákovi a pomalu ho posměšně obcházel. Všiml si, že se kolem shlukl dav zvědavců, kteří nejspíš neměli na práci nic lepšího, než sledovat ponížení jiných.
"Stáhování kalhot je už trochu klišé, co myslíš? Tak co kdybych ti konečně umyl vlasy?" usmíval se a namířil na vyděšeného Snapea hůlkou. Tomu už se začínala hrnout krev do hlavy, byl v obličeji rudý jako krocan.
Sirius už už chtěl použít onu formulku, když ho zastavil rozzlobený, ale stejně pořád nejistý hlas osoby, kvůli které tohle všechno vzniklo.
Otočil se a spatřil za sebou velice naštvanou maličkou osůbku, schovávající se za závojem lesklých černých vlasů.

26 Emily Emily | Web | 18. května 2011 v 11:01 | Reagovat

"Co si o sobě vůbec myslíš?" zakřičela tak, jako jí ještě nikdy nikdo nemohl slyšet.
Sirius v té chvíli ztuhl.
"Nechápu, co jsi to za člověka, když se snažíš každého jen ponížit," směřovala svou zlost na něj.
Obviňovaný vůbec nevěděl, má dělat. Vždyť ta holka byla vždycky taková tichá a milá a najednou tohle. Zatnul zuby a řekl:
"Je vidět, že už nevíš, kterého z tvých nápadníků si vybrat. Tak já ti tady Srábka umývat nebudu.. Ale doma mu domluv."
S těmito slovy se rozešel pryč a jakoby mimochodem na rohu hůlkou přerušil levitační kouzlo, Severus spadl přímo na zem.
V hlavě měl změť myšlenek a vůbec se v nich nevyznal.
Co se to právě stalo?

27 Charlie Charlie | Web | 18. května 2011 v 18:57 | Reagovat

Keď odchádzala z chodby, sama nechapala, kde sa to v nej vzalo. Takto sa ešte na nikoho neutrhla. Možno to presvedčenie, že aj z nej si chcel spraviť posmech ju donútilo, aby pred ním slabšieho chránila. Nikdy si o sebe nemyslela, že sa takto ľahko nechá nahnevať. A hlavne pre niekoho, koho nepozná.
Svoj názor na Siriusa si dotvorila, keď z neho vyšla tá hlúposť o jej nápadníkoch. To ju dostalo! Pomaly jej cez jeho super zovňajšok začala dochádzať aj jeho nechutná osobnosť. Cítila sa, akoby jej niekto sňal ružové okuliare a ona ho konečne videla, takého aký je.
Len akosi nedokázala pochopiť, prečo v jeho hlase počula, žiarlivý podtón.

28 penelopeo penelopeo | Web | 18. května 2011 v 19:24 | Reagovat

Mezi horlivým přemýšlením pomohla Severusovi na nohy. Ten zamumlal něco v tom smyslu, že to nemuselo být, a ještě celý otřesený se vydal do sklepení. Co se to sní jen děje? ptalo se děvče samo sebe.Ještě pořád zmatená se rozešla do knihovny. „Co se děje?“ ozvalo se za ní a ona jen tak tak nenarazila do regálu plného knížek. „Eh...Nic.“ řekla nejistě a otočila se k mluvícímu čelem. Byl to Mark. „Opravdu ti nic není? Vypadáš zmateně a jsi bílá jako křída...“ ptal se starostlivě chlapec.

29 Emily Emily | Web | 18. května 2011 v 19:43 | Reagovat

"Toho si nevšímej, jen malé nedorozumění," vykoktala ze sebe a hleděla na něj.
"Víš, říkal jsem si, jestli bys nechtěla někam zajít už dneska."
Chvíli na něj zírala a pak polkla.
"Necítím se zrovna nejlíp," snažila se vymluvit.
"Ale no tak, bude to fajn, hned jak skončí vyučování," dodal a nečekal na odpověď.
"Vyzvednu si tě" a s těmito slovy odešel a nechal jí tam stát v oddělení bylinkářství napospas jejím myšlenkám.
Jako na míle vzdálená vydala se s potřebnými materiály na vyučování. Věděla, koho tam potká. To on do teď nevěděl, že s ní chodí do stejného ročníku, do stejné třídy a na stejné hodiny. Nikdy si jí ani nevšiml. Ale byla přesvědčená, že teď jí zaregistruje  a ráda za to nebyla.
Vešla do třídy a sedla si hned do své druhé lavice a začetla se do učebnice.
Co to do mě vjelo, nadávala si.
Udělala by v tu chvíli cokoli, jen aby nemusela vidět jeho. Cítila jeho pohled, propaloval jí hábit na zádech z poslední řady. Celou hodinu se neotočila.
Probírali účinek skla na konzervaci rostliny. Každý dostal pár roslin, které měl zakonzervovat. Nebylo to tak hrozné, dokonce jí to i bavilo, že na malé okamžiky zapomínala na to, že urazila slavného Cassanovu a asi to nezůstane jen tak.
Po skončení hodiny rychle vyšla ven, aby ho nepotkala při odchodu..
..a narazila do Marka.
"Ahoj," pozdravil jí a dal jí pusu na tvář.
"Ahoj," řekla nervózně a zapřísahala se, že se neotočí.
Názor změnila ve chvíli, když se za ní ozvalo tříštění skla. Black po ní hodil jeden opravdu naštvaný pohled a ...

30 Charlie Charlie | Web | 18. května 2011 v 20:44 | Reagovat

...preletel okolo nich, že si ani nestihla všimnúť výraz jeho tváre. Nevedela prečo, ale postihli ju výčitky. Okamžite ich zahnala tvrdením, že si nemá čo vyčítať, veď ona mu nič nespravila.
Usmiala sa na Marka.
"Tak kam pôjdeme?" spýtala sa.
Mark bol trochu zaskočený jej neočakávaným správaním, ale ihneď sa spamätál.
"S radosťou sa ti prispôsobím," vrátil jej krásny úsmev.
Prvé, čo jej bleslo hlavou bolo, aké by to bolo, keby jej taký úsmev venoval On. Znova tieto myšlienky silou vôle zahnala.
"Prechádzka pri jazere?" navrhla.
Trochu klišé, ale nevadí, pomyslela si.

Prechádzali spolu okolo jazera a viedli celkom príjemný rozhovor. Amelia sa dokonca aj dobre zabávala.
Všetku radosť jej však skazil jediný pohľad.

31 Emily Emily | Web | 18. května 2011 v 20:56 | Reagovat

Sirius Black, zavrčela si pro sebe v duchu.
Stál uprostřed bradavických pozemků, opíral se o strom a koukal do dáli přes rozlehlé jezero. Na tváři nečitelný výraz a vrásku mezi obočím. Spařila ho tam a přišlo jí, jako by to byl polobůh, jeho tělo vytesané z mramoru, stálo, bez jediného pohybu, jedině bílá košile nedbale nedopnutá mu vlála kolem těla a vlasy poletovaly kolem jeho hlavy jako v předtuše bouře. Nemohla si pomoct, byl krásný.
Neviděl je, naštěstí. Mark vycítil jak ztuhla, směřoval pohled tam, kam se dívala ona a ztuhl také. Došlo mu to, všechno mu to došlo. V tu chvíli jakoby jím prostoupilo porozumění celé té situace.
Využila ho jako náplast, náhražku. Toto zjištění ho naplnilo zlostí. Ale nechtěl se s tím smířit, to ne. Kvůli tomuhle holkaři se nevzdá toho, oč tak usiloval. Spolkl veškerou hořkost, kterou najednou cítil v ústech a promluvil k Amelii.
"Lio, pojď se mnou, chci ti něco ukázat," snažil se o bezstarostný hlas a vedl jí zpátky do hradu.
Nezaregistroval ovšem na zádech pohled jednoho páru tmavých očí.
Propletl se s ní chodbičkami hradu až dorazil ke svému cíli. Byla to malá nepoužívaná místnost, dost vzdálená od všech, do kterých obyvatelé hradu chodí.
Tázavě se na něj podívala a zvedla obočí.
"Marku, co to má znamenat, proč jsme tady?" zeptala se pomalu, ale vůbec se jí to nelíbilo.

32 Krasivija Krasivija | Web | 18. května 2011 v 22:51 | Reagovat

"Víš, už před časem jsem ti koupil tohle. Dnes jsem ti to chtěl dát," řekl Mark poněkud zachmuřeně A vytáhl z kapsa nějakou lesklou krabičku. Otevřel jí a v ní byl překrásný modrý náramek. Nejspíš byl i hodně drahý.
"Ach, děkuji Marku, já něco tak pěkného ještě nedostala."
"Prosím, nech mě domluvit," Markův hlas těďd zněl nešťastně. "Víš, já si myslím, že miluješ toho namyšleného Blacka. Všiml jsem si, jak se na něj díváš. A víš co? Jen si na něj mysli. Já i nejspíš nejsem dost dobrý." Takže tento dárek se stal dárkem na rozloučenou."
"Na rozloučenou?" zopakovala Amélie a do očí jí vhrkly slzy.
"Bohužel ano," odpověděl Mark. "Proč se mnou vlastně chceš chodit? S Blackem být nemůžeš, tak jsi chrěla být aspoň se mnou? Cos tím zamýšlela."
"Já... nic špatného," brečela. "Já už nedokázala být sama. Prosím, nemysli si o mně, že jsem nějaká štětka, která chce mít kluka. Já si s tím, jak vypadám,  vážně nemůžu vybírat... Ach né, tohle jsem neměla říkat."
"Takže nepopíráš, že Blacka miuješ? Jsem rád, žes mi řekla už konečně pravdu. A... vždyť jsi krásná. Jen se nauč mít ráda sama sebe."
Amélie nic neříkala. Jen hlasitě brečela. 6e by měla mít ráda sama sebe? Takovou jaká je? To ona nedokázala.
Po chvíli trapného ticha Mark opět promluvil: ,,tak, já už se musím vrátit na kolej. Tak ahoj." otočil se a smutně odešel.
Amelie tam zůstala sama.

33 penelopeo penelopeo | Web | 19. května 2011 v 8:42 | Reagovat

Sama, s pláčem na tváři se sesunula k zemi. V tu chvíli se nesnášela... Nenáviděla se, svou duši i tělo. Najednou ji napadlo to nejhorší z nejhoršího... Jako tělo bez duše došla na Astronomickou věž. Přelezla zábradlí a dívala se do šílené hloubky pod sebou. Vítr ji čeřil vlasy a stíral slzy. Připadala si teď svobodná. Zavřela oči... Chtěla skočit. Pustil se zábradlí, ale nespadla všimla si dvou silných rukou, které ji stáhli zpět na pevnou podlahu. „Co to děláte slečno?“ řekl klidný hluboký hlas. Amelie se podívala do oší Albusovi Brumbálu..

34 Michaella Michaella | Web | 19. května 2011 v 10:17 | Reagovat

,, Už to ďalej nevydržím chcem skončiť s týmto všetkým. Okolo mňa je každý nešťastní." Slzy sa jej pustili potokom po lícach. Dumbledore sa smutne usmial. ,, Dieťa moje, ale toto nie je riešenie." Nechápavo sa naňho zahľadela. Prívetivo sa zasmial.,, Láska nie je prekážka Amélia. Pamätaj si to." Otočil sa a odišiel. Tento starý muž jej povedal veľa vecí nad, ktorými sa musí zamyslieť. V jej prípade láska nie je prekážka, ale osudová chyba.

35 Chloe M. Raddle Chloe M. Raddle | Web | 19. května 2011 v 13:34 | Reagovat

Sesunula se podél zdi k zemi a nešťastně se zahleděla do dálky. Marka měla svým způsobem ráda. Ovšem...měl pravdu. Použila ho jen jako náplast, jako náhradu za Blacka. Za toho, koho nemohla mít. On jí nenáviděl.
Přemýšlela nad tím, proč je láska tolik komplikovaná. Proč nemohla milovat od začátku Marka? Toho správného.
Pohlédla na náramek na ruce a dvěma prsty přejela po jeho drsném povrchu. Mark říkal, že je krásná. Jak tomu má ale pro všechno na světě věřit?! A i kdyby byla, k čemu jí ta "krása" je, když kluk, kterého miluje, jí pohrdá?!
Zavřela oči. Sotva tak učinila, spatřila tvář. Ten obličej byl neskutečně krásný. Opálená pleť, velké a hluboké bouřkové oči, uhlově černé vlasy a božský úsměv. Musela prostě na Siria Blacka myslet pořád. Už to bylo její prokletí.

Po několika hodinách se vydala zpátky do nebelvírské společenské místnosti. Potřebovala si vylít srdíčko. A komu jinému, než nejlepší kamarádce? Doufala, že tam Emma bude.
V pátem patře u učebny Kouzelných Formulí ale uslyšela něco, co jí přinutilo zastavit. Toho kluka poznala hned. Byl to ten, o kom se jí už několik let pravidelně zdá ve snech. Tu holku, bohužel, nepoznala. Ovšem věděla moc dobře, co právě dělají. V tu chvíli se jí už tak dost poničené srdce rozlomilo hned na několik dílů..

36 penelopeo penelopeo | Web | 19. května 2011 v 15:24 | Reagovat

Jedna polovina jejího mozku se vzdala a chtěla se vrátit na Astronomickou věž a dodělat to v čem ji ředitel zachránil. Druhá se první vzpírala, chtěla být silná... Chtěla zjistit co je to za holku a řádně se pomstít. I přes svou stydlivou povahu se Amelie rozhodla poslechnout druhou půlku a své srdce, které bilo jako o život. Zjistila, že dveře byly pootevřené a tak do nich nahlédla. Dívka co se ovíjela kolem kluka jejích snů byla....

37 Emily Emily | Web | 19. května 2011 v 16:19 | Reagovat

"Sophee," překvapeně vydechla, když spatřila svojí spolubydlící.
Jak mi tohle mohla udělat? Vždyť ví, že.. Co vlastně ví? Zamyslela se. Ví akorát to, že jsem na rande s Markem, že jsem na Siriuse křičela jak smyslů zbavená a .. stejně to mu musela vědět.. povzdychla si.
Už nevěděla jak dál, nové slzy se jí draly do očí a těžko potlačitelné vzlyky s nimi. Rozeběhla se pryč. Nechtěla, aby jí viděli. Zaběhla do nejbližší umývárny a tam se rozplakala naplno. To není možné, v jeden den tolik slz.
Čím sem si to jenom zasloužila?

38 penelopeo penelopeo | Web | 19. května 2011 v 16:26 | Reagovat

Najednou pláč vystřídal hněv. A to velký hněv... Chtěla se pomstít, chtěla aby si jí všimnul, aby zjistil, že ona vůbec existuje... Chtěla vyhledat Marka a za vše se mu omluvit. Opravdu měla Marka ráda...Ne jako kluka, ale jako kamaráda. Mohl by být i pomocníkem v její pomstě. Třeba se jí povede ho přemluvit!

39 Jannie Jannie | Web | 19. května 2011 v 19:06 | Reagovat

V následující chvíli si uvědomila, že je to blbost.Jak by jí mohl kluk, který ji podle všeho miloval, pomáhat, aby se pomstila jinému?To nedávalo smysl.Ale možná, kdyby se stali alespoň přáteli, třeba by nabídka přišla sama...
Zvedla se unaveně ze studené podlahy a zamířila do Velké síně na večeři.Najednou byla odhodlaná a schopná udělat pro pomstu vše.
Rázně vstoupila do Velké síně, rozhlédla se po spoutě studentů, kteří se nacpávali sladkými koblihami a meruňkovými koláči a hledala pohledem Marka.Když ho našla, přistoupila k němu a bez ohledu na překvapené pohledy jeho i ostatních, mu zašeptala do ucha.
"Potřebuju s tebou mluvit.Je to důležité!"

40 penelopeo penelopeo | Web | 19. května 2011 v 20:44 | Reagovat

On se na ní jen podíval a letmo přikývl. I když to nedal najevo byl rád, že za ním přišla... Tak se zvedl od stolu a následoval, teď už docela hrdou, dívkou. Šli tam kde je nikdo nerušil. Dívka už jen tak tak chtěla otevřít ústa. Mark spustil první: „Já vím co po mně chceš...“ Amelie se jen podivila. „Ano, i já jsem je spolu viděl.“ vysvětlil hned chlapec, „A tváříš se tak hrdě a odhodlaně, že připravuješ - doufám, že správně odhadl - pomstu?“ Dívka přikývla „A to velkou...“ s poslední větou se vítězně ušklíbla. „A chceš mou pomoc? Klidně, jsem pro...“ řekl Mark a usmál se. Pak odešel. Amelie se po dlouhé době začala také usmívat... Že by znovu našla ztraceného kamaráda?

41 Charlie Charlie | Web | 22. května 2011 v 17:12 | Reagovat

Amelia netušila, že ju počuje ešte niekto. Jej najlepšia kamarátka práve prechádzala okolo a počula, na čom sa Mi a Mark dohodli. A ani trochu sa jej to nepáčilo. Toto nebola Amelia, akú poznala. Amelia bola krotká, milá, spravodlivá, nikdy by nikomu neublížila a už vôbec nikdy nebola pomstychtivá. Niekto jej musel veľmi ublížiť, aby sa takto správala. A Emma asi tušila kto to bol.

"Black, môžem s tebou na chvíľu rozprávať?" zastavila Emma Siriusa, keď ho stretla, ako ide do Veľkej siene.
Sirius podvihol obočie, ale zastavil. Chvíľu sa musel zamyslieť, aby si spomenul, že tá, čo ho oslovila, je Ameliina kamarátka.
Emma ukázala na dvere do prázdnej triedy. Sirius pokrčil ramenami a išiel za ňou.
"Pozri, ak chceš rande..." začal Sirius.
Emma si odfrkla, mala na neho svoj názor.
"Nenamýšľaj si, Black," schladila ho. "Chcem vedieť, čo si urobil Amelii?"
"Čo? Ja som jej nič neurobil," bránil sa okamžite.
Až Emmu zaskočil, ako rýchlo vie, o kom sa hovorí.
"Ani som nemal možnosť porozprávať sa s ňou," dodal.
To sa Emme nepozdávalo. Ak hovorí pravdu, prečo sa mu Mi chce pomstiť, uvažovala rýchlo.
"Ešte niečo, alebo to je všetko?" zisťoval Sirius.
Emma sa zrazu rozhodla. Možno by jej nakoniec mohol tento namyslený tupec aj pomôcť. Porozprávala Siriovi pravdu. Povedala mu, že je Amelia zrazu labilná, že sa s ňou niečo deje a jej sa to ani trochu nepáči. Prekvapilo ju, ako ju Sirius pozorne počúval. Dokonca, keď ho nenápadne žiadala o pomoc prikyvoval. Nakoniec sa spolu dohodli, čo s objektom ich záujmu spraviť...

42 Emily Emily | Web | 22. května 2011 v 18:40 | Reagovat

Amelie měla zůstat ve své nevědomosti, ale nebylo jí souzeno. Už se jí to začínalo zdát jako souhra pekelných náhod, že vždy něco nežádoucího zaslechne. A teď to nebyla výjimka. Šla hradem, aby si pročistila hlavu a vymyslela co dál, když z učebny Obrany zaslechla známé hlasy. Byl to Mark a její spolubydlící Sophee.
"Vychází to," slyšela mluvit její hlas.
"Funguje ten matoucí lektvar?"
"Ano," řekl Mark. "A navíc se mi daří vyvolat v ní ten správný dojem beznaděje, který potřebuješ."
"Správně, i mě to se Siriusem vychází, za chvíli bude jen můj," blýskla očima.
Amelie je sice neviděla, ale znala jí dost dobře, aby věděla, jak se tváří.
"Kdybych se jen nesázel," povzdechl si Mark.
"Vážně se mi to protiví!" dodal.
"Kdyby chyby," zasmála se Sophee, "teď mi musíš pomáhat.
Amelie sice nepochytila, oč přesně jde, ale i to málo jí stačilo. Odešla na svůj pokoj a doufala, že tam její spolubydlící nepřijde moc brzo. Musela si promyslet, co dělat. Bylo jasné, že jí Sirius nenávidí, ale ona už k němu žádnou zášť necítila. Ušili to na ní, ale důvod netušila.
Čím jsem si tohle zasloužila?
Cítila se zhrzená, ale věděla, že Sirius za nic nemůže.
Jak jsem byla hloupá, povzdechla si v duchu.
Co s tím ale teď budu dělat? Ptala se sama sebe a netušila.
Měla potřebu, někomu se svěřit. Ale víra v dobro lidí jí už opustila. Když v tom si uvědomila:
"Emma, ta mi jistě poradí."

43 Charlie Charlie | Web | 22. května 2011 v 20:33 | Reagovat

Chviľami, keď Amelia Emme rozprávala, čo počula, všimla si, ako sa Emma nenápadne usmieva. Nechápala tomu, ale nepýtala, mala svojich starostí dosť.
"Teraz vieme, komu sa pomstiť," usmiala sa Emma nakoniec. "A asi viem, kto nám celkom rád pomôže a pomôže nám ešte radšej, ak sa dozvie, že to hrali aj na neho. Len ešte zistiť, o čo im ide."
"Hovoríš o Siriusovi?" spýtala sa jej Mi prekvapene.
Emma prikývla.
"Poď so mnou."
Chytila Ameliu za ruku a vytiahla ju z izby.
"A smiem vedieť kam?" zisťovala Lia so smiechom.
Zlá nálada, ktorá ju ťažila, ju s poslednými zisteniami pomaličky opúšťala.
"O chvíľku to zistíš," uškrnula sa Emma a tiahla ju bez slova ďalej.

"Tu zostaň!" prikázala Emma Amelii a zavrela za ňou dvere.
Lia prekvapene zamrkala na zatvorené dvere. To však nebolo nič oproti tomu, ako sa zatvárila, keď sa dvere znovu otvorili a dnu istým krokom vošiel šedooký Adonis.
Hlavne sa nezakoktať, napadlo Ameliu ako prvé ani nevedela prečo.
"Veľa som z toho, čo do mňa hustila Emma cestou sem nepochopil, takže dúfam, že mi to povieš ešte raz a pomaly," usmial sa na Ameliu.
"Neviem, čo sa v podstate stalo, len som počula Marka a Sophee. Hovorili, že mi dali Mätúci elixír a Sohpee, že to s tebou tiež vychádza a že za chvíľu budeš jej. Síce neviem čo to má znamenať, ale nepáči sa mi to," hovorila mu.
Sama sebou bola zaskočená, že to dokázala povedať súvisle, aj keď sa na ňu usmieval a to poznanie u nej vyvolalo tiež úsmev, ktorý Sirius zrazu hodnotil za krásny. Vlastne celú ju vo chvíli, keď sa usmiala považoval za krásnu. Tá nekonečná úprimnosť, ktorá sa z nej šírila na neho pôsobila, ako vlečný paprsok, ktorý ho ťahal k nej. Nechápal tomu.
"Neboj, ani jednému to len tak neprejde. My to spolu zvládneme," usmial sa na ňu znova.
Keď Lia počula v jeho vete My, začervenala sa a Siriovi znova hlavou preblesklo, že je rozkošná. Akoby zrazu videl krehkú bytosť, ktorú treba chrániť. A on ju odrazu chrániť chcel.
"Ale ako?" spýtala sa Amelia trochu zúfalo.
"Toho sa neboj, myslím, že už viem," uškrnul sa nebezpečne a ukázal na stoličku.
Lia pokrčila ramenami a sadla si. Sirius si sadol na lavicu oproti nej. Až do večierky vymýšľali, ako zistia, čo si tý dvaja na nich naplánovali a ako im to prekazia. Nakoniec sa spolu aj dobre bavili.

So smiechom sa vrátili do spoločenky. Hneď, ako prešli portrétom všetci na nich pozreli. Lia sa začervenala, ale Sirius sa božsky na všetkých usmial, keď mu napadla božia myšlienka.
Priamo pred zrakom celej spoločenky, včetne Sophee, chytil Liu za ruku a odviedol ju ku schodom k dievčenským spájaniam.
Tam zastavil a otočil ju k sebe. Sklonil sa k jej sametovým havraním vlasom a nežne jej ich odhrnul z ucha.
"Toto myslím úplne vážne, takže nech sa nestane, že si budeš myslieť, že tým chcem naštvať Sophiu alebo si z teba robím srandu," pošepkal jej.
Lia stála ako prikovaná. V bruchu jej lietali stovky motýľov.
"Tak pamätaj, myslím to úplne vážne," zopakoval a sklonil sa k jej tvári.
Jemnúčko ju pobozkal a Amelii sa z toho podlomili kolená. Pre istotu ju zachytil a ešte raz pobozkal.
Keď si bol istý, že už dokáže stáť, pustil ju.
"Úplne vážne," zašepkal tretíkrát.
Usmial sa na ňu a odišiel s ďalšou myšlienkou, že je krásna, keď sa červená.
Amelia jeho bozk chvíľu rozdýchavala a potom s blaženým pocitom vybehla do svojej izby.
Všetko to samozrejme pozorovala aj Emma s úsmevom na perách. Okamžite sa vybrala za svojou kamarátkou. Keď išla okolo Siria poďakovala mu.
"Robil som to aj pre seba," usmial sa na Emmu. "Ubezpeč ju, že by som jej nerád ublížil," požiadal a sám odišiel do svojej spálne, kam sa za ním okamžite dovalili James a Remus.

44 Emily Emily | Web | 22. května 2011 v 20:57 | Reagovat

"Teda kámo," hned ve dveřích spustil James.
"Já se nestačím divit, co se to děje," pokračoval.
Zato Remus se tvářil velmi naštvaně. Chvíli přecházel po místnosti, ale pak už to nevydržel.
"Siriusi, tohle snad nemyslíš vážně. Amelie si tohle nezaslouží, nemůžeš jí z toho vynechat?"
"Nezaslouží?" vyslovil náznakem rtů Sirius.
"Co mi to tu povídáš Remusi, já to s ní myslím vážně."
Touto odpovědí si vysloužil akorát jeden výhružný pohled od vlkodlaka a bouchnutí dveří. Posadil se na postel a Dvanácterák si sedl naproti němu.
"Tak co za tím vězí?" zeptal se James. "Sophee pěkně zuřila, ty jsi hroznej kanec," zasmál se, vesele ho bouchnul do ramene a zase si sednul.
Sirius si uvědomil, že mu to stejně nikdo neuvěří a aspoň bude jejich plán ještě dokonalejší.
Lehnul si na postel, dal si ruce za hlavu, zahleděl se do nebes a řekl:
"Kdybys jen věděl..." a usmál se.

45 Charlie Charlie | Web | 22. května 2011 v 21:20 | Reagovat

"Tak to bolo Ú-Ž-A-S-N-É!" vyhláskovala Emma hneď, ako vtrhla do izby.
Amelia na ňu pozrela celá červená, ale oči jej žiarili.
"Čo ti tam hovoril?" vyzvedala Emma.
"No, len mi asi trikrát zopakoval, že to myslí vážne," odpovedala Lia.
Emma sa zasmiala.
"Mám ti povedať, že ti nechce ublížiť, tak nie že sa mu budeš brániť," napomenula Ameliu so smiechom.
Liiná rozžiarená tvár trochu vybledla.
"Myslíš, že to naozaj myslí vážne?" zisťovala.
"Neboj, ja si myslím, že ťa má rád," ubezpečila ju Emma.
"A podľa čoho si to myslíš?"
"Podľa toho, ako na teba pozerá," usmiala sa Emma znova. "Už to bude v poriadku."
"Neviem, čo si mám myslieť," povzdychla si Lia.
"To zistíš časom, hlavne sa ho neboj. Znovu hovorím, že ti nechce ublížiť," povzbudila ju Emma. "A teraz mi povedz, čo ste na tých dvoch vymysleli.
"Dozvieš sa," usmiala sa Amelia. "Len mi zo začiatku sľúb, že dáš pozor, čo budeme obaja piť," požiadala svoju kamarátku.
Emma len prikývla.

46 Emily Emily | Web | 22. května 2011 v 21:34 | Reagovat

Amelie usínala s úsměvem na tváři, před očima měla stále dokola se opakující ten dokonalý polibek, při kterém se jí málem zastavilo srdce, byla šťastná.
Podobná scéna se odehrávala o několik desítek metrů od ní o podlaží níže.

Sirius nemohl věřit tomu, že jí opravdu políbil. Věděl, že ostatní si myslí, že je ošklivá, ale vůbec nechápal, jak je to možné. Remus se s ním kvůli tomu dokonce pohádal. Domníval se zřejmě, že jen využívá nějakou ošklivku pro svůj cíl. Jemu se ale líbila, až příliš. Každý její pohyb je tak nenucený, nevinné pohledy a ohromující úsměv, který ho pokládá do kolen.
Prostě nechápal. A také zažíval pocity, pro něj naprosto nové, neznámé. Chtěl jí ochránit před celým světem a bál se, čeho jsou ti dva podlí spiklenci schopní. Hlavně Sophee, nikdy by do ní neřekl, že je taková mrcha. Motala se kolem něho, když byl naštvaný na celý svět, a tak nabyl dojmu, že on svedl jí, ale vlastně to tak nebylo. A navíc mu něco lila do pití. Neslýchané.
Pomsta bude sladká, pomyslel si a myšlenkami opět zalétl k Amelii. A s myšlenkou na ní se ponořil do spánku plného jediné osoby, která ho zrovna zajímala.

47 Chloe M. Raddle Chloe M. Raddle | Web | 25. května 2011 v 15:04 | Reagovat

Remus naštvaně přecházel sem a tam po komnatě nejvyšší potřeby. Byl naštvaný na celý svět. A nejvíc na něj. Sirius mu to udělal zase. Znovu mu ublížil tím nejhorším způsobem. Přebral mu dívku. Ale ne tak ledajakou. Bože, vždyť on Amelii vážně miloval!
Dokázal by si vzpomenout na každý okamžik od doby, co jí potkal. Znal dokonale každou částečku jejího těla. Věděl, co má ráda a co ne. Radoval se z každého slovíčka nebo úsměvu, který mu věnovala. A potom přišel Sirius. A klasicky udělal to, co je pro něj tak typické. Všechno zničil.
Hněv v něm v tu chvíli přímo vybuchl. Naštvaně vykřikl a udeřil do almary, která stála nedaleko. Zatracená láska!

48 Charlie Charlie | Web | 25. května 2011 v 16:15 | Reagovat

Ale čo on mohol niekedy niektorej toto povedať? On?! Sirius to mal jednoduché. Jemu nehrozilo, že sa dievčaťu jedným slovom znechutí. Že ju vydesí a ona ho už nikdy nebude chcieť vidieť. To sa Siriusovi nikdy nemôže stať. A vlastne, čo je na tom zlé? Veď on by jej mohol ublížiť, ale so Siriusom jej nič také nehrozilo. Sirius jej mohol zlomiť srdce, ale nezranil by ju, narozdiel od neho.
Zrazu sa rozhodol.
"Sirius," budil Remus svojho kamaráta.
"Hm," zamrkal Sirius na Rema a pretrel si oči. "Rem, čo je? Veď je noc."
"Chcem ti niečo povedať," zamrmlal Remus.
Sirius podvihol obočie a posunul sa na posteli. Remus si k nemu prisadol.
"Tak čo je?" spýtal sa Sirius.
"Ide o Liu," začal Remus.
"O koho?" nechápal Sirius.
Remus podráždene zavrčal. On si myslí, že ju miluje a ani nevie, ako ju volá kamarátka.
"O Ameliu," zavrčal Remus po Siriovi.
Sirius rýchlo pokrútil hlavou.
"Prepáč, ešte som sa nezobudil," zamrmlal Sirius ospravedlňujúco.
"Sirius, nechcem, aby bola ďalšia na tvojom úžasnom zozname. Alebo aby si sa prostredníctvom nej niekomu pomstieval. Ameliu by to vzalo a..."
"Spomaľ, Remus," skočil mu do reči Sirius. "Ja jej nechcem nijako ublížiť. Mám ju rád naozaj. Len mi to proste došlo až teraz."
"Sirius, ona nie je žiadna kráska," pripomenul mu Remus.
"A práve to je na nej krásne," usmial sa Sirius. "Ona je krásna taká aká je. Je krásna, keď sa smeje. Alebo keď rozpráva. Alebo keď sa len pozerá. Je na nej proste niečo fascinujúce a ja chcem zistiť čo to je."
"A keď to zistíš, nenecháš ju len preto, že ťa už prestane zaujímať?"
"Nie, zaujala ma až priveľmi."
"Sirius, ak jej ublížiš, či si môj priateľ, alebo nie si, už nikdy s tebou neprehovorím ani slovo. Dúfam, že ti to zabráni ublížiť jej."
S tými slovami sa Remus postavil a odišiel do svojej postele.
Sirius sa nad jeho slovami znova zamyslel. Nebál sa jeho upozornenia. Nerád by stratil priateľa, ale vedel, že ho nestratí, pretože naozaj nechce Amelii ublížiť. Znova zavrel oči a zaspal. Už sa tešil na ráno.

49 Krasivija Krasivija | Web | 25. května 2011 v 21:43 | Reagovat

Ráno Amelie a Emily šly brzo ráno na na snídani. Moc lidí tam ještě nebylo. Sedly si tedy ke stolu a začali jíst. Při jídle si povídaly: "Víš Emily, celou noc jsem o tom přemýšlela. Myslíš, že se po škole se Siriusem vezmeme?" zeptala se Amelie a nejraději by si nafackovala. Takový nesmysl vypustit z pusy...
,,No, možná že se vezmete." odpověděla Em. ,,Já bych o tom teď ale nepřemýšlela."
Náhle do jídelny vztoupil Severus Snape a tvářil se velmi zamyšleně. Jako by práva byl myšlenkami někde mimo. A jak tak nedával pozor ne cestu, zakopl o svůj o číslo větší hábit a upadl. A Lia, která byla dobrák od kosti hned k němu přiběhla: ,,Nestalo se ti nic?"
,,Ne," odvětil naštvaně Severus. ,,Jdi ode mě." vztal a chtěl zamířit k Zmijozelskému stolu.
Ale to, jak Snape tak hrubě odpověděl Amelii, uviděl Sirius, který právě přišel...

50 Charlie Charlie | Web | 25. května 2011 v 22:26 | Reagovat

Lia si všimla, ako Sirius zrýchlil k Snapeovi a hneď ho zastavila.
"Kašli na to," chlácholila ho. "Teší ma, že takto reaguješ, ale nestojí to za problémy."
Sirius sa pousmial.
"Ja si to s ním vybavím neskôr," zamrmlal jej a spolu s ostatnými Záškodníkmi si prisadol k Amelii a Emme.
"Ty si tú otázku myslela vážne?" spýtala sa Emma Lii pošepky.
"Ja neviem," zamrmlala jej späť Amelia. "Asi som mala skrat. Veď je to blbosť. Niekedy som strašný rojko."
Nabrala si raňajky a začala jesť. O chvíľu ju v raňajkovaní vyrušil Mark.
"Tak kedy sa stretneme?" spýtal sa a prisadol si k nej.
Sirius zaťal ruky v päsť. Mark sa snažil nenápadne odviesť Ameliinu pozornosť a spoliehal na to, že pozornosť ostatných odvedú práve prilietajúce sovy. Na vlastnú smolu sa mýlil, pretože Emma aj všetci Záškodníci ho pozorne sledovali.
Po chvíli Mark odišiel a Amelia si vydýchla. Automaticky siahla po pohári džúsu pred sebou.
Remus, James aj Emma protestne vykríkli a Sirius ju chytil za zápästie.
"Ten parchant ti to tam naozaj nalial, keď si myslel, že sa nepozeráme," zavrčal Sirius a zobral jej pohár, aby ho vylial.
"Počkaj," zastavila ho Emma.
Zobrala si od neho pohár. Z tašky vytiahla krištáľoví flakónik na elixíry a trochu džúsu do neho preliala. Zvyšok vyliala.
"Chcem zistiť čím ju to dopuje," vysvetlila všetkým.
Sirius súhlasne prikývol. Chytil Liu okolo bokov a pritiahol si ju bližšie. S úsmevom pozoroval, ako sa zapýrila.

51 Krasivija Krasivija | Web | 26. května 2011 v 21:57 | Reagovat

Amelie se dívala Siriusovi do očí, pořád ještě červená jako rajče. S ním se cítila opravdu v bezpečí. Byla ale  tak nesmělá, že se nezmohla ani na slovo.
Mark na oba dva zamračeně koukal. Sophee určitě nebude nadšena, až jí to poví.
Ami Remus nevypadal nijak zvlášť nadšeně. Ale z úplně jiného důvodu. Liu opravdu hluboce miloval a nerad ji viděl v náručí někoho jiného. Zároveň však věděl, že s ní nemůže být, ani kdyby byla volná.
V tu chvíli k nim přišla Sophee. Nejdříve se podívala na Marka a pak na Siriuse.  Řekla mu panovačným tónem: "Ach, Siriusku, proč tady ohrabáváš tuhle obludu, když mužeš chodit se mnoou? S touhle to daleko nedotáhneš. Všichni se ti budou smát."
"Vypadni Sophee," řekl Sirius docela klidným hlasem.
"Vyháníš mě snad? Na to nemáš právo. A vůbec, ty víš, že jsem nebezpečná, takže se ke mě koukej vrátit a nech tu duševně rozvrácenou poběhlici na pokoji."
"Já nejsem du-duševně roz-vrácená," Amelii vhrkly do očí slzy.
V tu chvíli vstal Remus: "Nech Liu být. Co ti udělala?" cloumal s ním vztek.
Sirius vzal Amelii za ruku: "Pojď pryč. Nebudem tu potvoru poslouchat."
"Já že jsem potvora? Marku, tak se mě zastaň."

52 Emily Emily | Web | 27. května 2011 v 12:26 | Reagovat

Markovi už ale docházela slova.. Nevěděl, co říct. Právě bylo prozrazeno, že se ti dva znají blíže a tím ta jejich sázka padá. Měl za úkol tajně pomáhat Sophee a tohle teda už s tajemstvím nemělo co dělat.. Tak jen pokrčil rameny a odešel ke svému kolejnímu stolu.
Konečně mám od ní pokoj, pomyslel si šťastně.
Sirius vedl Liu pryč. Cítil, že se trochu chvěje. Přitiskl si jí k tělu a stále šli pryč od té proklaté Síně, ruku kolem jejích ramen. Cítil, že i ona ho objímá kolem pasu a hlavu mu tiskne k tělu. Tohle zjištění s jeho vnitřkem udělalo kotrmelec.
Věří mi, uvědomil si a byl neskonale rád.
Cítil, že už se jí podlamují nohy a chvěje se potlačovanými vzlyky. Zavedl jí proto k jednomu výklenku s oknem, a tam jí posadil na stoličku. Přidřepl si k ní a řekl:
"Amelii, ššš, no tak. Přece si nebudeš něco dělat z řečí tý přeperoxidovaný chodící hlouposti?" zašeptal k ní a hleděl jí přitom do sklopených očí.
Nepodívala se na něj. Párkrát se zhluboka nadechla, vydechla a řekla:
"Nechci, aby se ti někdo smál.."
Siriusovi myšlenky se shlukly do jednoho velkého mlčícího vykřičníku a pak mu to došlo.
Ona se tak neuvěřitelně podceňuje, a to ho vybudilo k tomu říct jí, co cítí.
"Mně že by se někdo smál kvůli tobě? Hloupost, ještě uvidíš, že mi tě budou všichni závidět.. teda jestli.." chvíli se zarazil a počkal, až k němu zvedne zrak, ".. teda jestli mi nedáš košem?" a vykouzlil na rtech krásný úsměv.
"Ko-košem?" zeptala se a bylo vidět, že moc nechápe, o co tu běží.
"No," pokračoval Sirius, "už dlouho se mi líbíš, mám tě rád a vážně bych tě rád poznal i blíž..takže.." dal si dlouhou odmlku, aby si vychutnal její nevěřícný výraz, "takže jestli se mnou chceš chodit, tím myslím jako vážně chodit, tak mi to řekni teď. Byl bych vážně šťastný."
Ticho.
A pak se stalo něco co nečekal, ona, ta nevinnost sama, mu vtiskla dlouhý a krásný polibek na rty a v očích jí zářily plamínky radosti.

53 Chloe M. Raddle Chloe M. Raddle | Web | 27. května 2011 v 13:50 | Reagovat

Sirius jí držel v náručí. Byl šťastný. Konečně našel to, co hledal. Konečně našel svoji Popelku. Přesně takovou holku jako je ona on potřeboval. Musel někoho chránit. Snést mu modré z nebe. A když to navíc bylo takové rozkošné stvořeníčko, jako byla Amelie.. Nedokázal vysvětlit, jak někdo vůbec může vypustit z úst, že je ošklivá?! Každého takového by ve vteřince rozmlátil na kaši. Umanul si, že ji prostě MUSÍ před všemi ochránit.

Remus zamyšleně pozoroval Sopheé. Uvažoval, kde se v ní ta zloba vzala. Jak může...?! Když se na ní z dálky podíval, vůbec nebyla ošklivá. Musel přiznat, že byla dokonce krásná. Dlouhé blonďaté vlasy, velké modré oči a jemný obličejík.. Tenhle popis mu vždycky seděl na anděla. Mohla by být hvězdou. Mohla být oblíbená. A místo toho ji každý nenávidí. V jednu chvíli jí zatoužil pomoct. A v té další si za to nafackoval. Ona o jeho pomoc nestojí. Navíc...jak může chtít pomáhat někomu, kdo o Amelii řekl to, co řekl?!

54 Charlie Charlie | Web | 27. května 2011 v 17:57 | Reagovat

Zrazu začal čas na Rokforte tiecť ako voda. Amelia a Sirius si po dvoch troch týždnoch zvykli, že na nich všetci čumia. Hlavne Lia si musela zvykať, Sirius sliediace pohľady jednoducho ignoroval. No po ďalších pár týždňoch už to všetkých omrzelo.
Teraz sa blížila tá krásna biela časť roka - Vianoce a Rokfort pomaly šalel. Hlavne dvaja jeho obyvatelia riadne bláznili.
"Emma!" zatiahla Lia zúfalo.
"Čo je zase," zamrmlala jej kamarátka späť.
"To čo pred desiatimi minútami."
"Ja fakt netuším, čo mu máš dať na Vianoce," zopakovala Emma dnes snáď už po pätnástykrát.
"Ani ja nie," povzdychla si Lia. "Ešte ho ani poriadne nepoznám, neviem, čo by chcel na Vianoce," hovorila rýchlo.
"Lia, upokoj sa," napomenula ju Emma. "Zajtra sa ide do Rokwillu, niečo tam určite nájdeš. A teraz choď konečne spať."
Z ostatných postelí sa ozvalo trojhlasné súhlasné zamrmlanie.
"Tak dobre," vzdala sa Lia a svoj problém riešila ďalej v hlave.

Dosť podobný rozhovor sa odohrával aj v chlapčenských spálniach, len trochu oduševnelejší.
Sirius pochodoval sem-tam po izbe a vrčal.
"Tak jej kúp nejaký šperk," poradil mu James. "To predsa berie každá."
"Nič originálnejšie tam nemáš?" zavrčal na neho Sirius.
"Hej, ako mi sa ti snažíme pomôcť a ty nám nadávaš," vrátil mu Remus.
"Ty pomlč," ukázal na neho Sirius. "Stále ťa mám ešte v zuboch, kvôli tomu, že si si myslel, že sa s ňou len zahrávam. Div, že si ma vtedy nezožral."
Remus zdvihol ruky akoby sa vzdával a ľahol si na svoju posteľ.
"Čo by si jej kúpil ty?" spýtal sa ho Sirius po chvíli.
"Lii?" overil si Remus.
"Nie, mojej matke!" zavrčal Sirius otrávene.
"Ja neviem, niečo roztomilé," pokrčil ramenami. "Zvieratko?" navrhol.
"Je alergická na kožušinu aj perie," zamietol Sirius.
"Choď spať," poslal Siria James. "Do rána ťa niečo napadne."
"Hm," zmručal Sirius a hodil sa na posteľ.
Ostatným chlapcom sa už zatvárali oči, keď sa izbou ozvalo: "Už to mám..."

55 Krasivija Krasivija | Web | 27. května 2011 v 19:50 | Reagovat

James leknutím nadskočil. "Ty idiote, já už skoro spal."
"Uklidni se," Sirius už zase mluvil klidně. "Jen už vím, co jí dám za dárek. Ona určitě nepohrdne nějakou velkou naučnou knížkou. Ona přece čte ráda. Jen musím zjistit, kterou si přeje, abych jí náhodou nekoupil nějakou, kterou už má."
Remus odpověděl: ,,Jak to, že jí chceš koupit velkou knížku a mě vždycky koupíš malou. A ještě je to nějaká pornografie s nahými muži. Jak já k tomu přijdu?"
"No..." zamyslel se Sirius. "Musíš přece  zkoumat anatomii lidského těla, ne?"
Remus vstal a tvářil se naoko naštvaně. Vzal svůj polštář a praštil s ním Siriuse po hlavě. Během dalších pár minut se ztrhla polštářová bitka, při které se všichni smáli a křičeli na celé kolo.

56 Emily Emily | Web | 30. května 2011 v 23:54 | Reagovat

Vyčerpaní chlapci usnuli a sny, které se jim zdály, byly velmi příjemné.
Ráno, hned jak byl Sirius nešetrně vzbuzen svými dočasnými ex přáteli, začal uvažovat, čím by jí tak potěšil. Vzpomněl si, že ho včera napadla kniha.. Ale jaká? Neměl nemenší zdání, co vybrat. Včera si s tou kamasútrou dělal legraci, s tím by opravdu nezazářil.
Proto si vzpomněl na Ameliinu kamarádku a rozhodl se, že jí požádá o pomoc. Co taky jiného, jestli nebude vědět ona, tak už nikdo.
Proto hned po snídani Mel odchytil a zatáhl jí do prázdné učebny.
"Hej, Blacku," vřískla a chtěla se bránit.
"Prosím tě, klid!" řekl s protočenýma očima lehce nabroušeně /No co si ta holka myslí, že jí snad chci znásilnit?/, "potřebuju jen pomoci s výběrem dárku pro Liu."
To Mel uklidnilo a byla schopná mu celkem slušně poradit.
Teď už jen jedna malá tajná výprava do Prasinek a měl hotovo. Velmi se mu ulevilo.

57 Chloe M. Raddle Chloe M. Raddle | Web | 31. května 2011 v 18:36 | Reagovat

Amelia procházela v Prasinkách obchod za obchodem, ale ne a ne narazit na něco, co by mu udělalo radost. Nechtěla žádný neužitečný kýč, nic levného, ale zároveň ne drahého a také něco, co by mu jí připomnělo. A nikde na nic nemohla přijít.
Na konci vesničky se otočila a rozhodla se, projít ji ještě jednou. Vedle potřeb pro famfrpál ji zaujal obchod, o který nikdy předtím ani nezavadila pohledem, i když se rozhodně přehlédnout nedal. Obrovský svítivý nápis nade dveřmi totiž hlásal: KOUZELNÝ ZVĚŘINEC. Amelia zvířata milovala, takže se rozhodla, že se půjde podívat na sovy, koťata a bůh ví co ještě.
Zvonek se rozcinkal, když otevírala a potom zavírala dveře. Krámek zvenku působil malým dojmem, ale opak byl pravdou. V obrovské místnosti byly kotce plné sov, koťat, krys a myší, žab, hadů a všeho ostatního.
Mia přecházela sem a tam. Pohladila každičkou kočku i myšku. Prohlédla každičkou sovu. A potom jí padl zrak na takovou jednu docela maličkou. Měla peří černé jako uhel a vykulená obrovská ustrašená očka. Choulila se v rohu. V tu chvíli vypadala úplně stejně, jako Mia. Byl to dokonalý dárek pro Siriuse. On neměl žádnou sovu. A pokud si dobře pamatovala, alergii neměl a zvířata zbožňoval. Perfektní.
"Budeš si přát, holčičko?" usmála se na Am vetchá stařenka za pultem.
"Tuhle sovičku, prosím!" usmála se Mia a vytáhla měšec s penězi.

58 Krasivija Krasivija | Web | 1. června 2011 v 23:33 | Reagovat

,,Tuhle? Skvělý nápad. Výborně se k tobě hodí." řekla prodavačka a tvářila se jako když je ráda, že konečně něco prodala.
Amelie zaplatila a odešla ven.

Sirius se mezitím také procházel po Prasinkách. Zastavil se před knihkupectvím a přemýšlel, jestli tam má jít. Knihy kupoval nerad. Ale když je to pro Liu...
Otevřel tedy dveře avešel dovnitř.

59 Emily Emily | Web | 3. června 2011 v 14:00 | Reagovat

Cítil se tu nesvůj. Tolik knih, spousty lidí, většinou je neznal a očividně všichni znali jeho.
Přišel si jak vystavené zvíře v cirkusu. Všichni na něj zírali a nevěřili tomu, že je v obchodě s knihami. On, Sirius Black.
V duchu protočil oči nad tímto podivným faktem a jak se vybírat knihu, pro kterou přišel.

Neměl nejmenší zdání, co vybrat. Vlastně ani moc nevěděl, co má ráda, co jí zajímá. Až teď si uvědomil, že jejich vztah je z jeho strany stále ještě v zárodku. A přitom to všechno chtěl vědět. Musí to napravit.
Po deseti minutách byl už téměř zoufalý, očima bloudil po hřbetech tisíců knih a byl bezradný.
Tohle bude ještě těžký oříšek, pomyslel si, když se za jeho zády ozval hlas jeho kamaráda.
"Teda Siriusi, co ty tady?" zeptal se pobaveně Remus.
"Ále, sháním knížku pro Amelii, ale nevím jakou."
V tu chvíli si uvědomil, že přišla jeho záchrana.
"Remusi, ty jsi moje záchrana!" zavýsknul nahlas, až se po něm otočili ostatní zákazníci.
"Prosím, prosím, pomož mi vybrat.." a hodil po něm psí oči.
Remus jen lehce zakroutil hlavou nad tou infantilní řečí a pak přikývl. Věděl moc dobře, co by se jí líbilo.

60 Krasivija Krasivija | Web | 13. června 2011 v 23:37 | Reagovat

Remus řekl Siriusovi: "Tak jí kup něco o kouzelných mořských živočichách a roztlinách. To by ji mohlo bavit."
"Jseš si jistý? Která holka by měla ráda mořské živočichy? Všech většinou přijdou odporní."
"Ty mi zase nevěříš, že ne, Siriusi? Děláš, jako by se snad někdy neprokázalo, že mám pravdu."
"No jo, jistě," řekl zamyšleně Sirius a dál se Remuse nevšímal. Byl totiž zabrán do zkoumání knih. Ostatní lidi v knihkupectví na něj civěli.
Do reality ho vrátil až známý hlas Severuse Snapea: "Chceš snad ty knížky zhypnotizovat? Docela bych uvítal, kdybys mi uhnul. Potřebuju projít a ty to tu s tvým kamarádíčkem blokuješ."
A to by nebyl Sirius, kdyby nevyužil situace, kdy by mohl na Snapea zaútočit.

61 Mikaela Mikaela | 14. června 2011 v 17:22 | Reagovat

Už-už vytahoval hůlku, ale pak se mu před obličejem zjevil Ameliin obličej. Uvědomil si, že by si u ní útokem na Snapea zrovna nešplhl. Proto hůlku schoval do kapsy a jen se na Snapea pohrdavě podíval a vrátil se ke hledání příslušné knihy. Nevšímal si při tom vyjukaných studentů, kteří v knihkupectví byli. Nezajímali ho. Teď ho zajímala už jenom Amelie. Konečně našel to, co hledal. Popadl knížku do ruky a šel ji zaplatit. Potom počkal na Remuse než si nakoupí taky ňáké knihy a společně spokojeně odešli do hradu.

62 Charlie Charlie | Web | 14. června 2011 v 21:26 | Reagovat

Amelia sedela na posteli a pozorovala, ako malá sovička poletuje v klietke. Po chvíli sa postavila. Otvorila dvierka klietky a otočila sa pre pár sových keksov. Než sa vrátila späť k klietke sovička jej ubzikla a pojašene poletovala po izbe. Amelia sa pobavene zasmiala a rozbehla sa za sovičkou. Zdalo sa jej, že sa sovičke poletovanie po izbe a utekala pred Ameliou.
Lia sa na nej čím ďalej viac smiala. Zrazu sa otvorili dvere. Amelia výstražne skríkla, ale sovička už stihla vyletieť z izby.
"Sakra," zakliala Amelia.
Obehla spolubývajúcu vo dverách a so smiechom sa vrhla za sovičkou. Preletela po schodoch a zastavila až v spoločenke pod schodmi. Rýchlo sa rozhliadala po malej sove. Pohľad jej zastavil na Siriovi, ktorý sa krásne usmieval. V ruke opatrne držal zatúlanú sovičku. Sova spokojne húkala. Amelia sa oprela o stenu, založila si ruky na hruď pozrela na Siria a spokojne sa usmiala.
"Tuším sa jej páčiš," povedala mu.
"No už dlhšie si myslím, že sa ti páčim," odtušil.  
"Myslela som tú sovičku," vrátila mu Lia.
"Aha," usmial sa. "Nevedel som, že máš takú krásnu sovu."
"Veď tá ani nie je moja."
"A koho je?" podvihol Sirius obočie.
"Tvoja," usmiala sa Lia.
"Moja?"
"Áno, tvoja," prikývla Amelia. "Mal to byť darček na Vianoce."
"To fakt?" usmial sa Sirius a prezrel si sovičku.
Zdal sa byť potešený.
"Úplne vážne," prikývla.
Sirius sa zaradoval.
"Mám ti ju vrátiť?" spýtal sa trochu skleslo. "Do Vianoc je ešte týždeň."
"Zdá sa, že sa jej páčiš. Nechaj si ju. Veď na tom až tak nezáleží, dôležité je, že ste si padli do oka."
Sirius sa znova usmial. Pobehol k Amelii a pobozkal ju.
"Ďakujem! Ale ja ti tvoj darček dám až na Vianoce. Dúfam, že sa ti bude rovnako páčiť, ako sa páči tvoj mne."
Amelia spravila psie oči.
"A neišlo by to nejako urýchliť?" spýtala sa.
"Ani náhodou," odmietol Sirius. "Počkáš si do Vianoc."
"A nejaký preddavok by nebol?" nadhodila Lia.
Sirius sa krivo usmial. Sklonil sa k Amelii a venoval jej dlhý bozk.

63 Ettelean Ettelean | Web | 15. května 2012 v 10:20 | Reagovat

Sirius svůj slib dodržel. Dáreček schovával až do vánoc. Amelia ho pořád pošťuchovala, že on dostal taky dáreček dříve, ale Sirius byl neoblomný. Konečně byly vánoce. Sirius seděl na posteli ve své ložnici a snažil se zabalit knížku. Moc mu to ale nešlo, tak si z něj kamarádi utahovali. Nakonec vzdal svou snahu zabalit to sám a zabalil to kouzlem. Amelia si už z ničím nedělala starosti. Dárky pro ostatní měla zabalené, a ten Siriusův už byl dávno doručený. Rozhodla se, že se zkusí ještě trochu zkrášlit a pak půjde do společenské místnosti ze které se pak všichni společně vydají na Vánoční ples. Amelia si učesala své havraní vlasy a pak si nasadila stříbrnou čelenku, kterou měla po babičce. K tomu si vzala nádherné zelené šaty až na zem. Kupodivu se líbila sama sobě. Připadala si jako princezna. Dokončila to botami na malém podpatku a jemným zelinkavým líčením, se kterám jí pomohla Emma. Pak se vydali do společenské místnosti, kde na ně čekali kluci. Všichni zírali na Amelii.

64 Krasivija Krasivija | Web | 26. května 2012 v 22:31 | Reagovat

Všichni do jednoho si říkali: "Je to opravdu ona?" nebo "Kde sebrala tak krásné šaty?" "Ta dneska vypadá nádherně."
A protože to Amelie slyšela, zrudla, jako rajče. Vyhlížela Siriuse, aby si kněmu mohla sednout. Aby se aspoň částečně skryla před zraky ostatních. A také už se těšila na ten dárek. Byla zvědavá, co jí asi dá.

65 Ettelean Ettelean | Web | 3. června 2012 v 14:49 | Reagovat

Když ho uviděla, tak se k němu rychle vydala. Jako gentleman jí nabídl rámě a hrdě si jí vedl do nádherně vyzdobené velké síně. Tam si sedli ke stolu, který sdíleli s Poberty a chvíli si jen tak povídali. Amelia se ošila, protože na ní pořád všichni zírali, tak se Sirius postavil a vyzval ji k tanci. ,,No víš já moc netancuju" Přiznala vyděšeně, ale on se nedal odbít. Nakonec zjistila, že Sirius je velmi dobrý tanečník a její taneční neschopnosti si nikdo nevšiml.

66 Delta Delta | 25. října 2012 v 11:06 | Reagovat

Tančily velmi dlouho.Hudba tiše a pomalu hrála a najednou se ze stropu začaly snášet kouzlem vyčarované sněhové vločky.K tanci se přidala i Emma se svým partnerem z Havraspáru. Amelie se Siriusem se elegantně proplétali mezi sněhovými vločkami a k tanci se přidali i někteří učitelé. Píseň byla téměř u konce a pak se to stalo.....Sirius se přitiskl blíže k Amelii a políbil ji na rty.Amelie byla jako v sedmém nebi.Byl to dlouhý a něžný polibek.A znamenal také ukončení tance.Šli si se Siriusem sednout. Sirius se Amelie zeptal jestli půjdou ven a Amelie souhlasila. Vykradli se z místnosti a asi nikdo si jich nevšiml.Když byli venku polibek pokračoval...

67 Janka Janka | 7. ledna 2013 v 20:31 | Reagovat

...lenže Mark ich pozoroval spoza rohu a zovrela v ňom krv. Sirius si až v tej chvíli, keď sa jeho a Améliine pery spojili uvedomil, že také silné emócie v živote necítil. Amélia bola nekonečne šťastná, v tej chvíli si myslela, že je hádam najšťastnejšia osoba pod slnkom. Mark sa však nedal odradiť tým, čo videl. Zvnútra horel a túžil Blacka ponížiť tak, že by sa neodvážil už nikdy vystrčiť ten jeho hnusný nos pred Améliou. Zrazu akoby sa mu v hlave zasvietila žiarovka. Bude Blacka deň čo deň sledovať, až kým nepríde na niečo, čím by ho dokázal dokonale odrovnať. Potopiť až na úplné dno. Sirius a postupne pomaly odtiahol od Amélie a pošepkal jej do ucha "Poď, musím ti niečo ukázať." Amélia ho skúmala pohľadom. Verila mu, to že ho neustále skúmala nebolo znakom nedôvery, nanajvýš toho, že ju fascinuje. Prikývla a Sirius ju viedol za ruku do Núdzovej miestnosti. Prešiel okolo nej tri krát a  v stene sa zjavili dvere. Amélia udivene otvorila ústa, ale nevyšiel z nich žiadny zvuk. Sirius ju opatrne, akoby bola z porcelánu, potisol do miestnosti.       Takmer nečujne z vrecka vytiahol balík a povedal: "Toto je tvoj darček. Ale druhú časť... hmmm, povedzme prekvapenia, ti ukážem, až keď ho otvoríš." Amélia iba prikývla a horela nedočkavosťou. Vzala si balíček do ruky, poťažkala ho a ohmatala. Pousmiala sa. Je to kniha. Pomaly odbalila baliaci papier, uvidela tyrkysový obal knihy, po ktorej v kníhkupectvách pátrala už hodnú dobu. Na obale stálo "Richard Standfford-Vodné rastlinstvo a živočíšstvo Veľkej británie a Európy". Tú knihu mali všade vypredanú, bola veľmi žiadaná. Nadšená Amélia si knihu pritisla na hruď a Siriusovi venovala nežný bozk. "Ďakujem," povedala vďačne. Sirius sa od nej už po druhý krát odtiahol. "A teraz príde druhá časť prekvapenia. Ak... ak k sebe naozaj patríme, mala by si to vedieť. Nezľakni sa," povedal a odstúpil od jeho milovanej o tri kroky. Amélia medzi tým odložila knihu na stôl, ktorý sa zhodou okolností nachádzal rovno vedľa nej a zaujato pozorovala Siriusa. Ten Sa na ňu usmial a zrazu už na jeho mieste nestál Sirius Black, ale veľký čierny pes. Amélia takmer vykríkla, no nakoniec sa iba pousmiala a prekvapeným hlasom skonštatovala "Takže ty si animágus..." Sirius v psej podobe spokojne zaštekal. Amélií to zrazu došlo. Preto ti občas James Potter hovorí Tichošľap. Je aj on animágus?" Sirius sa zase premenil a s úsmevom prikývol. Čakal, že jej to dôjde. "Vedel som, že na to prídeš, ale je tu niečo, načo by si inak, ako špehovaním neprišla. No, nebudem chodiť okolo horúcej kaše a poviem ti to rovno. Ja, James-ako si správne uhádla a Peter sme animágovia. A Remus je vlkolak." Vôbec sa netvárila prekvapene. Tušila to. "Myslela som ti to." Sirius sa usmial a pokračoval s tým, čím chcel oboznámiť jeho lásku. "A my štyria sme vytvorili... akoby som to povedal... skupinu, ktorej členmi sme iba my. Na začiatku sme sa James, Peter a ja rozhodli stať animágmi kvôli Remusovi. Aby sme mu pomohli a najmä spríjemnili splny a tú našu skupinu sme pomenovali Záškodníci," (po česky Pobertové) vyriekol a pritiahol si ju do náručia. Zapýrila sa (zrudla). Ako veľmi sa mu to páčilo. A ako veľmi bol do nej zaľúbený. "Obetoval by som za ňu aj vlastný život." Prehovoril sám pre seba zrazu pocítil zodpovednosť. Cítil sa prvý krát za život zodpovedný za nejaké dievča. "Nie je to nejaké dievča." Opäť si povedal pre seba. "Je to Amélia a ja ju neskutočne milujem." Bola opretá o jeho hruď a cítila to isté. Neskutočnú lásku, ktorou bola spútaná so Siriusom Blackom. "Mojím Blackom," pomyslela si spokojne a vedela, že je to tak. Vedel, že mu patrí, a ona vedela, že preňho znamená čosi viac ako ostatné dievčatá, ktoré mal. Mohol si s ňou robiť čo chcel, no Amélia mu dôverovala. Pozrela sa mu do očí a pobozkala ho. Dlho, hlboko. Prestali si uvedomovať čas a venovali sa iba tomu bozku, ktorý ich oslobodzoval od reality a času. Nevedeli, koľko času strávili v Núdzovej miestnosti, no vedeli, že by sa mali vrátiť do Veľkej siene. Vyšli z Núdzovej miestnosti a vydali sa do Veľkej siene. Na ich veľké počudovanie ples už takmer končil. Hrali poslednú pieseň. Bol to slaďák (ploužák) a tak sa obidvaja s radosťou oddali tónom hudby. Keď kapela dohrala, všetci sa pobrali do klubovní. Amélia dorazila do izby prvá a ešte dlho v nej ostala sama. Mala preto čas sa odlíčiť, vyzliecť zo šiat a najmä rozmýšľať nad večerom, ktorý bol rozhodne jeden z najlepších. "Nie," pomyslela si. "Bol najlepší," povedala si v duchu a so spokojným úsmevom si ľahla do postele a nechala sa unášať sladkými snami. V záškodníckej izbe boli jej dvakjja obyvatelia. Menovite Sirius Black a James Potter. Každý bol zabratý do vlastných myšlienok a tak v izbe vládlo hrobové ticho. To narušil Sirius: "Povedal som jej to." James, ako aj jeho priateľ už ležal v posteli, pozeral do stropu a vybavoval si okamihy toho večera. Najkrajšieho večera jeho života. Večera, kedy sa dal do kopy s Lily Evansovou. Niť jeho myšlienok prerušil jeho najlepší priateľ. James sa otočil na bok aby naňho videl a spýtal sa:
"Povedal si jej o nás?" Sirius sa nepretočil na bok, ale stále pozeral do stropu,. Nepozeral sa na svojho priateľa, čo bolo veľmi neobvyklé. Neodpovedal slovne, iba prikývol. "Aj ja som o nás povedal Lily." Povedal James a sledoval priateľovu reakciu. Zase iba prikývol. James sa otočil na chrbát a nechal sa unášať myšlienkami. V tej chvíli ktosi rozrazil dvere. Obaja chlapci sa strhli a pozreli sa na dvere a obidvom padla sánka. Stala v nich totálne nečakaná osoba bol/bola to...

68 Janka Janka | 7. ledna 2013 v 21:36 | Reagovat

[67]: Prepáč, trochu (dosť, priznávam) som sa rozpísala <:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.