Muška jenom zlatá

22. února 2011 v 11:09 | Em |  ░▒▓Jednorázovky HP



Tuto povídku jsem napsala, protože mě kombinace SS/HG vážně baví. Název jsem si nevymyslela já, je to jméno jednoho černobílého filmu. Ale sem se mi to hodilo. A ještě vás chci upozornit na to, že kdo čeká, že se postavy budou chovat přesně tak, jak je jim vlastní, tak bohužel. V této povídce je Sevík trochu člověk.

"To snad není ani možné," zanadával Ron nahlas. "On snad není ani člověk. Jak může zadávat tak dlouhý úkoly?" vztekal se dál. "Takhle na večer…"
"Rone, uvědom si, že on to musí taky opravovat, zadává tím práci i sobě," poznamenala Hermiona, které dlouhé úkoly vůbec nevadily.
Kluci se na sebe podívali, protočili oči a Harry řekl: "Vážně bych chtěl být nenápadná muška na zdi a vědět, jestli si to užívá nebo co. Proč by to jinak dělal?"
Ron se ušklíbl: "No hele, já bych radši nechtěl vidět, co dělá Snape v soukromí. Fuj." Po těchto slovech se všichni tři od srdce zasmáli a vydali se na cestu do své koleje.
Už ušli notný kus cesty, když v tom se Hermiona zastavila a vjela si rukou roztržitě do vlasů. "Jsem to ale pitomá, já tam nechala své poznámky k referátu," zanaříkala si pro sebe. "Asi na mě nečekejte. Pak si ještě půjdu něco ověřit do knihovny." A s těmito slovy se obrátila a vracela se zpátky do sklepních prostorů.
Rozhlédla se a pak potichu otevřela dveře do učebny lektvarů. Tam byla tma, šla ke své lavici a našla tam hledané papíry. Najednou se za ní ozvalo bouchnutí, jak na zem spadlo dřevěné prkénko. Hermiona se hrozně lekla, otočila se a špitla: "Lumos". V rohu se schovávala Pansy a Goyle. Hermiona překvapeně zamrkala a lehce sklopila hůlku. Byla z toho v rozpacích, tuhle dvojici by tu nehledala.
"Expelliarmus," zahřměla Pansy a Hermioně hůlka vylétla z nepřipravené ruky. Goyle se k ní rychlým krokem přiblížil, chytil jí pod krkem a přirazil ke zdi. Vyděšená Hermiona se nezmohla na nic. Jen vyděšeně zírala na ty dva a poslouchala jejich rozhovor.
"Co s ní uděláme?" zeptal se Goyle své přítelkyně.
"Nemůžeme jí nechat jít, všechno by se to prosáklo, kdyby se Draco o nás dozvěděl i třeba jen pětinu, nechci vědět, co by to způsobilo," prohlásila kysele Pansy a výhružně se na Hermionu zatvářila.
"Já nic neřeknu, prosím, je mi to úplně jedno," zaprosila Hermiona, které konečně došlo, že ti dva tupci by mohli udělat něco hodně hloupého a pro ni velmi nepříjemného a definitivního.
"A to máme věřit nebelvírské kámošce Pottera, jo?" zasmál se Goyl zatrpkle.
"Už vím," zkřivila Pansy tvář velmi ošklivým úsměvem a mávla hůlkou. "Mauricioso," vyřkla kouzlo škodolibým hlasem a Hermionu najednou jako by něco vytrhlo z jejího těla a tlačilo jí těžkým závažím k zemi.
Osaměla.

(A/N: Přišel čas pustit si k tomu dokreslující písničku)
+++
Snape právě procházel svou obvyklou obchůzku podzemí. Prskal zlostí, když si vzpomněl na všechny ty tupce, co dneska musel učit. "Neschopní, líní, děs.." mumlal si pro sebe. Když uslyšel šramot. Vydal se za zvukem. Otevřel dveře od skladu čistících prostředků, které už léta nikdo nepoužil. //Pozn.:Co také čistit ve sklepních chodbách?// A tam to uviděl. Malé chundelaté koťátko, vyděšené a bezbranné. Chvíli se na sebe koukali, koťátko mžouralo do světla, kterému si odvyklo a neodvážilo se pohnout. Snape ho pomalým pohybem vzal ze studené země a velmi kyselým hlasem prohlásil: "Ti studenti." A odcházel pryč od toho jistého hrobu pro zapomenuté mazlíčky. Zítra přes den by na této chodbě byl takový hluk, že by ho nikdo neslyšel. Šel dál svojí obvyklou trasou až došel ke svým soukromým komnatám. Položil koťátko na stůl a začal si ho zkoumavě prohlížet. Třáslo se zimou. Jinak šedé kotě mělo černý ocásek, bílé tlapičky a chytrá očka, ve kterých teď byl čitelný strach.


"Neboj se", zamumlal celkem konejšivě Severus. "Ti parchanti už ti neublíží." A při těchto slovech ho pohladil po hlavičce. Zkontroloval, zda nemá žádné zranění a při této příležitosti si uvědomil, že je to kočka. Ano. Ženské pohlaví. "To už je dlouho, co pohladil cokoli ženského pohlaví," pomyslel si a v zápětí se této myšlence ušklíbl. Vzal malou kočičku, "Emily" řekl si pro sebe, hůlkou přivolal misku a kouzlem jí naplnil teplým mlékem. Emily si nejdřív mléko očuchala, namočila do něj packu a pak s chutí začala hltat teplý nápoj. Severus se pro sebe usmál //Pozn.: na něj za tak krátkou chvíli velmi mnoho úsměvů// a jediným máchnutím hůlky vyrobil pelíšek v jeho pokoji přímo u krbu. Když se vrátil ke stolu, našel jí podřimující u vylízané misky. Vzal jí do teplých dlaní a přenesl na nové místo. Pak už si našel čas i na sebe a rozhodl se jít do své vlastní koupelny dát si horkou koupel. Ostatně tak jako každý večer.
Když se vrátil zpět do pokoje, zkontroloval pohledem spící chuchvalec zachráněný dnes od jisté smrti. Uvědomil si tu ironii. Už dlouho chtěl mít nějakého domácí mazlíčka, vlastního, kterému by mu mohl svěřit cokoli a tajemství by bylo stále tajemstvím, co by ho čekal, až se vrátí z toho zvěřince, který vyučoval. Nikdy, NIKDY by si nedovolil něco takého koupit či přijmout darem. To by se radši osobně usmažil ve vlastním kotlíku. V duchu slyšel ty posměšky: "Snape si koupil mazlíčka. Chudák malá."
"Kdo?"
"No ten slizák těžko!!! Přece to kotě!"
Zaplašil tyto myšlenky a řekl si, že konečně mu náhoda přihrála něco, co chtěl. A nikdo o tom nevěděl. Lehl si do postele, dal si ruce za hlavu a spokojeně zavřel oči.
Ráno k jeho překvapení zjistil, že není v posteli sám. U obnaženého boku mu spalo kotě. Chvíli ležel zkoprnělý a pak se lehce usmál //Pozn.: To snad není možné Seví, tolikrát za tak krátkou dobu??// a šel se připravovat na vyučování. Cestou temnými chodbami ozářenými pouze loučemi si vzpomněl, kde ho našel a zaplanul ohněm spravedlivých.
Dnešní hodina lektvarů byla o hodně horší než jindy.
"Kde je Grangerová?" vyštěkl Snape na Pottera. Vždy před příjmení přidával alespoň slečna, dnes ovšem neměl náladu ani na tuto zdvořilost. Harry poznal, že Snape má náladu, jako by měl celou noc nad postelí bouřkový mrak a nehodlal pokoušet vyfasování školního trestu do konce života. Odpověděl proto popravdě a velmi slušně: "Umřela jí babička, tak jela na pohřeb. Nechala tu dopis." Snapea to vlastně vůbec nezajímalo a proto v zápětí zahřímal: "Longbotone, co to tam dáváte? Strhávám Nebelvíru 20 bodů." Vybral referáty a zadal hned na další den další a dvakrát tak delší. Celá třída zašuměla. "Ještě slovo a dostanete všichni školní trest." S těmito slovy hodina skončila a on se vydal pryč od těch příšerných otrapů.
Přišel do svého pokoje, sedl si do lenošky a chytnul se za kořen nosu. Měl zavřené oči a přivolal si pohár vína. Ucíl, jak mu něco skočila přímo do klína. Trochu sebou cuknul, ale pak si vzpomněl, kdo to je a už nebyl tak znechucen dnešními zážitky. Podrbal jí pod bradou a dokonce se mu nálada tak zlepšila, že se cítil dobře.
"Co to se mnou děláš číčo?" zašeptal na ní otázku, na kterou nečekal odpověď. Konečně měl někoho, kdo ho nerozčiluje, když se na něj podívá. Nadechl se a odešel na další hodinu.
+++
Hermiona od té doby co odešla Pansy měla vše tak nějak rozmazané, zatemněné a zmenšené. Jako by ani nebyla člověk, ani tělem, ani myslí. Postupem čase se její stav zlepšoval, alespoň co se týče rozumu. Byla spokojená, nic jí nechybělo, jídlo bylo úžasné a měla hračku. Velkou hračku, která jí rozuměla a hladila jí. To se Hermioně líbilo. A tak předla a předla. Vyhřívala se u krbu.
"Cože? Já předu?" zeptala se sama sebe po nějakém čase. Mohly to být hodiny, mohly to být dny, či týdny. Neměla nejmenší ponětí. Bylo to poprvé, co si pomyslela větu. Do té doby se řídila pouze pocity a pudy. Za chvíli jí zase zahalil závoj nevědomosti a ona byla spokojená.
"Kde to jsem?" ozval se její vnitřní hlas po čase. "Sklepení?" zněla poslední otázka, která ještě dávala smysl, pak se vše zahalilo do mlhy.
"Spím v pelíšku. Ale proč?" ptala se jako by blouznila.
A tak ubíhal čas a stavy nevědomí se střídali s vědomostí. Zapředla. Už jí zase nesl mlíčko. "Kdo jí to nese? TO JE!!!!!" jako by křičely její myšlenky, aby si uvědomila, že něco opravdu není v pořádku. Ale mléko tak vonělo, že vše šlo stranou. Jak ráda lehávala u svého opatrovatele, dával jí vše, co potřebovala, domov, jídlo, něhu.
"Kdybys věděla Emily, jaké mám starosti," promluvil k ní Severus. Povídal si s ní každý večer, seděli spolu u krbu, vyhřívali se u ohně a on jí vyprávěl. Vyprávěl jí příběhy, které byly tak poutavé, ale smutné, až se chtělo brečet.
+
"Já nejsem kočka!" uvědomila si Hermiona. Tato myšlenka jí ohromila. A ještě víc překvapivé bylo, že zůstala, nevytratila se jako všechny ty ostatní. Nebyla kočka. "Já nejsem kočka," zopakovala si pro jistotu ještě jednou nevěřícně. Podívala se nad sebe a viděla ty oči. Najednou věděla komu patří, ale ty oči, jako by nebyly jeho. Takové unavené, lidské.. Ty, které na ní hleděly nebyly plné sarkasmu a nenávisti, spíše něhy a bolesti. "Severusi.." zašeptala a dívala se na něj plná překvapení.
On zpozoroval, že se něco změnilo. "Copak, něco se ti stalo?"
Ona vyskočila na stolek a převrhla hrneček, ve kterém bylo připravené kafe na zalití horkou vodou. Mletá káva se rozsypala na zem.
"Ale no tak, co to vyvádíš.." řekl Snape a švihnul hůlkou a uklidil.
"Ó to snad ne," pomyslela si Hermiona a udělala to znova.
Snape už na ní koukal se zvednutým obočím.
Ona seskočila ze stolku přímo do rozsypané kávy a začala tlapičkou psát do kávy slovo ČLOVĚK. Pak se na něj dlouze zadívala a on pochopil. To co viděla v tu chvíli v jeho očích by stačilo na malou knihu. Vyprávěly svůj malý rozčilený příběh. Ve velmi malé chvíli se v nich vystřídalo pochopení, úžas, nedůvěřivost, zděšení, bolest, zlost a odhodlání.
Severus chvíli něco mumlal, máchal hůlkou a snažil se jí odčarovat. Po chvíli si řekl spíše sám pro sebe než jí: "Že by..? No to by snad nikdo neudělal.." a máchl hůlkou. V tu chvíli Hermiona pocítila závrať a bolest jí chtěla roztrhnout na kusy.
Po chvíli se vše uklidnilo a ona stála před svým učitelem jako člověk. Stála ale jen na okamžik, po malé chvíli si uvědomila, že nohy jí příliš neposlouchají a zřítila se k zemi. On k ní přiskočil, podepřel jí rukama hlavu a stále ještě v šoku z toho zjištění řekl akorát: "Slečno Grangerová.. Slyšíte mě?"
Hermiona ho slyšela jakoby z dálky, jako by byla zavřená v kovové místnosti pod vodou a on na ní volal z vedlejší místnosti a ozvěna vibrovala celým jejích tělem. Namáhavě otevřela oči, podívala se do těch jeho a špitla: "Děkuji." a omdlela.
Když se probudila, ležela v posteli. V té posteli, kde lehávala už velmi dlouho. Ale teď už byla člověk. Na chvíli si pomyslela, že se jí zdál pouze divoký sen, ale v tom případě si nedokázala vysvětlit, co dělá tady.
Snape zrovna přišel. Pohlédl na ní a uvědomil si, že se probudila. Konečně promluvil a vážně to vypadalo, že marně hledá slova. "Nač si to hrajete, slečno?" vyštěkl nakonec a hlas se mu třásl. "Zlostí?" uvědomila si Hermiona. Viděla jeho oči, bolest způsobená zdradou a hněv v nich byli víc jak patrné. Oči se jí zalily slzami. Vstala a i když se cítila, jako když chodí po mořské hladině, vyběhla z jeho pokojů a zamířila přímo do toho svého.
"Konečně si tady." Promluvila na ní ze spánku Levandule, "jaké bylo lyžování?" a usnula.
"Lyžování?" pomyslela si Hermiona. "Tohle vážně nechápu." A plná smíšených pocitů, z kterých nevyřčené obvinění ze zrady bolelo nejvíc, usnula.
"Hermiono, proč si nám nenapsala? A jaké to bylo?" sesypali se na ní ráno kluci. Hermiona akorát poznamenala, že to bylo fajn a dál už nechtěla říkat nic.
Snažila se zapojit do normálního života. Ale stále si přišla jak ve snách. Hodina lektvarů byla nejstrašnější, co kdy v životě zažili. Snape řádil jako černá ruka zákona, strhl dohromady asi 200 bodů, zadal 15 školních trestů a úkol tak složitý, že se z toho Neville zhroutil. Samozřejmě, že to Nebelvír stálo další body.
Pak vyštěkl na Hermionu: "Slečno Grangerová, horší lektvar sem neviděl."
Hermioně se zalily oči slzami a vyběhla ze třídy. Běžela na nejbližší toalety a tam se sesula na chladné dlaždičky. Bylo jí příšerně, rozervání co cítila při přeměně nešlo ani srovnávat s tím, jak jí bylo teď. On, který na ní byl tak hodný, je ten, který jí tak ublížil, on, který se o ní staral, ji teď pouze urážel. Nemohla to unést. Cítila to pouto mezi nimi, které už nikdy nelze obnovit a propadala zoufalství. Vzlykala tak, že jí z toho bylo nevolno. Jedna její část ho nenáviděla, druhá…
+++
Snape nechápal, co tím sledovala. Proč by mu chtěl někdo ublížit skrze soukromí. Proč? Stále se ptal sám sebe, přemýšlení zatemněné vztekem. Musí to říct Brumbálovi, to věděl moc dobře, ale nechtěl tam jít, pohlédnout do jeho modrých pronikavých očí a přiznat, že jí k sobě přijal a ani nepoznal, že to není kočka, ale studentka. Že se o ní staral.
Byla to nesnesitelná muka. Ale věděl, že musí jít.
+++
Hermiona chodila jako tělo bez duše, pohroužená do svého smutku. Záleželo jí na něm. Šla do knihovny, přijít na jiné myšlenky jí připadala jako jediná možnost, ale nevěřila, že by se jí to podařilo. Už bylo pozdě, tak příliš studentů nepotkala. V tom ho uviděla. Na chvíli zkoprněla, na setinu sekundy se jejich oči střetly, a ona se otočila a rychlým krokem se vydala tam, odkud přišla, oči zalité slzami.
"Slečno Grangerová!" zavolal na ní. Nezastavovala se. "Slečno!" zavolal znova. Stále se nezastavovala. "Hermiono," vyslovil její jméno polohlasem, že ho téměř neslyšela. Ale ona ho zaslechla a nevěřil. Zastavila se, ale neotočila. On se vydal k ní a zastavil se přímo před ní. Nejistě přešlápl. Hermiona se o to více ujistila, že vše je sen a tohle je jeho součástí. "On a nejistě přešlapovat? On s chvějícím se hlasem? Nemožné…" pomyslela si.
"Omlouvám se." vypadlo z něj nakonec.
"On se omlouvá?" dvakrát víc nemožné. V tom se k ní začaly tlačit vzpomínky vyvolané jeho hlasem. Nebyl to hlas jejího učitele, ale hlas jejího opatrovníka. Oči se jí zalily slzami, ale zmohla se ještě na odpověď: "Nemáte se zač omlouvat, zachránil jste mě." Do očí by se mu při tom nepodívala ani náhodou.
"Měla jste veliké štěstí, většina lidí, na které se použije kouzlo, které bylo použito na vás, přijde samo o sebe a je to nevratný proces. Máte pevnou vůli. Naštěstí." vydechl. "A já jsem osel!" dodal. //Třikrát víc nemožné, jak o sobě tohle můžeš tvrdit? //
Hermiona překvapeně vzhlédla a on jí chytil za ruku. "Nevím co jsem si myslel, neměl jsem právo říkat Vám věci, co jsem Vám řekl. Ale přišel jsem si zrazený." přiznával. Tohle se mu vůbec nepodobalo. Najednou uviděla v jeho očích to, co tam vídávala dříve. Byla to láska? Už se dál nemohla ovládat a pevně ho objala. Položila hlavu na jeho hruď a zmáčkla ho tak pevně, jak uměla. Chvíli se nedělo nic, ale za chvíli cítila váhavý pohyb ruky, který jí zlehka pohladil po vlasech.

"Severusi," zašeptala. On se na chvíli zarazil, ale po chvíli jí objal volnou rukou a zeptal se: "Šálek čaje?"
 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 xoxo-barbara xoxo-barbara | Web | 22. února 2011 v 11:10 | Reagovat

krásny blog :)

2 ☆Miss.Lien★ ☆Miss.Lien★ | Web | 22. února 2011 v 11:11 | Reagovat

super :)

3 Emily Emily | Web | 22. února 2011 v 11:19 | Reagovat

Jéé díky moc :)

4 *MiNiE* *MiNiE* | Web | 22. února 2011 v 12:43 | Reagovat

Bylo to super! Pár Severus/Hermiona miluju :) Páni, měla bys být spisovatelkou! :))

5 Emily Emily | Web | 22. února 2011 v 12:47 | Reagovat

Obávám se, že by mě to neuživilo.. Moc lidí to nečte :-)

6 Lily Evans Lily Evans | Web | 22. února 2011 v 13:29 | Reagovat

[5]: Nádhera ti musím říct jo a povídka je na světě tak se koukni jo?

7 Emily Emily | Web | 22. února 2011 v 13:48 | Reagovat

Díky díky :)

8 *MiNiE* *MiNiE* | Web | 22. února 2011 v 20:27 | Reagovat

Napsala jsem další kapču k M&M :)

9 Belatrix Black Belatrix Black | Web | 1. dubna 2011 v 18:04 | Reagovat

Moooc hezká povídka :-) Jen bys mohla dávat přímou řeč na nové řádky, takhle je to poněkud nepřehledné :-) JInak se mi to ale moc líbilo a kdybych hodnotila, dala bych 9/10 bodů :-) ;-)

10 Emily Emily | Web | 1. dubna 2011 v 19:28 | Reagovat

Díky díky :-) s tou přímou řečí, vždycky nechávám přímou řeč za sebou jen když mluví jeden člověk.. toho dalšího už cpu na nový řádek.. tak nevim.. co si o tom myslíte ostatní?

11 Intruitus Intruitus | Web | 13. dubna 2011 v 23:48 | Reagovat

Ahoj,
nechci být nijak zlá nebo tak něco, ale tvá povídka mi strašně moc připomíná povídku od Bleska - Potvůrka!!! Je to tak hrozně podobné, že si skoro myslím, jestli jsi se neinspirovala její povídkou - skoro tak, že jsi ji opsala :-(

Neber to, prosím, nijak špatně...třeba je to opravdu jen veliká shoda náhod, že vaše povídky si jsou tak podobné! ;-)

12 Emily Emily | Web | 13. dubna 2011 v 23:58 | Reagovat

[11]: Nečetla, ale přečtu ;)

13 penelopeo penelopeo | Web | 28. dubna 2011 v 13:37 | Reagovat

Moc hezký blog! Tohle je snad nejkrásnější povídka jakou jsem kdy četla. Ještě teď se mi z očí řinou slzy. :)

14 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 15. července 2011 v 15:02 | Reagovat

Krásná povídka! :)

15 wolf-lucy wolf-lucy | E-mail | Web | 3. srpna 2011 v 12:02 | Reagovat

Jé já si jdu dát šálek čaje a pak se oběsit!Ale nevím proč jsem blázen! :D

16 Emily Emily | Web | 3. srpna 2011 v 12:29 | Reagovat

[13]: Tyjo díky moc... to jsem až teda nečekala

[14]: Děkuju, Deniss

[15]: Hele, mě přijde že poslední dobou taky blázním.. čaj bych si dala, ale jsem lína si ho udělat, věšet se naopak radikálně odmítám :-)

17 Samantha Samantha | Web | 3. října 2011 v 21:09 | Reagovat

Ďjoo, to bylo roztomilý =) :-) Líbí se mi Tvé povídky, mají něco do sebe, jsou takové milé ;)

18 Kiku§h Kiku§h | E-mail | 7. října 2011 v 12:23 | Reagovat

Týýýjo...musím ti říct, že z tvých povídek cítím opravdu něco umělěckého. Opravdu by si mohla být spisovatelka. Navíc u tvých povídek si to všechno dokážu představit a u jiných, od jiných lidí  si to naopak představit vůbec nedokážu !!! :-D  :-)  ;-) Opravdu báječné povídky.

19 Emily Emily | Web | 7. října 2011 v 17:06 | Reagovat

[17]: Dík, já se vlastně snažím, aby byly milé, když se to tak vezme, takže je to obrovská pochvala.. dík

[18]: Tak to děkuju moc, snažím se vždycky do toho vžít, ale ne vždy by to fungovalo. . zas mě nevychval moc :-) ale vážně dík!

20 cassiopea-black cassiopea-black | 17. listopadu 2011 v 12:07 | Reagovat

úžasná povídka :-) tak procítěná :-) moc se ti povedla a ta proměna Hermiony v kočku byl dobrej nápad ;-) nevim, co k tomu víc napsat, prostě paráda :-)

21 Liss Liss | Web | 18. listopadu 2011 v 12:54 | Reagovat

Krásná! :-)

22 Ellie von Blanchet Ellie von Blanchet | Web | 22. ledna 2012 v 20:33 | Reagovat

No páni. Nejsem fanda HP povídek a už vůbec ne Snapea, ale tohle? Tohle má něco do sebe. Smekám :-)

23 Christie Christie | 2. března 2012 v 19:06 | Reagovat

že to skoro nikdo nečte? Emily, to je blbost......Já to čtu....moje kámošky to čtou........

24 Annie456 Annie456 | 10. června 2012 v 16:51 | Reagovat

Byla to moc pěkná povídka - akorát mně tam vadilo např.: Jak to, že se za tak krátkou dobu tolikrát usmál? atd.
Ale je to jenom můj názor. ;-)

25 Emily Emily | Web | 10. června 2012 v 17:19 | Reagovat

[20]: Díky moc, tvůj koment mě potěšil..

[21]: Dík

[22]: Tyjo tak to teda dík, já nemám přímo oblíbený pár, ale tohle mi přišlo na mysl a bylo :-D

[23]: mno dobře, tak to čtou, ale moc lidí nekomentuje ;)a to já nemůžu pak vedet, ze to čtou...

[24]:nj, je to trochu out of charakter... přiznávám.. ale ty jeho úšklebky, to se nedá moc počítat jako úsměv.. znáš to

26 cim cim | 3. září 2012 v 21:42 | Reagovat

Hermiona jako kočička byla roztomilá. :-) Vlastně jsem napůl čekala, že po rozhovoru s klukama vymyslela plán jak dokázat, že má pravdu a Snape při opravování jejich esejí skutečně trpí :-D

27 Andrea Andrea | 7. září 2012 v 19:34 | Reagovat

Tato povídka se mi mooooc moooc líbí. Hádejte jaká je moje nejoblííbenejší postava z HP? No předsi Severus Snape. Jeho jméno je úžasný, jeho vlasy taky a nejvíc ze všeho se mi líbí pár Hermiona/Sev . Na tvém blogu jsem téměř závislá, jsem na něm stále. & čtu si zatím jen povídky s tímhle párem :-D :-P  tak pozdravuju a napiš brzy něco novýho, mooooc Tě prosím s tímhle párem.!!!!!

28 Samantha H. Samantha H. | 3. října 2012 v 18:07 | Reagovat

Krásná povídka.
Ale je škoda že jsi více nerozvedla..
Byla by z toho velice zajímavá kapitolovka.. :D

29 Delta Delta | 25. října 2012 v 10:29 | Reagovat

Vau 8-O

30 Emily Emily | Web | 25. října 2012 v 10:57 | Reagovat

[26]: :-D nj

[27]: dík, zatím je tento pár v nedohlednu, ale i tak, díky za přízeň

[28]: děkuju moc, po dopsání této povídky jsem se dozvěděla, že jsem se jí údajně "opsala" od někoho... takže ještě z toho dělat kapitolovku by bylo jen zbytečné přilévání do ohně... každopádně jsem to samozřejmě četla až po dopsání.. no prostě je to na nic a člověk pak ztratí chuť cokoli psát..

[29]: díky díky díky 8-)

31 zelvicka7 zelvicka7 | E-mail | Web | 16. prosince 2012 v 12:34 | Reagovat

nádherný příběh :-)

32 Emily Emily | Web | 16. prosince 2012 v 13:24 | Reagovat

[31]: Děkuji

33 Elena Elena | Web | 17. prosince 2012 v 12:17 | Reagovat

Jo, tak tohle jsem potřebovala,abych se uklidnila ze všech těch dnešních testů ve škole. ;-)
Moc se mi tahle povídka zalíbila, tak jdu ještě na další (a určitě dám o postupu svého pátrání vědět dalším komentářem =))

34 Emily Emily | Web | 17. prosince 2012 v 17:21 | Reagovat

[33]: Ooo to od tebe bude velmi milé. Díky moc za koment! ;)

35 Marlien Marlien | E-mail | 15. února 2013 v 16:48 | Reagovat

Naprosto úžasný, dostalo mě to.
Přečetla jsem jich hodně a tahle byla nejkrásnější.

36 Emily Emily | Web | 15. února 2013 v 19:01 | Reagovat

[35]: Děkuji mnohokráte!

37 Marlien Marlien | E-mail | 15. února 2013 v 19:47 | Reagovat

Čtu dalšíjednorázovky, ale nejradši mám dvojici severuse a hermiony, ty jsou nejzajímavější. Jen tak dál. :D

38 bam bam | 4. května 2014 v 15:47 | Reagovat

Dobrá povídka....jen je to taková kratší verze Potvůrky od Bleska.

39 Terka Terka | E-mail | 15. února 2015 v 17:04 | Reagovat

Super povídka. Tu písničku jsem si musela pustit třikrát, ale to nevadí :-D. Pár SS/HG je můj druhý nejoblíbenější hned po DM/HG. A tahle povídka je váážně božíí. :-P  :-D  :-)

40 Terka Terka | E-mail | 15. února 2015 v 17:05 | Reagovat

Jednorázovky,no... :-?  :-P

41 sreppok sreppok | Web | 9. září 2016 v 0:07 | Reagovat

půjčka 6000 ihned na účet ;-)

42 mamaeka mamaeka | E-mail | Web | 3. března 2017 v 5:01 | Reagovat

Kanker adalah penyakit ganas yang tidak dapat diprediksi dan sulit untuk disembuhkan. Namun ada beberapa cara yang dapat anda lakukan untuk langkah pencegahan penyakit mengerikan tersebut, salah satunya dengan memanfaatkan khasiat daun sirsak. Selain ekonomis dan mudah didapat, daun sirsak juga tidak akan memberi efek samping karena bersifat alami dan tidak terkontaminasi bahan kimia atau sejenisnya.Untuk pencegahan kanker, anda dapat merebus daun sirsak dan meminum air hasil rebusan rutin setiap hari. Kebiasaan meminum air rebusan daun sirsak ini dapat berdampak besar dalam mengurangi risiko terkena penyakit kanker. Bahkan oleh beberapa kalangan, kebiasaan meminum air rebusan daun sirsak ini telah diterapkan sebagai kebiasaan wajib yang rutin dilakukan setiap hari secara berkala.Tujuannya sangat jelas, hal ini dapat mengurangi risiko terkena penyakit kanker dan menumbuhkan harapan hidup lebih lama. Untuk seseorang yang telah divonis mengidap kanker, daun sirsak ini juga bisa digunakan sebagai penyembuhan secara alami. Penderita dianjurkan meminum air rebusan minimal tiga kali dalam sehari. <a href="http://mamaeka.com/khasiat-daun-sirsak-untuk-kanker/">Khasiat Daun Sirsak Untuk Kanker </a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama