2. část

12. května 2011 v 0:06 | Em |  Severusův chtíč


A je tu slibované pokračování, zatím bych rating viděla tak na 12 +, ještě stále nic drastického, povyšovat budeme až příště ;) Jinak chválu i kritiku přijímám, tak se nebojte komentovat.. sama nevím, co si o této povídce myslet..



Úsměv se mu změnil v ďábelský úšklebek. Luskl svými kostnatými prsty směrem k Yaxlymu a ten přinesl lahvičku.

"To aby bylo nalomeno tvé sebeovládání."
Tvářil se, jako kdyby mu dával dárek k Vánocům.

Severus si pomyslel, že ho nikdy neviděl se ušklíbat.

Proč zrovna teď? Proč on? Co to má být? Ptal se znova a znova.

"Vypij to," dostal příkazem.

Zvažoval své možnosti.

Buď to nevypiju a on mě bude mučit tak dlouho, že to stejně budu muset pít, nebo mě rovnou zabije.

Velmi neochotně vztáhl ruku a přičichl si k lektvaru.

Merline, to ne, probleslo mu hlavou.

Mimoděk se zahleděl na Hermionu. Ta buď nechápala, co se teď bude dít, nebo si to nechtěla připouštět.

"A aby byla legrace, náš host dostane také dávku." Luskl prsty podruhé a již jeho přívrženci provedli nakázané.

"Pro ty, kdo neví," bavil se královsky Lord Voldemort svým vysvětlováním, "jedná se o lektvar absolutní a nekontrolovatelné touhy zvaný Amoris Exitus. To nám to tu udělá mnohem zábavnější."

Snape to samozřejmě věděl.

Stále držel lahvičku a upřeně pozoroval svou bývalou studentku. Zvažoval. Věděl, že má kouzlem znehybněné hlasivky a nemůže se k tomu nijak peprně vyjadřovat. V jejích očích problesklo poznání. Viděl strach, ale opravdu tam bylo i něco jiného. Jistý záblesk důvěry, možná rezignace, hrůza. Nedokázal to identifikovat..
Co si myslí? Nemůžu jí přece zachránit! bouřil se. Nejsem žádný samaritán, ani exibicionista a vůbec.

"Nemyslím, že by to bylo nutné," řekl vážně, významně pozdvihl lahvičku a podíval se na svého pána.

"Možná ne nutné, ale zábavné. Viděl jsem, že k ní chováš jisté city a tohle tě alespoň zbaví zábran. O ty my tu nestojíme," řekl a rozhlédl se po svých přívržencích.

Okolo se ozval drsný smích a zapískání.

"Teda, Severusi, ty se nezdáš," ozval se jeden ze Smrtijedů.

"Ale proč ses nám zamiloval zrovna do mudlovské šmejdky?"

Snape vrhl po mluvčím nejzuřivější pohled, který v tu chvíli dokázal vytvořit a neřekl ani slovo. Jen si v duchu udělal poznámku o nevyhnutelné smrti jednoho z brzy bývalých kolegů s bílou maskou. Byl na rozpacích. On. Vážený profesor, ředitel, smrtijed a špión. Už se ani neodvažoval podívat se na svou žačku.

"Vypij to!" poručil mu Pán Zla.

Nechtěl. Nechtěl to pít. Ani za nic. V tom cítil, jak do jeho podvědomí opět vstupuje on a snaží se tlačit jeho ruku k ústům. Nemohl se vzepřít, vše by vyšlo najevo. Ještě chvíli oddalovat tu chvíli, pak křečovitě zavřel oči a napil se. Snažil se vyprázdnit si hlavu. Nechtěl se poddávat účinkům toho zlotřilého lektvaru.
+++
Hermiona ležela na zemi, kouzlem částečně znehybněná a do úst jí byla před několika okamžiky vpravena ta zvláštní tekutina. Chvíli se nic nedělo. Pak ucítila brnění v konečcích prstů. Bylo jí jasné, co Voldemort zamýšlel, ale měla v hlavě zmatek. Opravdu jí Snape miloval?

To by bylo velmi přehnané tvrzení, přesvědčovala sama sebe. Vždyť mě léta nesnášel. A já na něj milá nebyla ani na jedinou chvíli. Došla k názoru, že je to nemožné.

Další je možnost, že Voldemort našel v hlavě profesora Snapea nějakou myšlenku, za kterou se ho teď snaží potrestat tímto představením, spekulovala. To bylo pravděpodobnější. Jen jí nebylo jasné, kam až hodlá tohle všechno nechat zajít. Neměla nejmenší ponětí, jestli se dožije večera, ale tušila, že by byla raději, kdyby se tak nestalo.
Snape, rezonovalo jí v hlavě, když se na něj zase podívala.
Proč zrovna on?

Ten tajemný muž, který nedá najevo jediný pocit, sebemenší náznak citu. Netušila, co od něj čekat, ale viděla, že se snažil odmítnout to, čeho by se určitě některý z jeho pobočníků rád ujal.

Najednou uslyšela ten nenáviděný syčivý hlas.

"Kdo se nechce dívat, ať odejde, v opačném případě," ukázal rukou, "zde jsou židle k sezení."

Někdo šel pryč, ale mnozí si sedli v očekávání pěkného představení.
+++
Jediný kdo tam stál byl Severus, stál rovně, zády ležícímu tělu, v dostatečné vzdálenosti a jeho rozum bojoval na mnoha frontách.

Lektvar začal účinkovat, ve své vlastní mysli nebyl sám, nevěděl, zda stále ještě chce zachraňovat kouzelnický svět a veřejně podstoupit ponížení. Nemohl couvnout, byla by to jistá smrt. Bylo rozhodnuto. Ale nechtěl se otočit.

V hlavně slyšel jeho hlas:

"OTOČ SE"

Nechtěl, stále ještě své tělo kontroloval, ale věděl že musí. Pomalu se otočil. Zrak upřený na protější zeď.

"DÍVEJ SE NA NI."

Ale ne, nechci, ne!

Zahleděl se jí přímo do očí, do těch očí ve kterých se leskly slzy. Neplakala, ale neměla k tomu daleko. Viděl v nich zármutek, odhodlanost a zároveň i smíření. Nemohla se příliš hýbat, ale hlavu měla otočenou přímo k němu a hleděla na něj. Cítil, jak se mu rozbušilo srdce.
"JDI BLÍŽ"

Ty slova v jeho hlavě rezonovaly s daleko větší razancí než na začátku.

Udělal krok, další a již byl blízko. Sklonil se k ní a téměř cítil teplo, které sálalo z jejího těla.
Začíná to působit, uvědomil si záhy.

Nechtěl se jí dotknout, ale přitom chtěl! Nechtěl si k ní přikleknout, přesto to udělal. Odhrnul jí vlasy z očí a všiml si, že se její výraz změnil. Byla zděšená z vlastního chtíče, který prýštil na povrch jako horský pramen.
Nemohlo to být zřetelnější. Kousala si spodní ret a snažila se nedát to znát. Ani Severus se už příliš neovládal. Ta dávka, kterou oba vypili nebyla na podporu chtíče, ona ho přímo vyvolávala a zvyšovala jeho hladinu mnohonásobně více než je běžné. Dostali koňskou dávku.

Nechtěl dělat kašpara všem svým nepřátelům, ale nemohl si pomoci. Alespoň se pokusí, aby neviděli všechno.

UDĚLEJ JI.

Co? Ne, neposlouchej ten hlas, mumlal si sám pro sebe. Ale přišlo mu to jako neodvolatelný příkaz, který nešlo neposlechnout. Jen lehce se otočil na svého pána aby zjistil, že jeho výraz opravdu nechtěl vidět. Výraz plný očekávání a zlomyslnosti. Po jeho boku sedělo kolem 10-ti lidí, kteří se královsky bavili potupou nejvěrnějšího služebníka a on měl udělat zrovna tohle.

Musel.

"Víš, co tě čeká, když se budeš bránit nebo když nebudeš spolupracovat?" zeptal se Pán Zla ještě Hermiony.

"Jen si vzpomeň na dnešní ráno.." dodal.

Hermiona se lehce zachvěla.

Zřejmě si vzpomínala moc dobře, pomyslel si Severus a rozhodně nechtěl vědět podrobnosti. Snažil se nasadit svůj ledový výraz, který neprozradí žádný pocit.


1. kapitola
~ 3. kapitola

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 12. května 2011 v 6:41 | Reagovat

Divadlo.... Ani nwm čo na to povedať :D. Možno tak: chudák Hermiona :(. Som zvedavá, ako to bude pokračovať :).

2 Chloe M. Raddle Chloe M. Raddle | Web | 12. května 2011 v 7:02 | Reagovat

Chudáci :-( Ten Voldy je bastard :-( Vůbec jsem se od toho nemohla odtrhnout. Honem další! :-) Jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat :-)

3 Charlie Charlie | Web | 12. května 2011 v 12:43 | Reagovat

pekný štart :/ normálne Seva ľutujem :( pri predstave ako nerád ukazuje city je toto pre neho horšie ako samovražda :( a o Hermione radšej nehovorím :( Ale teším sa na pokračko :D

4 Charlie Charlie | Web | 12. května 2011 v 12:45 | Reagovat

PS: zatiaľ nie je čo kritizovať :D len som si tam tuším všimla nejakého preklepu, ale už neviem kde, ale to až tak nevadí :-D

5 Nik Nik | Web | 12. května 2011 v 13:24 | Reagovat

Měla si pravdu, začíná přitvrzovat, celé jsem to četla se zatajeným dechem :-)
Zajímá mě, co se stane v další kapitole :-)

6 penelopeo penelopeo | Web | 12. května 2011 v 18:23 | Reagovat

Ani nedýchám... :) S očima přilepenýma na obrazovce... Nádherná kapitola. Opravdu smekám před tvým psaním. :D Vím, že se má slova v každém komentáři opakují do kola, ale nemůžu si pomoct. Tvoje povídky jsou fantastické, bezkonkurenční a originální... :) Jsem zvědavostí bez sebe, jak to bude pokračovat! :D Prosím, přihoď další kapitolku.... ;)

7 Emily Emily | Web | 12. května 2011 v 19:13 | Reagovat

DÍKY ZA KOMENTÁŘE, JSEM ZA NĚ MOC RÁDA

[1]: došly slova jo? zrovna tobě? :-) dost divné :-P

[2]: bastard to je... však zabil mnoho lidí.. :-)

[3]: [4]: díky.. já je taky lituju :-) ale stejně mi to nezabrání psát dál. jestli tu chybu objevíš, dej vedet

[5]: tak zatím se tam nic moc neděje, ale přijde to..

[6]: dýchej, dýchej :-) díky, jestli sou ty slova pravdivá, ať se klidně opakují..

8 penelopeo penelopeo | Web | 13. května 2011 v 15:01 | Reagovat

[7]: Neboj, už dýchám... ;-) A nic pravdivějšího jsem nikdy neřekla! :D :P :-D

9 °Alex °Alex | Web | 13. května 2011 v 15:07 | Reagovat

[7]: :D Pri veľmi dobrých dielach mi slová fakt dôjdu :D.

10 Emily Emily | Web | 13. května 2011 v 15:17 | Reagovat

[8]: tak to tedy vážně dík

[9]: a teď mi teda taky došla slova! :-)

11 °Alex °Alex | Web | 13. května 2011 v 20:40 | Reagovat

[10]: (9) :D Nz :D :-).

12 Krasivija Krasivija | Web | 19. května 2011 v 22:32 | Reagovat

Tak to je drsný, chudáci oba.

13 pimpinela pimpinela | Web | 15. června 2011 v 17:55 | Reagovat

Zvrhlý Voldy :D :D...no jo no...keď nemajú v čarodejníckom svete internet s možnosťou sťahovania prasačiniek, tak si to vynahradzuje inak no...a teraz vážne...chudáci obaja...
ja to riadný napínak...musím čítať ďalej :)

14 Aduska Aduska | Web | 21. června 2011 v 15:33 | Reagovat

Chudáci :D Kdyby aspoň neměli obecenstvo...

15 Kajka Kajka | Web | 22. srpna 2011 v 18:51 | Reagovat

No som zvedavá čo sa stane v ďalšej kapitole. Paráda :-)

16 cassiopea-black cassiopea-black | 10. března 2012 v 18:44 | Reagovat

jé, už nám přituhuje :-D docela se divim, že jim dal Voldy možnost odejít, to od něj bylo hezký :D ... nechtěla bych být v Sevově kůži a takhle se veřejně ponížit, ale Hermiona na tom neni o nic líp :-D

17 Vendea Vendea | E-mail | Web | 24. srpna 2012 v 11:14 | Reagovat

to se nám to rozjíždí :)))) jdu číst dál, je to velmi zajímavé ;-)

18 Kleria Kleria | 22. listopadu 2012 v 19:32 | Reagovat

zatím je to supr příběh :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama