Nikdy jako dřív

20. února 2011 v 19:03 | Em |  ░▒▓Jednorázovky HP



Právě sem dopsala tuhle povídku, aby se neřeklo, že jsem jednostranně zaměřená na dvojici Hermiona/Severus. V této povídce je za kladného hrdinu Draco, který si během jednoho kritického okamžiku uvědomí, že miluje Hermionu. Jinak, komentujte a pište, udělá mi to radost.

Po tom co se stalo už nemohlo být nikdy jako dřív. Oba to věděli. Jak se stalo, že se takto sblížili, nevěděl ani jeden z nich, ale okolnosti je přinutili semknout se a přitom zjistili, že jejich povahy se doplňují a přitahují. Hermiona věděla, že nemůže odejít. Jak by také mohla, když byl dům pořád plný smrtijedů. Nebýt jeho, už byla dávno mrtvá. Kdyby po jejím chycení neudělal rozruch a neschoval jí.. ani domýšlet to nechtěla. Byla mu velmi vděčná a její názor na něj se obrátil naruby. Vždycky ho proklínali, ale teď.. Jak by o něm mohl říct někdo něco zlého? Po tom, co pro ni udělal. Dal v sázku svůj život a celé jeho rodiny jen proto, aby mohl zachránit jednu mudlovskou šmejdku, jak jí velmi rád dříve nazýval na veřejnosti.
Už se setmělo a ona byla celý den zavřená v malé tajné komůrce, která vedla z Dracova pokoje. Ozvalo se složité zaklepání, smluvený signál a Hermiona otevřela dveře.
"Přinesl jsem ti něco k jídlu," řekl jí když zavřel dveře a sednul si kousek od ní.
"Díky moc, jsi hodný." odpověděla stále ještě trochu nervózně. "Nevím sice proč to pro mě děláš, ale díky."
"Vymyslel jsem, jak tě odsud dostaneme. Blíží se halloween a s ním i halloweenský ples. Je k nám pozváno spousty lidí, někteří se ani neznají. V tu chvíli budeš mít možnost nepozorovaně odejít a nepoznaná." řekl jí v zápětí.
Hermiona jen pozvedla obočí a zeptala se: "Masky?"
"Přesně," přikývl Draco.
Při představě, že půjde přímo mezi smrtijedy, skrytá pouze za tenkou škraboškou jí rozklepala. Kdyby neseděla, zřejmě by spadla. Draco zaregistroval, že jí není dobře a přisedl vedle ní, aby jí podepřel. Byla stále velmi zesláblá. Než se Dracovi podařilo odlákat pozornost a schovat jí k sobě, zkusila si několikrát účinky cruciatu přímo na sobě a již téměř omdlela, když přišla záchrana. Pamatoval si, jak stěží vnímala co se děje a on musel použít kouzlo, aby jí přenesl a zamaskoval.
"Vem si ještě tenhle posilovací lektvar, udělá se ti pak líp," promlouval k ní tiše. Podepřel jí hlavu a vlil jí tekutinu do úst.
"Díky," odvětila Hermiona a pokusila se o úsměv. Už tu byla týden a stále nebyla ve své kůži. V neustálém strachu o sebe, o něj… Kdyby jí objevili, přímo v jejich středu, nedopadlo by to s mnoha lidmi dobře. Včetně nich. Po lektvaru se jí udělalo trochu lépe.
"Díky," zopakovala ještě jednou a byla ráda, že jí podpírá, protože hlavu měla těžkou a cítila se velmi osaměle. Účinky lektvaru začaly působit a jí začala hlava klesat a oči se zavírat. Věděla, že on tam stále je a cítila se pro tuto chvíli v bezpečí.

Dracovi se život obrátil naruby také. Když jí uviděl na zemi, jak se svíjí v bolestech bylo mu, jako by mučili jeho. Cítil takovou bolest, že prostě musel zasáhnout. Bylo mu jedno, co na to řeknou jeho milí příbuzní. Stejně mu přišlo již delší dobu, jako by žádné neměl. Byl by raději, kdyby jeho otec jím nebyl a tetička Belatrix byla snad ještě horší, prostě šílená. To jen díky nim musí být stále v blízkosti těch odporných lidí a bát se každý den toho nehoršího z nich. Co kdyby si usmyslel jednoho dne je zabít? Stejně jako jeho matku, když mu odporovala, aby jejího jediného syna nepřijímal ke smrtijedům. Třískot skla a pád velkého lustru mu dali čas tak akorát na to, aby jí zastínil ukrývacím kouzlem a přesunul do rohu. Každého z přítomných zasáhly kousky tříštícího se skla. I Hermionu. Po očku sledoval, jak z pod jejího ukrytého těla začínají objevovat kapičky červené krve. Stále se ještě lidé zvedali včetně Draca, tak provedl jedno malé kouzlo a vyčistil ty nežádoucí stopy.

Spustil se poprask, všichni začali křičet, rozhlížet se po původci tohoto zmatku a rozběhli se do všech koutů. Samozřejmě jim neuniklo, že ta malá mudlovská šmejdka chybí. Po delším čase neúspěšného pátrání usoudili, že to byl někdo od Pottera či Fénixova řádu. Pán Zla opravdu nebyl rád. Jeden smrtijed jeho vztek nepřežil, ostatní zažili pravá muka. Draca nevyjímaje. Naštěstí ještě než se o tom neúspěchu pán Zla dozvěděl, stačil Hermionu schovat u sebe a doufal, že na něj nebude použit nitrozpyt. Měl neuvěřitelné štěstí a ona ostatně také. A teď, byla tu, slabá, bezmocná, vystrašená. Ale viděl v ní i určitou sílu a nezlomnost, díky kterým se potýkala s neutěšenou situací celkem dobře. Naděje v jejich očích byla to, co ho stále nutilo věřit, že to dobře dopadne. A teď přišel ten spásný nápad. "Už zítra večer," pomyslel si a bezděky jí pohladil po vlasech. Když si uvědomil co dělá ucukl, ale ona stejně nic netušila, spala jako anděl, schoulená v jeho náručí a on nebyl schopen odtrhnout od ní
zrak. Bylo mu velmi úzko, nevěděl co počít, pokud by to nevyšlo a jí se něco stalo. Nevěděl, co by dělal. I když mu bylo jasné, že moc času by mu po tom odhalení stejně nezbývalo. Dveře do jeho pokoje měli díky němu hlídáček a kdyby někdo chtěl vejít, Draco by to věděl dopředu. Proto se nebál ještě chvíli setrvat v její blízkosti. Až se zas vrátí do normálu, jestli se tak stane, bude zas v okruhu těch svých kamarádíčku, Wesleyho a Pottera. "Pch," odfrkl si při pomyšlení na ty dva. "Co asi dělají? Pláčí do polštáře a nedělají nic?" pomyslel si Draco.
Hermiona se neklidně zavrtěla. "Pšš, neboj, nikdo ti neublíží, jsem tu s tebou." zašeptal jemně k ní a ona se uklidnila a již žádná noční můra nerušila její sny. Dnes poprvé.
Druhý den ráno jí přinesl masku, kterou koupil v jednom z mudlovských obchodů. Byl to pro něj nezvyklý výlet, protože neuměl ani platit jinými penězi než kouzelnickými, ale zvládl to. Přinesl velký balík, zmenšený kouzlem ve své kapse a přinesl ho jí. Když ho rozbalila, na chvíli malý okamžik si přišla šťastná. Jak by taky ne, každá žena ráda dostávala šaty a tohle byly nádherné tmavomodré šaty vyšívané krajkou a poseté černými perlami. Škraboška stejné barvy nádherně ladila k celkovému vzhledu.
"Doufám že ti budou sedět," řekl rozpačitě Draco. "Nemám příliš zkušeností s výběrem takových věcí." dodal.
"Jsou nádherné, díky," zašeptala Hermiona a zkoumavě se na něj podívala. "Myslíš že to vyjde?" zeptala se ho vzápětí.
"Musí," vydechl a zatvářil se tak nešťastně, až v Hermioně hrklo. "Musím jít dolů mezi ostatní, přijdu odpoledne." řekl zkroušeně a zavřel dveře tajné mísnosti.

"Že by mu na mě opravdu záleželo?" vrtalo Hermioně hlavou. "Vždyť mě celá léta jen urážel, můj původ, že jsem šprtka, že se kamarádím s neschopnými lidmi… já to prostě nechápu," říkala si pro sebe, ale zjistila, že je hrozně ráda, že je to tak. Nečekaně mu na něm záleželo, vždy když šel dolů mezi ty smrtijedský zmetky, bála se, že se nevrátí. Nejdříve si myslela, že je to proto, že už by jí nepomohl utéct, ale teď už věděla, že se bála celou dobu jen o něj, o jejího zachránce.

Již se zešeřilo, Hermiona si upravila vypůjčenou hůlkou tak, že jí padly, použila rudou rtěnku, kterou jí Draco sehnal spolu s ostatními šminkami, vlasy si načesala jak nejlépe mohla. Nejvíc práce jí dalo zamaskování malých jizviček, které způsobilo sklo při její záchraně. Byla připravená. Ozvalo se známé ťukání a dovnitř vstoupil mladík v černém fraku, černou škraboškou a pískové vlasy stažené gumičkou do miniculíčku.
"Sluší ti to," řekla Hermiona.
Chlapec se na chvíli zastavil a nemohl se vynadívat, pak už mu přišlo, že by měl něco říct, tak odpověděl: "Vypadáš nádherně, nikoho nenapadne hledat v této masce tebe.. Teda.. To znělo blbě.." odmlčel se na chvíli. "Ale víš jak jsem to myslel," vykoktal a byl rád, že maska skryje jeho zrudlý obličej. Hermiona se pouze usmála.
"To víš že vím a děkuji," usmála se a udělala malé pukrlátko.
"Ještě mě napadlo, kdyby něco, tak jsem tě zval já.." dodal Draco.
"Ale..ale to je pro tebe hrozně nebezpečné!" vyhrkla Hermiona spěšně. "Co kdyby se na to přišlo?"
"Víš, přemýšlel jsem, kdyby tě někdo viděl jít z mého pokoje, jak jinak to asi odůvodnit.. Tohle mi přijde jako dobré řešení.." dodal hlasem, který už nepřipouštěl žádné námitky.
Vyšli tedy z pokoje, ruku v ruce. Draco cítil, jak se Hermiona zachvěla, když vyšli z jeho pokoje a mohli kdykoli potkat někoho z nich. Kráčeli dolů po schodech a zábava již byla v plném proudu. Samozřejmě že si jich hned někdo všimnul.
"Má oblíbená tetička," řekl Draco všemi nenáviděné Belatrix.
"Ale ale, to jsou k nám hosti. Draco, ty sis konečně našel přítelkyni. Neuvěřitelné. Seznámíš nás?" začala na něj Belatrix úlisně mluvit.
Draco chvíli zaváhal a pak řekl: "Jistě, to je Večernice a ty jsi jak vidím královna upírů."
Belatrix se zasmála a řekla: "Ty jsi ale vtipálek" a podrobila přitom Večernici zkoumavým pohledům. Draco na ní výmluvně mrknul až Belatrix pochopila za jakým účelem si tuhle návštěvu pozval a klidila se stranou se slovy vyjadřujícími něco o dobrém vkusu.
"Kdyby věděla," pomyslela si Hermiona. Báli se, že je zas někdo půjde zdravit a tak se vydali na terasu. Byla vlahá noc a zpoza velkých oken se ozývala hudba a veselí.
"Vidíš, teď už to půjde, ale měla bys jít než přijde samotný pán Zla.." zašeptal jí do ucha.
Hermiona se při tomto pomyšlení zachvěla. Ten by jí objevil, to je jisté. Vycítil by její nesmírný strach. Objala Draca, políbila ho na tvář a špitla mu do ucha: "Sejdeme se v Bradavicích, zítra na plese. Platí?"
Draco se při jejím dotyku zachvěl, podíval se jí hluboko do očí. "Ona to musela poznat, už jen z toho jak se na ni dívám.." pomyslel si a nahlas dodal: "Platí, budu mít stejnou masku, tak mě poznáš. Dobře to dopadne." S těmito slovy jí pohladil po tváři, která byla z části zakrytá maskou a vydali se každý jiným směrem. Draco zpátky na večírek a Hermiona na místo, z kterého se dá přemístit. Když už to chtěla udělat, vystoupila postava z křovin a chytila jí za ruku.
"Belatrix říkala, za kým si tu byla, ale vypadá to, že už tě nebude potřebovat, tak si tě půjčím." zaskřehotal jí do ucha hlas a přemístil se s ní.
Přemístili se rovnou do jakéhosi temného sklepení, kde nebylo ani jedno malé okno, pouze holé stěny z kterých visely okovy. V Hermioně by se krve nedořezal. Nejen že je uvězněná nějakým psychopatickým kouzelníkem, který má v plánu udělat jí hrozné věci, ale navíc se přijde na to kdo je a odnese to i Draco. Hůlka byla to první co jí vytrhl z ruky než se přemístili, takže neměla žádnou šanci. Stačilo jedno malé kouzlo a už měla ruce v okovech. Neřekla při tom ani slovo. Stále přemýšlela, jak se z toho dostat. Ale nic jí nenapadalo.
Její věznitel řekl: "Nemusíš se bát, dnes.." a temně se zachechtal. "Šetřím si tě na zítra pro malou společnost." řekl plný nadšení a nechal tam roztřesenou Hermionu o samotě.

+++

Druhý den se Draco vracel do školy, celou dobu přemítal, jaké to bude, až jí zase potká, teď, když už mu nebude muset být nablízku. Teď když už na něm nebude závislá. Cítil z toho hrozné obavy, ale zároveň věděl, že mezi nimi něco je. Nevěděl sice co, ale doufal, že se to dnes na plese nějak ukáže.
Jaké bylo překvapení, když vstoupil do velké síně na oběd a její místo u nebelvírského stolu bylo prázdné. Žaludek se mu zhoupl, hlava se mu zatočila a vyrojila se mračna plná obav o ni, o sebe, o budoucnost. Jak malicherné mu teď přišly jeho obavy z plesu. Kolena se mu trochu podlomila, ale pak se vzpamatoval a šel si sednout na své místo. Po očku pozoroval dvojici Harry a Ron. Tvářili se bezstarostně, naprosto nic je netrápilo a dokonce se i něčemu smáli. Draco nevěděl co si o tom má myslet, hlad neměl a jelikož se to duo zrovna zvedalo pospíšil si tak, aby do nich vrazil ve dveřích.
Velmi uštěpačným hlasem se zeptal: "Neumíte dávat pozor nemehla, se divím že s vámi není i ta mudlovská šmejdka.." a přestal dýchat v očekávání co mu řeknou.
Oba dva se samozřejmě rozčílili, Ron zbrunátněl a vytáhl hůlku. "Co je ti do toho ty slizoune jeden?" zeptal se. "Abys věděl, všichni mají daleko lepší rodiče než ty, parchante a proto jim není nepříjemné je na prázdniny navštěvovat."
Draco se cítil rozčílen při zmínce o jeho rodičích, hlavně jeho matce, ale ještě víc byl udiven tím, co mu to Weasly říká. "Takže ona je u rodičů? Ale proč by mi říkala, že se sejdem tu?" problesklo mu v duchu. "Tady něco nesedí." Hrozně zbledl a nahlas řekl: "Jdi se vycpat, Weasly" a odešel.
"Tak přece jen se jí něco stalo. Proč sem jí nedoprovodil až na místo, budu si to vyčítat do konce života," naříkal Draco v duchu. "Jak asi bude dlouhý.." pomyslel si dále.. Měl vážně hrozný strach. Strach o svou malou spiklenkyni. "Co se jí tak mohlo stát?" kladl si stále dokole tu samou otázku. Ale vůbec nevěděl, co má dělat. Tak se trápil cele odpoledne, chodil jako tělo bez duše, dokonce míjel znova Pottera a ani se na něj nepodíval, natož aby mu začal nadávat jako obvykle. Nebyl to ten samý Draco, tenhle byl obavami trýzněn na nejvyšší stupeň.
"Co to s ním je?" ptal se udiveně Ron Harryho.
"Co já vim, dobře mu tak, parchantovi," odpověděl Harry a už se těšili na večerní ples.
Odbilo tři čtvrtě na dvanáct
večer a ona stále nepřišla. Draco seděl na lavičce ve velké síni, neodtrhoval oči od dveří a vždy když na něj někdo promluvil, tak sebou cuknul.
V tom vstoupila do síně Večernice. "Její šaty vypadaly pomačkaně, ale jinak jim nic nechybělo. Vyskočil se svého místa a rozeběhl se ke dveřím. Ona také zrychlila a padla mu do náruče. Velká síň ztichla. Samozřejmě, že jeho poznal každý a každý se podivil, že se s ním někdo takhle objímá. Všichni si začali šuškat, kdo to může být. Jemu bylo všechno ostatní jedno, podíval se jí do očí a viděl v ní tolik prožité hrůzy, že se až vyděsil. Vzal jí za nadloktí a odtáhl jí do sebe aby si jí mohl prohlédnout. Až na malé oděrky na rukách a psychický šok se zdála být v pořádku. "Tolik sem se bál." řekl jí Draco když jí znovu objal a vtiskl jí polibek do vlasů. "Co se ti stalo? Hrozně sem si vyčítal, že jsem tě nedoprovodil." Přiznával se kajícně.
"Už je to dobré," vydechla Hermiona, "hlavně buď teď se mnou."
Veškeré bariéry mezi nimi padly. Odbila půlnoc a nastala chvíle odmaskování. Ona sundala masku jemu a viděla, že za ten jeden den mu přibyla další vráska na čele. Pohladila jí ukazováčkem a hleděla na něj pohledem, který nešlo vysvětlit si jinak než jako láskyplný. On sundal masku jí, položil jí ruku na tvář a palcem jí hladil na líčku. Polibek byl nevyhnutelný. Stáli tak těsně u sebe, že by se mezi ně nevešel ani ten nejtenčí pergamen, hleděli si hluboce do očí a Hermiona řekla: "Děkuju, děkuju za všechno."
Dracovi zněžněl pohled a řekl: "Lásko, pro tebe bych udělal cokoli." a jejich rty se spojily. Zprvu váhavě, po chvíli s velkou intenzitou. V tu chvíli věděli, co všechno to znamená, že On se to dozví, ale bylo jim to jedno. Teď existovali pouze oni dva, vášeň, touha, vděčnost, láska, štěstí…..


Velká síň jako by zapomněla na to, že mělo proběhnout odmaskování, všichni pouze hleděli na tuto nesourodou dvojici, nejvíc koukala celá zmijozelská kolej a
Ron s Harrym.

Nic už od této chvíle nebylo stejné jako dřív. Draco svou rodinu už nikdy neviděl, ale ne že by je pán Zla potrestal, ale Draco o to prostě už nestál a ani ho to nezajímalo a Hermiona, ta byla šťastná každým okamžikem, který trávila s ním. Pro mnoho lidí nepochopitelný vztah, ale když řekla svým udiveným kamarádům, co pro ní udělal, alespoň ho přestali urážet a časem budou možná schopní ho akceptovat.
Když mu vypověděla, co se jí pak ještě stalo a jakou důmyslnou lestí utekla, byl Draco zlostí bez sebe. Na tři dny zmizel a když se vrátil, jediné co řekl bylo: "Ty už nikomu nikdy neublíží."Byl to nový Draco a nová Hermiona, oba dva si něco vzájemně dali. Tím se změnili. Hermiona obdržela něco z respektu a Draco z upřímnosti.
Když válka skončila a oni již nemuseli mít obavy z pomsty ze stran temných sil, byl to ten nešťastnější pár pod sluncem. Nebo by se spíš dalo říct trojice?
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 malfoy-manor malfoy-manor | Web | 20. února 2011 v 19:14 | Reagovat

Přidala jsem další část povídky, díky že to čteš. Mimochodem zajímavá povídka tohle :-)

2 Emily Emily | Web | 20. února 2011 v 19:16 | Reagovat

Díky za kladný komentář :)

3 Moon - Lustre Moon - Lustre | Web | 20. února 2011 v 20:49 | Reagovat

Milé :)

4 Emily Emily | Web | 20. února 2011 v 20:55 | Reagovat

Díky

5 Lily Evans Lily Evans | Web | 21. února 2011 v 10:27 | Reagovat

[4]: Musím říct že v minulé jednorázovce to nemohlo být lepší než tady tadyto je mnohem lepší ale ne že by tamto bylo hrozný to ne ty jsi prostě člověk který to má v sobě to psaní fakt že jo.

6 Emily Emily | Web | 21. února 2011 v 18:50 | Reagovat

Díky moc, sem potěšená :-)

7 *MiNiE* *MiNiE* | Web | 21. února 2011 v 19:48 | Reagovat

Páni! Píšeš úžasně! Tahle povídka byla skvělá :)) Senzační nápad, skvěle napsané <3 Jdu si přečíst něco kapitolového :))

8 Emily Emily | Web | 21. února 2011 v 19:50 | Reagovat

:))

9 Lily Evans(lil) Lily Evans(lil) | Web | 21. února 2011 v 19:52 | Reagovat

[7]: Že si myslíš že píše úžasně?Já asi zůstanu jen u tohoto blogu(mno to asi ne skouknu i další) ale hned budu doporučovat kámošům.

10 Emily Emily | Web | 21. února 2011 v 20:04 | Reagovat

Tak to díky moc, každopádně mi taky doporuč nějaký blog, ať si počtu ;) a až přidáte něco svého, dejte vědět..

11 Jenny Jenny | Web | 23. února 2011 v 9:57 | Reagovat

Css mě zrovna MĚ napíšeš pěkná povídka :D Já se sem podívám a píšeš 100000x líp než já .. :D :) Na začátku když jsem tvou jednorázovku četla byla jsem trochu zmatená(To víš no..když mám kašel,rýmu tak silnou že kýchám 7x za sebou .. Tak proč bych nebyla zmatená že jo? :D)Ale když jsem si to přečetla znovu a nabrala síly(namočila si obličej ledovou vodou .. :D) tak jsem to pochopila(HURÁÁ! :D) .Jednorázovka se mi líbila vážně moc.. :) A teď vím co budu dělat když sem teď nemocná .. ČÍST TVOJÍ KAPITOLOVKU :)

12 Emily Emily | Web | 23. února 2011 v 10:17 | Reagovat

:) dík

13 Rosalie D. ~ Rosalie D. ~ | Web | 16. července 2011 v 23:12 | Reagovat

Tak tohle je skvělý! :-) Píšeš líp jak já...

14 Emily Emily | Web | 16. července 2011 v 23:52 | Reagovat

[13]: Tak to děkuju moc, ale tvoje povídky jsou super'

15 bára bára | E-mail | 8. srpna 2011 v 22:32 | Reagovat

Miluju vše o harrym potterovi a spol.. je to upa superrr :) :-) :-D  :-P  :-)

16 Nikarika Nikarika | Web | 11. srpna 2011 v 12:47 | Reagovat

Moooooc se mi to líbí! :) Romantika jak něco. :)

17 jijííík jijííík | 11. srpna 2011 v 20:32 | Reagovat

nadhera

18 fantasy7 fantasy7 | Web | 12. srpna 2011 v 23:58 | Reagovat

Naprosto skvělé. :-)

19 Kyle Kyle | Web | 27. října 2011 v 11:28 | Reagovat

Ahoj, nechtela by ses spřátelit? Taky píšu povídky a potřeboval bych nějak zvednout svůj uvadající blog?

20 cassiopea-black cassiopea-black | 13. listopadu 2011 v 17:22 | Reagovat

škoda, že si to víc nerozvedla, to jak Hermiona utekla a co se jí tam stalo... a taky reakci Voldyho... přijde mi, že je ten konec prostě zbytečně uspěchanej... ale jinak je to moc krásná povídka  a moc hezky napsaná ;-)

21 Liss Liss | Web | 19. listopadu 2011 v 18:12 | Reagovat

Moc pěkná povídka, možná škoda toho posledního odstavce, ten mi tam úplně nesedí. Ale krása. :-)

22 liliane liliane | 10. února 2012 v 21:49 | Reagovat

Nej byl ten obrázek s Bellou, má úžasné vlasy :-D

23 Inahe Inahe | Web | 13. června 2012 v 22:02 | Reagovat

Moc se mi to líbilo. Všechno bylo takové odlehčené, nenásilné a zapadalo to. Moc se mi líbil nápad půlnočního odmaskování a masek vůbec.
Jen mi tam trošku chybělo nastínění toho, jak svou lstivostí unikla, protože by mě to zajímalo.
Ale jinak vážně krásně napsané. :-)

24 Emily Emily | Web | 14. června 2012 v 9:48 | Reagovat

[15]: věř mi, že já taky :-D proto o tom píšu

[16]: díky, jednu romantickou povídku tu prostě mít musím :-D

[17]:[18]: díky moc

[19]: chápu, ale nevím, jestli bych četla westernovky... to jsem četla, kdyz sem byla malá.. ale už jsem z toho asi vyrostla..

[20]: já vím, tlačila jsem to do 20 000 slov, aby se to dalo zveřejnit na blogu jako jednorázovka...

[21]: souhlasím s tebou.. když to čtu s odstupem, je to pitomý :-D

[22]: to jo, ale každý den bych to česat nechtěla!

[23]: nj, to si bohužel musíš domyslet.. ale už existuje tolik povídek, že si to můžeš přečíst někde jinde... díky

25 zelvicka7 zelvicka7 | E-mail | Web | 16. prosince 2012 v 16:36 | Reagovat

páni, to je nádherné :-)

26 Emily Emily | Web | 16. prosince 2012 v 18:58 | Reagovat

[25]: Dík

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama