Únor 2011

16. část

28. února 2011 v 11:26 | Em |  Procitnutí ze lži
Ráno se Hary vzbudil a zjistil, že zmeškal snídani. "Zatraceně," zanadával si polohlasem a začal se připravovat na hodinu. "Proč mě Ron nevzbudil?" ptal se nahlas když viděl, že jeho kamarád už v pokoji není. Šel teda na Dějiny čar a kouzel, přišel těsně, hned za ním vplul do učebny profesor Binns. Ale Ron tam nebyl. Ani Hermiona. To se jim vůbec nepodobalo. "Kde jsou?" pomyslel si Harry. Z hodiny odejít nemohl, ale hned po tom, co skončila, se vydal do společenské mísnosti. "Neviděli jste Rona a Hermionu?" zeptal se dvojčat Weaslyových.
"Fíha," zapískal Fred, nebo George? "Zdejchli se spolu jo?" zeptal se ten druhý a začali se smát.
Harry se vydal do knihovny. Cestou potkal ředitelku jeho koleje. Ta se na něj podívala, zarazila se a řekla: "Pottere, víte, že je pan Weasly na ošetřovně?"
Tato slova ho naprosto šokovala. "Na ošetřovně?" zopakoval po ní. "Co se stalo?"
"Pojďte za mnou," vyzvala ho McGonagalová a šla směrem k ošetřovně. Pak ho uviděl. Ron byl v polosedu na lůžku, jedl oběd a měl zafačovanou hlavu.

Bublinková lázeň Severuse Snapea

24. února 2011 v 21:40 | Em |  ░▒▓Jednorázovky HP




Další povídka je na světě a celá jen Sevíkova. Každopáně přístupná by měla být asi 15+. Jo a předem upozorňuju, že je to blbost :-)
"Konečně," pomyslel si Severus Snape. "Už mě ti otravní školáci ubíjejí."
Zavřel oči a soustředil se na teplo, které proudilo do jeho těla z horké lázně.
Najednou zjistil, že voda začala bublat. Když se chtěl pohnout, nemohl. "Co se to děje?" pomyslel si zděšeně a rozhlédl se po místnosti. Zpoza něj vystoupila postava a v ruce držela hůlku.
Jak mohl být tak hloupý a nezapečetit dveře, aby se k němu nikdo nedostal. Zrovna on. Ale stalo se. "Co to má znamenat?" zeptal se a jeho hlas byl led sám, ale stopy strachu by se v něm hledaly těžko.
"Víte, pane profesore, to máte tak. Vy jste na nás pořád tak hrozně zlý, že jsme si řekly, že Váš názor změníme. A já jsem ta, prostřednictvím které se to uskuteční. Snapovi naskočil lehce zděšený výraz. Byl připraven na vše včetně mučení a smrti, ale tohle nečekal. Nasadil zase svou kamennou masku, ale uvnitř klid byl to poslední, co cítil. Stále se nemohl hýbat. S rukama opřenýma o obrubeň vany si zoufale uvědomoval, že pěna už začíná vyprchávat a za chvíli zmizí úplně. A zrovna ona, nebelvírská studentka, která nezná hranice. Měl vždy pocit, že je všehoschopná. A měl pravdu. Tohle je důkaz. Giny stála přímo před ním, v očích jí plály pobavené ohníčky, na tváři úšklebek.
"Nedělejte nic, pak budete litovat," upozornil jí Severus. "Tohle Vám neprojde." dodal.
"Já litovat nebudu, nebojte," odpověděla Giny. "Jste připraven změnit názor?" zeptala se ho a mrkla na něj.
Severus zvedl jedno obočí. Zjistil, že má pohyblivé veškeré mimické svaly. "To by mohl být ještě problém," pomyslel si a věřil tomu, že se přetvařuje už tak dlouho, že i tohle vydrží bez projevů emocí.
Až když si rozvázala pásek si Snape uvědomil, že má na sobě župan. Pomalu ho rozevřela, ale naštěstí nebyla nahá. Toho se Snape velmi obával. Ovšem ty malé černé bikiny ho také celkem zneklidněly. Snažil se dívat jinam, ale jako by byl začarován, musel na ní pořád koukat. "Musím být vážně začarován," uvědomil si vzápětí. Udělala pár kroků směrem k němu. Stále na ni hypnotizovaně hleděl a ona zase na něj. Situace mu byla velmi nepříjemná, ale ve chvíli kdy rukou lehce přejela mizející pěnu, začal propadat panice.
"Slečno Weasleyová," vykoktal ze sebe a hned se vzpamatoval. "Dost už bylo žertů. Když teď odejdete, vyjdete z toho pouze se školním trestem," pokusil se o autoritativní tón.
"Až odsud půjdu, už mi žádný trest nebudete chtít dát," řekla Giny a sedla si na okraj vany.
"Slečno," zvýšil Snape ještě trochu hlas. "Okamžitě přestaňte!"
"Takhle by to asi nešlo," lehce se zamračila Giny. "Budete mluvit, jen když se Vás na něco zeptám. Mimochodem, budete říkat pravdu," pronesla jakoby nic a mávla hůlkou a on rázem nemohl mluvit. Přemýšlel nad tím, že jí vlastně ještě nelhal. A že ten jeho odvar na žaludek co si bral navečer měl trochu jinou chuť než byl zvyklý. "Já, mistr lektvarů.." ošklíbl se sám nad sebou. "Sérum pravdy," blesklo mu hned hlavou a ta myšlenka mu způsobila hučení v uších. "Proboha," pomyslel si a uvědomil si, že z toho nevyvázne. "Třeba to nedělá z vlastní vůle, třeba jí někdo očaroval," myslel dále a chtěl jí to znova rozmlouvat, ale nevyšla z něj ani hláska.
"Chcete něco říct?" zeptala se ho Giny, když viděla výraz jeho očí. Lehce přikývl. Víc to nešlo.
"Tak mluvte," povolila.
"Někdo Vás očaroval," oznámil jí. "Bojujte s tím."
Giny se zasmála. "Nikdo mě neočaroval. Schválně sem prohrála, když se rozhodovalo o tom, kdo půjde."
Snape byl v šoku. "Co tím myslela? Ona je tu dobrovolně? Ona to chce udělat?" Podobné nechápavé otázky mu hlavou kroužily jak hejno supů nad bitevním polem. Přitom jí stále sledoval pohledem, Giny vzala do ruky houbu a namočila ji do vlažné vody.
"Brr," řekla. "Studená." Máchla hůlkou a voda rázem zteplala na příjemných 45°. Namočila houbu znova a začala mu umývat hrudník. Severus nevěděl, co má dělat. Ale nemohl dělat nic, tím se to pro něj dost zjednodušovalo. Pokusil se zavřít oči, aby se na to nemusel koukat, bylo mu to hrozně trapné. Kupodivu mu to bylo dovoleno. Se zavřenýma očima se ovšem utlumil jeden vjem (zrak) a o to víc se uvědomoval mokrou houbu utírající jeho tělo. Snažil se vypadat přísně a nedostupně, ale začal zjišťovat, že to dlouho nevydrží. Vnímal tu houbu, jak mu utírá hruď a pak sklouzla níž. Už to bylo velmi dlouho, co se mu něco takového stalo. Maska se vnitřně rozpadala a tříštila na tisíce kousků. Jen se snažil vydržet bez reakce. "To zvládnu," opakoval si. Když už myslel, že to nevydrží, tak to přestalo. Překvapený otevřel oči a podíval se na ni. Cítil úlevu. Vydržel to. Ale záhy zjistil, že to byl pouhý začátek. Vstala a odlepila mu záda od vany a jedním ladným pohybem vklouzla za něj do vody.
Cítil její tělo na svých zádech, její dech vzadu na krku, její ruce…Její ruce proklouzly před něj a on byl rád, že ho teď nemůže vidět, protože jeho výraz už nebyl zas tak nečitelný. Objala ho nohama. Cítil ty její na svých stehnech. Přimáčkla se k němu a pošeptala mu do ucha: "Já lhala, nedělám to, abych tě naučila se chovat ke studentům, dělám to pro sebe, abych tě naučila chovat se ke mně. Já jim řekla, že s Vámi zkusím promluvit, o tomhle nemají nejmenší tušení" A políbila ho ze strany na krk.
Severus přivřel oči. Tohle neslyšel už tak dlouho. Někdo po něm touží, někdo ho chce a je ochotný pro to udělat cokoliv. Nevěděl, co na to říct, ale ani nemusel, nemohl. Mohl hrát pořád toho nedostupného rozlíceného profesora, nebo přijmout tuto hru a užít si to. Pro jeho hrdost nemyslitelné, ale ať dělal co dělal, nešlo se ovládnout. "Kdo by se také divil, po tak dlouhém půstu," pomyslel si pro sebe hořce. Ona byla tak jemná, přesto dominantní, láskyplná, přesto nekompromisní. "Ach…" vyšlo mu z úst, až se toho sám zalekl. "Proč zrovna teď mluvit můžu?" zanadával v duchu a lehce se zastyděl za to, co mu právě vyklouzlo.
"Nemusíš se stydět Severusi. To je lidské. Doufám, že ti nevadí tykání, ale po tom, co jsme spolu už na osmé metě, by mi vykání přišlo nepatřičné," řekla Giny a zuby mu přejela po šíji.
On už zase nevěděl co dělat, takové pocity nezažil vlastně nikdy. Vždyť je to studentka, sprostě ho zajala, uvěznila a sváděla proti jeho vůli. Ale nejhorší na tom bylo, že teď už to nebylo proti jeho vůli. Praly se v něm rozporuplné pocity, ale stejně už nemohl nic dělat. Blížil se jeho konec.. Jeho potupa.. Jeho okamžik štěstí..?
Po půl hodině už nechtěl, aby s čímkoli přestávala, chtěl jí. Chtěl jí tak moc, že ani svůj výraz nekontroloval, teď už nebyla opřená o jeho záda. Seděla před ním a pomalu si sundávala vrchní díl plavek. Jakékoli kouzlo by na něj teď seslala, byl přesvědčen o tom, že by ho dokázal překonat jen aby na ní mohl hledět. Jeho touha byla spalující a fakt, že se nemohl ani trochu pohnout, dotknout se jí, dotknout se jejího dokonalého těla, políbit jí, ho ničil.
Jako by jeho myšlenky slyšela, nebo možná jeho výraz mluvil za něj, naklonila se k němu a tázavě se na něj podívala. On na nic nečekal a vášnivě jí políbil. Jakoby to bylo navždy, polibek byl naprosto strhující. Zajel jí rukou do vlasů a druhou si jí přitáhl k tělu. Teď už to nemohl zastavit. Chtěl jí, potřeboval jí, toužil po ní. Najednou mu došlo, že se už může hýbat a bránit. Ale byl tak zaslepen svými akutními potřebami, že mu to bylo jedno.
Giny zářila jako slunce, šťastná a vášnivě mu polibky vracela. Byla to nezapomenutelná noc. Noc strávená ve vaně, na zemi a zakončená v posteli. Vyčerpán celonoční vášní usnul s Giny v objetí.
Ráno se nestačil divit. Objímal houbu. Stále ležel ve vaně plné vody. Studené vody. Svíčky dohořely. Musel usnout.
"Oh," řekl si pro sebe a bylo mu velmi úzko. Knedlík v krku ho tlačil tak, že se musel hodně přemáhat, aby to překonal. "A první hodina s nebelvírem… a s ní," pomyslel si hořce a začal se oblékat.

Muška jenom zlatá

22. února 2011 v 11:09 | Em |  ░▒▓Jednorázovky HP



Tuto povídku jsem napsala, protože mě kombinace SS/HG vážně baví. Název jsem si nevymyslela já, je to jméno jednoho černobílého filmu. Ale sem se mi to hodilo. A ještě vás chci upozornit na to, že kdo čeká, že se postavy budou chovat přesně tak, jak je jim vlastní, tak bohužel. V této povídce je Sevík trochu člověk.

"To snad není ani možné," zanadával Ron nahlas. "On snad není ani člověk. Jak může zadávat tak dlouhý úkoly?" vztekal se dál. "Takhle na večer…"
"Rone, uvědom si, že on to musí taky opravovat, zadává tím práci i sobě," poznamenala Hermiona, které dlouhé úkoly vůbec nevadily.
Kluci se na sebe podívali, protočili oči a Harry řekl: "Vážně bych chtěl být nenápadná muška na zdi a vědět, jestli si to užívá nebo co. Proč by to jinak dělal?"
Ron se ušklíbl: "No hele, já bych radši nechtěl vidět, co dělá Snape v soukromí. Fuj." Po těchto slovech se všichni tři od srdce zasmáli a vydali se na cestu do své koleje.
Už ušli notný kus cesty, když v tom se Hermiona zastavila a vjela si rukou roztržitě do vlasů. "Jsem to ale pitomá, já tam nechala své poznámky k referátu," zanaříkala si pro sebe. "Asi na mě nečekejte. Pak si ještě půjdu něco ověřit do knihovny." A s těmito slovy se obrátila a vracela se zpátky do sklepních prostorů.
Rozhlédla se a pak potichu otevřela dveře do učebny lektvarů. Tam byla tma, šla ke své lavici a našla tam hledané papíry. Najednou se za ní ozvalo bouchnutí, jak na zem spadlo dřevěné prkénko. Hermiona se hrozně lekla, otočila se a špitla: "Lumos". V rohu se schovávala Pansy a Goyle. Hermiona překvapeně zamrkala a lehce sklopila hůlku. Byla z toho v rozpacích, tuhle dvojici by tu nehledala.
"Expelliarmus," zahřměla Pansy a Hermioně hůlka vylétla z nepřipravené ruky. Goyle se k ní rychlým krokem přiblížil, chytil jí pod krkem a přirazil ke zdi. Vyděšená Hermiona se nezmohla na nic. Jen vyděšeně zírala na ty dva a poslouchala jejich rozhovor.
"Co s ní uděláme?" zeptal se Goyle své přítelkyně.
"Nemůžeme jí nechat jít, všechno by se to prosáklo, kdyby se Draco o nás dozvěděl i třeba jen pětinu, nechci vědět, co by to způsobilo," prohlásila kysele Pansy a výhružně se na Hermionu zatvářila.
"Já nic neřeknu, prosím, je mi to úplně jedno," zaprosila Hermiona, které konečně došlo, že ti dva tupci by mohli udělat něco hodně hloupého a pro ni velmi nepříjemného a definitivního.
"A to máme věřit nebelvírské kámošce Pottera, jo?" zasmál se Goyl zatrpkle.
"Už vím," zkřivila Pansy tvář velmi ošklivým úsměvem a mávla hůlkou. "Mauricioso," vyřkla kouzlo škodolibým hlasem a Hermionu najednou jako by něco vytrhlo z jejího těla a tlačilo jí těžkým závažím k zemi.
Osaměla.

(A/N: Přišel čas pustit si k tomu dokreslující písničku)
+++
Snape právě procházel svou obvyklou obchůzku podzemí. Prskal zlostí, když si vzpomněl na všechny ty tupce, co dneska musel učit. "Neschopní, líní, děs.." mumlal si pro sebe. Když uslyšel šramot. Vydal se za zvukem. Otevřel dveře od skladu čistících prostředků, které už léta nikdo nepoužil. //Pozn.:Co také čistit ve sklepních chodbách?// A tam to uviděl. Malé chundelaté koťátko, vyděšené a bezbranné. Chvíli se na sebe koukali, koťátko mžouralo do světla, kterému si odvyklo a neodvážilo se pohnout. Snape ho pomalým pohybem vzal ze studené země a velmi kyselým hlasem prohlásil: "Ti studenti." A odcházel pryč od toho jistého hrobu pro zapomenuté mazlíčky. Zítra přes den by na této chodbě byl takový hluk, že by ho nikdo neslyšel. Šel dál svojí obvyklou trasou až došel ke svým soukromým komnatám. Položil koťátko na stůl a začal si ho zkoumavě prohlížet. Třáslo se zimou. Jinak šedé kotě mělo černý ocásek, bílé tlapičky a chytrá očka, ve kterých teď byl čitelný strach.


"Neboj se", zamumlal celkem konejšivě Severus. "Ti parchanti už ti neublíží." A při těchto slovech ho pohladil po hlavičce. Zkontroloval, zda nemá žádné zranění a při této příležitosti si uvědomil, že je to kočka. Ano. Ženské pohlaví. "To už je dlouho, co pohladil cokoli ženského pohlaví," pomyslel si a v zápětí se této myšlence ušklíbl. Vzal malou kočičku, "Emily" řekl si pro sebe, hůlkou přivolal misku a kouzlem jí naplnil teplým mlékem. Emily si nejdřív mléko očuchala, namočila do něj packu a pak s chutí začala hltat teplý nápoj. Severus se pro sebe usmál //Pozn.: na něj za tak krátkou chvíli velmi mnoho úsměvů// a jediným máchnutím hůlky vyrobil pelíšek v jeho pokoji přímo u krbu. Když se vrátil ke stolu, našel jí podřimující u vylízané misky. Vzal jí do teplých dlaní a přenesl na nové místo. Pak už si našel čas i na sebe a rozhodl se jít do své vlastní koupelny dát si horkou koupel. Ostatně tak jako každý večer.
Když se vrátil zpět do pokoje, zkontroloval pohledem spící chuchvalec zachráněný dnes od jisté smrti. Uvědomil si tu ironii. Už dlouho chtěl mít nějakého domácí mazlíčka, vlastního, kterému by mu mohl svěřit cokoli a tajemství by bylo stále tajemstvím, co by ho čekal, až se vrátí z toho zvěřince, který vyučoval. Nikdy, NIKDY by si nedovolil něco takého koupit či přijmout darem. To by se radši osobně usmažil ve vlastním kotlíku. V duchu slyšel ty posměšky: "Snape si koupil mazlíčka. Chudák malá."
"Kdo?"
"No ten slizák těžko!!! Přece to kotě!"
Zaplašil tyto myšlenky a řekl si, že konečně mu náhoda přihrála něco, co chtěl. A nikdo o tom nevěděl. Lehl si do postele, dal si ruce za hlavu a spokojeně zavřel oči.
Ráno k jeho překvapení zjistil, že není v posteli sám. U obnaženého boku mu spalo kotě. Chvíli ležel zkoprnělý a pak se lehce usmál //Pozn.: To snad není možné Seví, tolikrát za tak krátkou dobu??// a šel se připravovat na vyučování. Cestou temnými chodbami ozářenými pouze loučemi si vzpomněl, kde ho našel a zaplanul ohněm spravedlivých.
Dnešní hodina lektvarů byla o hodně horší než jindy.
"Kde je Grangerová?" vyštěkl Snape na Pottera. Vždy před příjmení přidával alespoň slečna, dnes ovšem neměl náladu ani na tuto zdvořilost. Harry poznal, že Snape má náladu, jako by měl celou noc nad postelí bouřkový mrak a nehodlal pokoušet vyfasování školního trestu do konce života. Odpověděl proto popravdě a velmi slušně: "Umřela jí babička, tak jela na pohřeb. Nechala tu dopis." Snapea to vlastně vůbec nezajímalo a proto v zápětí zahřímal: "Longbotone, co to tam dáváte? Strhávám Nebelvíru 20 bodů." Vybral referáty a zadal hned na další den další a dvakrát tak delší. Celá třída zašuměla. "Ještě slovo a dostanete všichni školní trest." S těmito slovy hodina skončila a on se vydal pryč od těch příšerných otrapů.
Přišel do svého pokoje, sedl si do lenošky a chytnul se za kořen nosu. Měl zavřené oči a přivolal si pohár vína. Ucíl, jak mu něco skočila přímo do klína. Trochu sebou cuknul, ale pak si vzpomněl, kdo to je a už nebyl tak znechucen dnešními zážitky. Podrbal jí pod bradou a dokonce se mu nálada tak zlepšila, že se cítil dobře.
"Co to se mnou děláš číčo?" zašeptal na ní otázku, na kterou nečekal odpověď. Konečně měl někoho, kdo ho nerozčiluje, když se na něj podívá. Nadechl se a odešel na další hodinu.
+++
Hermiona od té doby co odešla Pansy měla vše tak nějak rozmazané, zatemněné a zmenšené. Jako by ani nebyla člověk, ani tělem, ani myslí. Postupem čase se její stav zlepšoval, alespoň co se týče rozumu. Byla spokojená, nic jí nechybělo, jídlo bylo úžasné a měla hračku. Velkou hračku, která jí rozuměla a hladila jí. To se Hermioně líbilo. A tak předla a předla. Vyhřívala se u krbu.
"Cože? Já předu?" zeptala se sama sebe po nějakém čase. Mohly to být hodiny, mohly to být dny, či týdny. Neměla nejmenší ponětí. Bylo to poprvé, co si pomyslela větu. Do té doby se řídila pouze pocity a pudy. Za chvíli jí zase zahalil závoj nevědomosti a ona byla spokojená.
"Kde to jsem?" ozval se její vnitřní hlas po čase. "Sklepení?" zněla poslední otázka, která ještě dávala smysl, pak se vše zahalilo do mlhy.
"Spím v pelíšku. Ale proč?" ptala se jako by blouznila.
A tak ubíhal čas a stavy nevědomí se střídali s vědomostí. Zapředla. Už jí zase nesl mlíčko. "Kdo jí to nese? TO JE!!!!!" jako by křičely její myšlenky, aby si uvědomila, že něco opravdu není v pořádku. Ale mléko tak vonělo, že vše šlo stranou. Jak ráda lehávala u svého opatrovatele, dával jí vše, co potřebovala, domov, jídlo, něhu.
"Kdybys věděla Emily, jaké mám starosti," promluvil k ní Severus. Povídal si s ní každý večer, seděli spolu u krbu, vyhřívali se u ohně a on jí vyprávěl. Vyprávěl jí příběhy, které byly tak poutavé, ale smutné, až se chtělo brečet.
+
"Já nejsem kočka!" uvědomila si Hermiona. Tato myšlenka jí ohromila. A ještě víc překvapivé bylo, že zůstala, nevytratila se jako všechny ty ostatní. Nebyla kočka. "Já nejsem kočka," zopakovala si pro jistotu ještě jednou nevěřícně. Podívala se nad sebe a viděla ty oči. Najednou věděla komu patří, ale ty oči, jako by nebyly jeho. Takové unavené, lidské.. Ty, které na ní hleděly nebyly plné sarkasmu a nenávisti, spíše něhy a bolesti. "Severusi.." zašeptala a dívala se na něj plná překvapení.
On zpozoroval, že se něco změnilo. "Copak, něco se ti stalo?"
Ona vyskočila na stolek a převrhla hrneček, ve kterém bylo připravené kafe na zalití horkou vodou. Mletá káva se rozsypala na zem.
"Ale no tak, co to vyvádíš.." řekl Snape a švihnul hůlkou a uklidil.
"Ó to snad ne," pomyslela si Hermiona a udělala to znova.
Snape už na ní koukal se zvednutým obočím.
Ona seskočila ze stolku přímo do rozsypané kávy a začala tlapičkou psát do kávy slovo ČLOVĚK. Pak se na něj dlouze zadívala a on pochopil. To co viděla v tu chvíli v jeho očích by stačilo na malou knihu. Vyprávěly svůj malý rozčilený příběh. Ve velmi malé chvíli se v nich vystřídalo pochopení, úžas, nedůvěřivost, zděšení, bolest, zlost a odhodlání.
Severus chvíli něco mumlal, máchal hůlkou a snažil se jí odčarovat. Po chvíli si řekl spíše sám pro sebe než jí: "Že by..? No to by snad nikdo neudělal.." a máchl hůlkou. V tu chvíli Hermiona pocítila závrať a bolest jí chtěla roztrhnout na kusy.
Po chvíli se vše uklidnilo a ona stála před svým učitelem jako člověk. Stála ale jen na okamžik, po malé chvíli si uvědomila, že nohy jí příliš neposlouchají a zřítila se k zemi. On k ní přiskočil, podepřel jí rukama hlavu a stále ještě v šoku z toho zjištění řekl akorát: "Slečno Grangerová.. Slyšíte mě?"
Hermiona ho slyšela jakoby z dálky, jako by byla zavřená v kovové místnosti pod vodou a on na ní volal z vedlejší místnosti a ozvěna vibrovala celým jejích tělem. Namáhavě otevřela oči, podívala se do těch jeho a špitla: "Děkuji." a omdlela.
Když se probudila, ležela v posteli. V té posteli, kde lehávala už velmi dlouho. Ale teď už byla člověk. Na chvíli si pomyslela, že se jí zdál pouze divoký sen, ale v tom případě si nedokázala vysvětlit, co dělá tady.
Snape zrovna přišel. Pohlédl na ní a uvědomil si, že se probudila. Konečně promluvil a vážně to vypadalo, že marně hledá slova. "Nač si to hrajete, slečno?" vyštěkl nakonec a hlas se mu třásl. "Zlostí?" uvědomila si Hermiona. Viděla jeho oči, bolest způsobená zdradou a hněv v nich byli víc jak patrné. Oči se jí zalily slzami. Vstala a i když se cítila, jako když chodí po mořské hladině, vyběhla z jeho pokojů a zamířila přímo do toho svého.
"Konečně si tady." Promluvila na ní ze spánku Levandule, "jaké bylo lyžování?" a usnula.
"Lyžování?" pomyslela si Hermiona. "Tohle vážně nechápu." A plná smíšených pocitů, z kterých nevyřčené obvinění ze zrady bolelo nejvíc, usnula.
"Hermiono, proč si nám nenapsala? A jaké to bylo?" sesypali se na ní ráno kluci. Hermiona akorát poznamenala, že to bylo fajn a dál už nechtěla říkat nic.
Snažila se zapojit do normálního života. Ale stále si přišla jak ve snách. Hodina lektvarů byla nejstrašnější, co kdy v životě zažili. Snape řádil jako černá ruka zákona, strhl dohromady asi 200 bodů, zadal 15 školních trestů a úkol tak složitý, že se z toho Neville zhroutil. Samozřejmě, že to Nebelvír stálo další body.
Pak vyštěkl na Hermionu: "Slečno Grangerová, horší lektvar sem neviděl."
Hermioně se zalily oči slzami a vyběhla ze třídy. Běžela na nejbližší toalety a tam se sesula na chladné dlaždičky. Bylo jí příšerně, rozervání co cítila při přeměně nešlo ani srovnávat s tím, jak jí bylo teď. On, který na ní byl tak hodný, je ten, který jí tak ublížil, on, který se o ní staral, ji teď pouze urážel. Nemohla to unést. Cítila to pouto mezi nimi, které už nikdy nelze obnovit a propadala zoufalství. Vzlykala tak, že jí z toho bylo nevolno. Jedna její část ho nenáviděla, druhá…
+++
Snape nechápal, co tím sledovala. Proč by mu chtěl někdo ublížit skrze soukromí. Proč? Stále se ptal sám sebe, přemýšlení zatemněné vztekem. Musí to říct Brumbálovi, to věděl moc dobře, ale nechtěl tam jít, pohlédnout do jeho modrých pronikavých očí a přiznat, že jí k sobě přijal a ani nepoznal, že to není kočka, ale studentka. Že se o ní staral.
Byla to nesnesitelná muka. Ale věděl, že musí jít.
+++
Hermiona chodila jako tělo bez duše, pohroužená do svého smutku. Záleželo jí na něm. Šla do knihovny, přijít na jiné myšlenky jí připadala jako jediná možnost, ale nevěřila, že by se jí to podařilo. Už bylo pozdě, tak příliš studentů nepotkala. V tom ho uviděla. Na chvíli zkoprněla, na setinu sekundy se jejich oči střetly, a ona se otočila a rychlým krokem se vydala tam, odkud přišla, oči zalité slzami.
"Slečno Grangerová!" zavolal na ní. Nezastavovala se. "Slečno!" zavolal znova. Stále se nezastavovala. "Hermiono," vyslovil její jméno polohlasem, že ho téměř neslyšela. Ale ona ho zaslechla a nevěřil. Zastavila se, ale neotočila. On se vydal k ní a zastavil se přímo před ní. Nejistě přešlápl. Hermiona se o to více ujistila, že vše je sen a tohle je jeho součástí. "On a nejistě přešlapovat? On s chvějícím se hlasem? Nemožné…" pomyslela si.
"Omlouvám se." vypadlo z něj nakonec.
"On se omlouvá?" dvakrát víc nemožné. V tom se k ní začaly tlačit vzpomínky vyvolané jeho hlasem. Nebyl to hlas jejího učitele, ale hlas jejího opatrovníka. Oči se jí zalily slzami, ale zmohla se ještě na odpověď: "Nemáte se zač omlouvat, zachránil jste mě." Do očí by se mu při tom nepodívala ani náhodou.
"Měla jste veliké štěstí, většina lidí, na které se použije kouzlo, které bylo použito na vás, přijde samo o sebe a je to nevratný proces. Máte pevnou vůli. Naštěstí." vydechl. "A já jsem osel!" dodal. //Třikrát víc nemožné, jak o sobě tohle můžeš tvrdit? //
Hermiona překvapeně vzhlédla a on jí chytil za ruku. "Nevím co jsem si myslel, neměl jsem právo říkat Vám věci, co jsem Vám řekl. Ale přišel jsem si zrazený." přiznával. Tohle se mu vůbec nepodobalo. Najednou uviděla v jeho očích to, co tam vídávala dříve. Byla to láska? Už se dál nemohla ovládat a pevně ho objala. Položila hlavu na jeho hruď a zmáčkla ho tak pevně, jak uměla. Chvíli se nedělo nic, ale za chvíli cítila váhavý pohyb ruky, který jí zlehka pohladil po vlasech.

"Severusi," zašeptala. On se na chvíli zarazil, ale po chvíli jí objal volnou rukou a zeptal se: "Šálek čaje?"

HP povídkáři/povídkářky

21. února 2011 v 19:38 | Em |  ░▒▓Oblíbené stránky

HARRY POTTER FANFICTION

To je téma tohoto článku.
Najdete tu výpis autorů a jejich stránek, kteří mě zaujali.
Budu to postupně rozšiřovat a přidávat..
Připomínky do komentářů ;)

Skvělé povídky, hlavně o Pobertech.

Krásné povídky.
Můžu říct jen tolik, že mě velmi zaujala její povídka Harry Potter a Pyramida osudu. Velkolepé dílo.

Moc hezký blog.
Od této autorky mě zaujala velmi povídka Musíme si pomáhat, kde je nakombinovaný svět Bábi Zlopočasné od Terryho Prattcheta se světem Harryho Pottera a mými oblíbencemi SS a DM :-) A určitě musím vyzdvihnout i její drabbles, například Lektvar odvahy. Jsou fakt supr.

Můžeme zde nalézt spouty povídek a odkazů na další povídky!

Mnoho povídek :-)

Právě mám od ní rozečtenou povídku Strážci osudu a docela mě to vtáhlo do děje.

Na ff foru uveřejnila povídku 2000 let zpáteky? Ach bože! a moc vám jí doporučuji.
Specializuje se na Belatrix a hlavně její vztah k Voldíkovi.. viz První a poslední polibek. mrkněte tam ;)

Myslím, že když se podíváte na výčet povídek a na to kolik jich napsala zjistíte, že si nemůžete vybrat co číst jako první. Doporučuji podle nálady, protože tam najdete, nač si jen vzpomenete :))
Taky to stojí za to :) teď od ní čtu povídku Nedovolená láska o SS/HG a je to pecka :)

Okouzlila mě svou povídkou Za zradu se pyká. Jedná se o rozsáhlé Dramione, které rozhodně stojí za přetení!

Slovenský blog, který mě prostě nadchnul. Jsem úplně utopená v povídce Stávka.

Zkušená a ostřílená autorka se spoustou krásných povídek.

Tato autorka mě zaujala především povídkou °°°Me & Marauders°°° a Related Souls. Navíc mi věnovala povídku a i kdyby psala nejhůř na světě, zasloužila by si tu čestné místo. To ale není její případ, protože povídky jsou vážně poutavé. Teď pro mě /o mě píše povídku Pain In Heart, tak jsem moooc zvědavá! (Úplně se do té (mé) postavy vžívám!

Blog určený pro všechny fandy HP.

Slash, slash a zase jenom slash.. spousty :-)

Na této stránce má Danae povídku Útočiště. Je dlouhá, připravte se, že vám to bude trvat dlouho to přečíst, zato kvalitou se to vyrovná knize HP. Přesvěčte se sami ;)

Moc pěkné povídky.

Hp povídky jsou hezké, kapitolovky bohužel zatím nedokončené.

Blog s povídkami HP :-)

Pokud máte někdo rád dvojici LM/a Harryho sestra - go on ;)

Poberti. co víc dodávat..! Například Zamilovaný Sirius nebo kapitolovka Ve stínu kouzel kniha první i druhý;)

Archiv mých dopsaných povídek... co dodat... nic :-)

Většinou se soustředí na dvojici Lily/James ale například ty jednorázovky jsou vážně dobré :-) Pozor, píše slovensky!

Má krásné a dlouhé povídky o SS! Nutně přečíst!

Její povídky jsou okouzlující.. bacha, vyskytuje se tam slash ale i het, rating atd.. ale povídka o SS a AUTP jménem Špionáž je jedním slovem boží! A jednorázovky jménem Nehoda, Koupel nebo Podvolení opravdu stojí za přečtení!

Krásné povídky, hlavně o Pobertech. Doporučuji!
Hrozně se mi líbí povídka Pod maskou, kterou píše ještě s jednou autorkou dohromady. Radkou.

Další blog o HP.

Píše o hlavně o Pobertech.

Krásné povídky :-)

Koukněte se!

Taky krásný blog!

Het i slash.. super povídky!

Nadchnula mě její povídka Láska nad kotlíkem o SS / HG. Prostě je úžasná. Teď mám rozečtenou povídku Nenávidí ho všichni, miluje jen jedna a ta je také svělá ačkoli zatím nedokončená!
Napsala mi povídku na přání a je skvělá. Tady jí máte: Severusova vášeň.

Mnoho povídek má s HG, ale věnuje se i jiným dvojicím.
Celý blog o HP!!! Ve slovenštině.

Právě se do jejích povídek začítám, ale jsou dobré.

Další slovenský blog, našla jsem zde perly.

No nemám slov, ukrývá se zde tolik povídek :-)

Má na svém blogu spousty HP povídek.. jukněte se

Velmi mladičká autorka, která ráda píše o dvojicích.. podpořte jí v rozvoji :-)

Tato autorka mě uchvátila povídkou Modré nebe, černá noc, která je hlavně o Siriusovi. Všem ji moc doporučuju!

Tento blog je neuvěřitelné dílo neuvěřitelné autorky, která mě opravdu dostala... Právě jsem dočetla její povídku Hovorte mi Rose, která má 350 stran ve wordu a jsem nadšena. Miluju Záškodníky a miluju tyhle povídky. Vřele doporučuju!

Píše nádherné povídky na téma DM/HG - většinou.. no ale bohužel to většinou končí smutně.. :-(

Právě sem od ní přečetla dokonalou povídku na téma SS/HG neuvěřitelného rozsahu, ale vtipnou, hezkou a prostě skvělou. Jmenuje se Život.

Dlouhá a stejně se jmenující povídka - doporučuji
Tento blog mě zaujal tím, že před tím jsem si neuvědomovala, jaké kouzlo můžou mít jednorázové kapitoly. Od té doby tyto krátké a výstižné příběhy miluju.

Desing jejích stránek je skvělý a povídky také :-) Úplně skvělá je povídka Mám svou hrdost o Siriusovi a jeho lásce :)


Povídky sice moc nepřibývají, ale ty zveřejněné stojí za návštěvu!

Povídky i o SS a HG - velmi dlouhé a velmi dobré. Např. Otvor srdce novému dnu.

Píše krásné povídky. Téměř mě rozplakala dokonalá povídka o Jamesovi a Lily a jejich lásce Když se karta obrací. Řadím jí určitě k pěti nej co jsem kdy v životě četla! Dále jsem četla povídku Pod závojem tmy a ta je taky krásná.. Sirius se zamiluje.. Stojí rozhodně za přečtení!

Velmi doporučuji podívat se i na tyto stránky. Je tu neuvěřitelný výběr počteníčka ;) Naprosto mě dostala kapitolovka z dob Pobertů Pravé já !

Má na svém blogu snad milion povídek!

Mrkněte, moc hezký blog! Jednorázovka Jak Severus vstával z postele levou nohou mě celkem pobavila a My Little Shaqgy Problem doporučuji též.

Teď to teprve začínám číst.

Krásný blog s povídkami HP.

Krásný blog!

Soustřeďuje se hlavně na povídky na téma Hermiona/Draco a má opravdu dobré nápady.
Všechny povídky, co jsem od ní četla, byly dobré, doporučuji. Například jednorázovka Masquerade.

Aneb další blog celý věnovaný HP :-)

Povídka Vánoční polibek mě vážně dostala.. a vůbec tam má skvosty!

Další web plný povídek.

Uchvátila mě jedna povídka o Sirim a AUTP, dokončená kapitolovka a je skvělá! Sestry Myerosvy.

Má už na svém kontě hodně povídek..

Nejlepší povídka na téma SS/HG je Láska je slepá a její volné pokračování Opatrovník opravdu stojí za ten čas ztrávený četbou. Další povídky jsou také bomba ;) Přidávám další, která mě odzbrojila: Kde je pravda určitě si to přečtěte

Krásné povídky.

Ještě jsem si nenašla čas.

Některé povídky jsou vážně zajímavé.. ale asi bacha na rating ;)

Napsala hezkou řádku povídek.. například má krásnou kapitolovku Theresa.. Bohužel konec je smutný.

Blog hlavně s DRAMIONE, ale najdete zde i jiné poklady.

Krásný blog plný super povídek!

Na jejím webu jsem našla vážně dobré překlady. Mrkněte ;)
Také ty jednorázovky jsou boží, teď jsem se vážně pobavila u povídky Roesin plánovač nebo Deň debil alebo Malá červenovlasá dračica.

Moc pěkné povídky.

Krásné povídečky.
Dle statistik nejoblíbenější blog na téma FF HP vůbec :-)

Stránky jsou celé věnované páru Severus/Hermiona a například mě zaujala povídka Společnice. Ale četla jsem všechny a jsou skvělé!!

Moc se mi od ní líbí povídka o SS/HG Ledy tají, když mrznou růže. Doporučuji ;)

Má oblíbenou postavu a tou je TRR, povídky jsou více než povedené a vůbec celý blog je velmi zajímavý!

BLOGY S VÍCE AUTORY


Společný blog dvou autorek. Moc povedený.

Plno povídek od několika autorů.

Stránky se zajímavým obsahem.. všemožné i nemožné povídky!

Co dodávat :-)

Spouusty povídek převážně DM /HG ale i další!

Server plný povídek, velmi mě zaujala povídka od Laury Stipendium (SS/AUTP) Je to romantika jako blázen, Severus ale není OCC, chová se jako on!

Sdružení autorů, zabývající se povídkami pro 15+

Autoři sobě

Našla jsem zde spousty autorů. Nejlepší povídky. Mrkněte sem.

Obsáhlé fórum s povídkami.

Blog s povídkami o HP.

Společný blog dvou autorek.

Spousty povídek ;)

Sbírka povídek o SS.

Stránky jsou celé o pobertech a jelikož je miluju a povídky sou krásné, musím doporučit. Např. povídku Dream comes true od Moony nebo Malá holka z Kruvalu od Christe a další ;)

Je tu od mnoha autorů vše možné, vždy je přítomen SS a k němu přiřazena dívka či taky ne :)
Račte vstoupit

Nikdy jako dřív

20. února 2011 v 19:03 | Em |  ░▒▓Jednorázovky HP



Právě sem dopsala tuhle povídku, aby se neřeklo, že jsem jednostranně zaměřená na dvojici Hermiona/Severus. V této povídce je za kladného hrdinu Draco, který si během jednoho kritického okamžiku uvědomí, že miluje Hermionu. Jinak, komentujte a pište, udělá mi to radost.

Po tom co se stalo už nemohlo být nikdy jako dřív. Oba to věděli. Jak se stalo, že se takto sblížili, nevěděl ani jeden z nich, ale okolnosti je přinutili semknout se a přitom zjistili, že jejich povahy se doplňují a přitahují. Hermiona věděla, že nemůže odejít. Jak by také mohla, když byl dům pořád plný smrtijedů. Nebýt jeho, už byla dávno mrtvá. Kdyby po jejím chycení neudělal rozruch a neschoval jí.. ani domýšlet to nechtěla. Byla mu velmi vděčná a její názor na něj se obrátil naruby. Vždycky ho proklínali, ale teď.. Jak by o něm mohl říct někdo něco zlého? Po tom, co pro ni udělal. Dal v sázku svůj život a celé jeho rodiny jen proto, aby mohl zachránit jednu mudlovskou šmejdku, jak jí velmi rád dříve nazýval na veřejnosti.
Už se setmělo a ona byla celý den zavřená v malé tajné komůrce, která vedla z Dracova pokoje. Ozvalo se složité zaklepání, smluvený signál a Hermiona otevřela dveře.
"Přinesl jsem ti něco k jídlu," řekl jí když zavřel dveře a sednul si kousek od ní.
"Díky moc, jsi hodný." odpověděla stále ještě trochu nervózně. "Nevím sice proč to pro mě děláš, ale díky."
"Vymyslel jsem, jak tě odsud dostaneme. Blíží se halloween a s ním i halloweenský ples. Je k nám pozváno spousty lidí, někteří se ani neznají. V tu chvíli budeš mít možnost nepozorovaně odejít a nepoznaná." řekl jí v zápětí.
Hermiona jen pozvedla obočí a zeptala se: "Masky?"
"Přesně," přikývl Draco.
Při představě, že půjde přímo mezi smrtijedy, skrytá pouze za tenkou škraboškou jí rozklepala. Kdyby neseděla, zřejmě by spadla. Draco zaregistroval, že jí není dobře a přisedl vedle ní, aby jí podepřel. Byla stále velmi zesláblá. Než se Dracovi podařilo odlákat pozornost a schovat jí k sobě, zkusila si několikrát účinky cruciatu přímo na sobě a již téměř omdlela, když přišla záchrana. Pamatoval si, jak stěží vnímala co se děje a on musel použít kouzlo, aby jí přenesl a zamaskoval.
"Vem si ještě tenhle posilovací lektvar, udělá se ti pak líp," promlouval k ní tiše. Podepřel jí hlavu a vlil jí tekutinu do úst.
"Díky," odvětila Hermiona a pokusila se o úsměv. Už tu byla týden a stále nebyla ve své kůži. V neustálém strachu o sebe, o něj… Kdyby jí objevili, přímo v jejich středu, nedopadlo by to s mnoha lidmi dobře. Včetně nich. Po lektvaru se jí udělalo trochu lépe.
"Díky," zopakovala ještě jednou a byla ráda, že jí podpírá, protože hlavu měla těžkou a cítila se velmi osaměle. Účinky lektvaru začaly působit a jí začala hlava klesat a oči se zavírat. Věděla, že on tam stále je a cítila se pro tuto chvíli v bezpečí.

Dracovi se život obrátil naruby také. Když jí uviděl na zemi, jak se svíjí v bolestech bylo mu, jako by mučili jeho. Cítil takovou bolest, že prostě musel zasáhnout. Bylo mu jedno, co na to řeknou jeho milí příbuzní. Stejně mu přišlo již delší dobu, jako by žádné neměl. Byl by raději, kdyby jeho otec jím nebyl a tetička Belatrix byla snad ještě horší, prostě šílená. To jen díky nim musí být stále v blízkosti těch odporných lidí a bát se každý den toho nehoršího z nich. Co kdyby si usmyslel jednoho dne je zabít? Stejně jako jeho matku, když mu odporovala, aby jejího jediného syna nepřijímal ke smrtijedům. Třískot skla a pád velkého lustru mu dali čas tak akorát na to, aby jí zastínil ukrývacím kouzlem a přesunul do rohu. Každého z přítomných zasáhly kousky tříštícího se skla. I Hermionu. Po očku sledoval, jak z pod jejího ukrytého těla začínají objevovat kapičky červené krve. Stále se ještě lidé zvedali včetně Draca, tak provedl jedno malé kouzlo a vyčistil ty nežádoucí stopy.

Spustil se poprask, všichni začali křičet, rozhlížet se po původci tohoto zmatku a rozběhli se do všech koutů. Samozřejmě jim neuniklo, že ta malá mudlovská šmejdka chybí. Po delším čase neúspěšného pátrání usoudili, že to byl někdo od Pottera či Fénixova řádu. Pán Zla opravdu nebyl rád. Jeden smrtijed jeho vztek nepřežil, ostatní zažili pravá muka. Draca nevyjímaje. Naštěstí ještě než se o tom neúspěchu pán Zla dozvěděl, stačil Hermionu schovat u sebe a doufal, že na něj nebude použit nitrozpyt. Měl neuvěřitelné štěstí a ona ostatně také. A teď, byla tu, slabá, bezmocná, vystrašená. Ale viděl v ní i určitou sílu a nezlomnost, díky kterým se potýkala s neutěšenou situací celkem dobře. Naděje v jejich očích byla to, co ho stále nutilo věřit, že to dobře dopadne. A teď přišel ten spásný nápad. "Už zítra večer," pomyslel si a bezděky jí pohladil po vlasech. Když si uvědomil co dělá ucukl, ale ona stejně nic netušila, spala jako anděl, schoulená v jeho náručí a on nebyl schopen odtrhnout od ní
zrak. Bylo mu velmi úzko, nevěděl co počít, pokud by to nevyšlo a jí se něco stalo. Nevěděl, co by dělal. I když mu bylo jasné, že moc času by mu po tom odhalení stejně nezbývalo. Dveře do jeho pokoje měli díky němu hlídáček a kdyby někdo chtěl vejít, Draco by to věděl dopředu. Proto se nebál ještě chvíli setrvat v její blízkosti. Až se zas vrátí do normálu, jestli se tak stane, bude zas v okruhu těch svých kamarádíčku, Wesleyho a Pottera. "Pch," odfrkl si při pomyšlení na ty dva. "Co asi dělají? Pláčí do polštáře a nedělají nic?" pomyslel si Draco.
Hermiona se neklidně zavrtěla. "Pšš, neboj, nikdo ti neublíží, jsem tu s tebou." zašeptal jemně k ní a ona se uklidnila a již žádná noční můra nerušila její sny. Dnes poprvé.
Druhý den ráno jí přinesl masku, kterou koupil v jednom z mudlovských obchodů. Byl to pro něj nezvyklý výlet, protože neuměl ani platit jinými penězi než kouzelnickými, ale zvládl to. Přinesl velký balík, zmenšený kouzlem ve své kapse a přinesl ho jí. Když ho rozbalila, na chvíli malý okamžik si přišla šťastná. Jak by taky ne, každá žena ráda dostávala šaty a tohle byly nádherné tmavomodré šaty vyšívané krajkou a poseté černými perlami. Škraboška stejné barvy nádherně ladila k celkovému vzhledu.
"Doufám že ti budou sedět," řekl rozpačitě Draco. "Nemám příliš zkušeností s výběrem takových věcí." dodal.
"Jsou nádherné, díky," zašeptala Hermiona a zkoumavě se na něj podívala. "Myslíš že to vyjde?" zeptala se ho vzápětí.
"Musí," vydechl a zatvářil se tak nešťastně, až v Hermioně hrklo. "Musím jít dolů mezi ostatní, přijdu odpoledne." řekl zkroušeně a zavřel dveře tajné mísnosti.

"Že by mu na mě opravdu záleželo?" vrtalo Hermioně hlavou. "Vždyť mě celá léta jen urážel, můj původ, že jsem šprtka, že se kamarádím s neschopnými lidmi… já to prostě nechápu," říkala si pro sebe, ale zjistila, že je hrozně ráda, že je to tak. Nečekaně mu na něm záleželo, vždy když šel dolů mezi ty smrtijedský zmetky, bála se, že se nevrátí. Nejdříve si myslela, že je to proto, že už by jí nepomohl utéct, ale teď už věděla, že se bála celou dobu jen o něj, o jejího zachránce.

Již se zešeřilo, Hermiona si upravila vypůjčenou hůlkou tak, že jí padly, použila rudou rtěnku, kterou jí Draco sehnal spolu s ostatními šminkami, vlasy si načesala jak nejlépe mohla. Nejvíc práce jí dalo zamaskování malých jizviček, které způsobilo sklo při její záchraně. Byla připravená. Ozvalo se známé ťukání a dovnitř vstoupil mladík v černém fraku, černou škraboškou a pískové vlasy stažené gumičkou do miniculíčku.
"Sluší ti to," řekla Hermiona.
Chlapec se na chvíli zastavil a nemohl se vynadívat, pak už mu přišlo, že by měl něco říct, tak odpověděl: "Vypadáš nádherně, nikoho nenapadne hledat v této masce tebe.. Teda.. To znělo blbě.." odmlčel se na chvíli. "Ale víš jak jsem to myslel," vykoktal a byl rád, že maska skryje jeho zrudlý obličej. Hermiona se pouze usmála.
"To víš že vím a děkuji," usmála se a udělala malé pukrlátko.
"Ještě mě napadlo, kdyby něco, tak jsem tě zval já.." dodal Draco.
"Ale..ale to je pro tebe hrozně nebezpečné!" vyhrkla Hermiona spěšně. "Co kdyby se na to přišlo?"
"Víš, přemýšlel jsem, kdyby tě někdo viděl jít z mého pokoje, jak jinak to asi odůvodnit.. Tohle mi přijde jako dobré řešení.." dodal hlasem, který už nepřipouštěl žádné námitky.
Vyšli tedy z pokoje, ruku v ruce. Draco cítil, jak se Hermiona zachvěla, když vyšli z jeho pokoje a mohli kdykoli potkat někoho z nich. Kráčeli dolů po schodech a zábava již byla v plném proudu. Samozřejmě že si jich hned někdo všimnul.
"Má oblíbená tetička," řekl Draco všemi nenáviděné Belatrix.
"Ale ale, to jsou k nám hosti. Draco, ty sis konečně našel přítelkyni. Neuvěřitelné. Seznámíš nás?" začala na něj Belatrix úlisně mluvit.
Draco chvíli zaváhal a pak řekl: "Jistě, to je Večernice a ty jsi jak vidím královna upírů."
Belatrix se zasmála a řekla: "Ty jsi ale vtipálek" a podrobila přitom Večernici zkoumavým pohledům. Draco na ní výmluvně mrknul až Belatrix pochopila za jakým účelem si tuhle návštěvu pozval a klidila se stranou se slovy vyjadřujícími něco o dobrém vkusu.
"Kdyby věděla," pomyslela si Hermiona. Báli se, že je zas někdo půjde zdravit a tak se vydali na terasu. Byla vlahá noc a zpoza velkých oken se ozývala hudba a veselí.
"Vidíš, teď už to půjde, ale měla bys jít než přijde samotný pán Zla.." zašeptal jí do ucha.
Hermiona se při tomto pomyšlení zachvěla. Ten by jí objevil, to je jisté. Vycítil by její nesmírný strach. Objala Draca, políbila ho na tvář a špitla mu do ucha: "Sejdeme se v Bradavicích, zítra na plese. Platí?"
Draco se při jejím dotyku zachvěl, podíval se jí hluboko do očí. "Ona to musela poznat, už jen z toho jak se na ni dívám.." pomyslel si a nahlas dodal: "Platí, budu mít stejnou masku, tak mě poznáš. Dobře to dopadne." S těmito slovy jí pohladil po tváři, která byla z části zakrytá maskou a vydali se každý jiným směrem. Draco zpátky na večírek a Hermiona na místo, z kterého se dá přemístit. Když už to chtěla udělat, vystoupila postava z křovin a chytila jí za ruku.
"Belatrix říkala, za kým si tu byla, ale vypadá to, že už tě nebude potřebovat, tak si tě půjčím." zaskřehotal jí do ucha hlas a přemístil se s ní.
Přemístili se rovnou do jakéhosi temného sklepení, kde nebylo ani jedno malé okno, pouze holé stěny z kterých visely okovy. V Hermioně by se krve nedořezal. Nejen že je uvězněná nějakým psychopatickým kouzelníkem, který má v plánu udělat jí hrozné věci, ale navíc se přijde na to kdo je a odnese to i Draco. Hůlka byla to první co jí vytrhl z ruky než se přemístili, takže neměla žádnou šanci. Stačilo jedno malé kouzlo a už měla ruce v okovech. Neřekla při tom ani slovo. Stále přemýšlela, jak se z toho dostat. Ale nic jí nenapadalo.
Její věznitel řekl: "Nemusíš se bát, dnes.." a temně se zachechtal. "Šetřím si tě na zítra pro malou společnost." řekl plný nadšení a nechal tam roztřesenou Hermionu o samotě.

+++

Druhý den se Draco vracel do školy, celou dobu přemítal, jaké to bude, až jí zase potká, teď, když už mu nebude muset být nablízku. Teď když už na něm nebude závislá. Cítil z toho hrozné obavy, ale zároveň věděl, že mezi nimi něco je. Nevěděl sice co, ale doufal, že se to dnes na plese nějak ukáže.
Jaké bylo překvapení, když vstoupil do velké síně na oběd a její místo u nebelvírského stolu bylo prázdné. Žaludek se mu zhoupl, hlava se mu zatočila a vyrojila se mračna plná obav o ni, o sebe, o budoucnost. Jak malicherné mu teď přišly jeho obavy z plesu. Kolena se mu trochu podlomila, ale pak se vzpamatoval a šel si sednout na své místo. Po očku pozoroval dvojici Harry a Ron. Tvářili se bezstarostně, naprosto nic je netrápilo a dokonce se i něčemu smáli. Draco nevěděl co si o tom má myslet, hlad neměl a jelikož se to duo zrovna zvedalo pospíšil si tak, aby do nich vrazil ve dveřích.
Velmi uštěpačným hlasem se zeptal: "Neumíte dávat pozor nemehla, se divím že s vámi není i ta mudlovská šmejdka.." a přestal dýchat v očekávání co mu řeknou.
Oba dva se samozřejmě rozčílili, Ron zbrunátněl a vytáhl hůlku. "Co je ti do toho ty slizoune jeden?" zeptal se. "Abys věděl, všichni mají daleko lepší rodiče než ty, parchante a proto jim není nepříjemné je na prázdniny navštěvovat."
Draco se cítil rozčílen při zmínce o jeho rodičích, hlavně jeho matce, ale ještě víc byl udiven tím, co mu to Weasly říká. "Takže ona je u rodičů? Ale proč by mi říkala, že se sejdem tu?" problesklo mu v duchu. "Tady něco nesedí." Hrozně zbledl a nahlas řekl: "Jdi se vycpat, Weasly" a odešel.
"Tak přece jen se jí něco stalo. Proč sem jí nedoprovodil až na místo, budu si to vyčítat do konce života," naříkal Draco v duchu. "Jak asi bude dlouhý.." pomyslel si dále.. Měl vážně hrozný strach. Strach o svou malou spiklenkyni. "Co se jí tak mohlo stát?" kladl si stále dokole tu samou otázku. Ale vůbec nevěděl, co má dělat. Tak se trápil cele odpoledne, chodil jako tělo bez duše, dokonce míjel znova Pottera a ani se na něj nepodíval, natož aby mu začal nadávat jako obvykle. Nebyl to ten samý Draco, tenhle byl obavami trýzněn na nejvyšší stupeň.
"Co to s ním je?" ptal se udiveně Ron Harryho.
"Co já vim, dobře mu tak, parchantovi," odpověděl Harry a už se těšili na večerní ples.
Odbilo tři čtvrtě na dvanáct
večer a ona stále nepřišla. Draco seděl na lavičce ve velké síni, neodtrhoval oči od dveří a vždy když na něj někdo promluvil, tak sebou cuknul.
V tom vstoupila do síně Večernice. "Její šaty vypadaly pomačkaně, ale jinak jim nic nechybělo. Vyskočil se svého místa a rozeběhl se ke dveřím. Ona také zrychlila a padla mu do náruče. Velká síň ztichla. Samozřejmě, že jeho poznal každý a každý se podivil, že se s ním někdo takhle objímá. Všichni si začali šuškat, kdo to může být. Jemu bylo všechno ostatní jedno, podíval se jí do očí a viděl v ní tolik prožité hrůzy, že se až vyděsil. Vzal jí za nadloktí a odtáhl jí do sebe aby si jí mohl prohlédnout. Až na malé oděrky na rukách a psychický šok se zdála být v pořádku. "Tolik sem se bál." řekl jí Draco když jí znovu objal a vtiskl jí polibek do vlasů. "Co se ti stalo? Hrozně sem si vyčítal, že jsem tě nedoprovodil." Přiznával se kajícně.
"Už je to dobré," vydechla Hermiona, "hlavně buď teď se mnou."
Veškeré bariéry mezi nimi padly. Odbila půlnoc a nastala chvíle odmaskování. Ona sundala masku jemu a viděla, že za ten jeden den mu přibyla další vráska na čele. Pohladila jí ukazováčkem a hleděla na něj pohledem, který nešlo vysvětlit si jinak než jako láskyplný. On sundal masku jí, položil jí ruku na tvář a palcem jí hladil na líčku. Polibek byl nevyhnutelný. Stáli tak těsně u sebe, že by se mezi ně nevešel ani ten nejtenčí pergamen, hleděli si hluboce do očí a Hermiona řekla: "Děkuju, děkuju za všechno."
Dracovi zněžněl pohled a řekl: "Lásko, pro tebe bych udělal cokoli." a jejich rty se spojily. Zprvu váhavě, po chvíli s velkou intenzitou. V tu chvíli věděli, co všechno to znamená, že On se to dozví, ale bylo jim to jedno. Teď existovali pouze oni dva, vášeň, touha, vděčnost, láska, štěstí…..


Velká síň jako by zapomněla na to, že mělo proběhnout odmaskování, všichni pouze hleděli na tuto nesourodou dvojici, nejvíc koukala celá zmijozelská kolej a
Ron s Harrym.

Nic už od této chvíle nebylo stejné jako dřív. Draco svou rodinu už nikdy neviděl, ale ne že by je pán Zla potrestal, ale Draco o to prostě už nestál a ani ho to nezajímalo a Hermiona, ta byla šťastná každým okamžikem, který trávila s ním. Pro mnoho lidí nepochopitelný vztah, ale když řekla svým udiveným kamarádům, co pro ní udělal, alespoň ho přestali urážet a časem budou možná schopní ho akceptovat.
Když mu vypověděla, co se jí pak ještě stalo a jakou důmyslnou lestí utekla, byl Draco zlostí bez sebe. Na tři dny zmizel a když se vrátil, jediné co řekl bylo: "Ty už nikomu nikdy neublíží."Byl to nový Draco a nová Hermiona, oba dva si něco vzájemně dali. Tím se změnili. Hermiona obdržela něco z respektu a Draco z upřímnosti.
Když válka skončila a oni již nemuseli mít obavy z pomsty ze stran temných sil, byl to ten nešťastnější pár pod sluncem. Nebo by se spíš dalo říct trojice?

Severus + Hermiona

20. února 2011 v 14:20 | Em |  ░▒▓Videa HP
Je to takové celkem roztomilé videjko :-)


A tohle video je opravdu hezké, zákon nařídil, aby se mudlové a polomudlové vzali. Tak to udělali :-)


Zamilovaný Snapík



Akorát různé fotky a obrázky ozvučené videem, ale některé sou vážně pěkné


Našla jsem další videjko, ale musíte ignorovat pokus, že Selene má být vlastně HG.. to je trochu nepovedené..

A tohle je také zlaté!

Draco + Hermiona

20. února 2011 v 13:08 | Em |  ░▒▓Videa HP


Naprosto skvěle sestříhané video o tom, jak Hermionina láska k Dracovi je silnější než k Harrymu.


Další video tom jak se Hermiona a Draco milují, ale na plese to Voldemort zjistí a zakročí. Unese Draca.


Tohle je docela vtipné ten konec.. ale hezky udělané


V tomto videu je Draco za klaďase :-)


Nový objev:


Toto video s názvem Apologize je úžasně sestříhané.. Vážně je to super. Narazila jsem na něj na stránkách HP povídkářky Rosalie D. Užijte si to.



A je tu jedno krátké videjko, smutné, ale opravdu krásné. Našla jsem ho u lukrecie, tak jsem se musela podělit.


Můj nedávný objev, řekla bych, že stojí za shlédnutí.. ;)

Sooo sweet!



A další luxus, teď i v HD kvalitě!


Husí kůže, nadšení a prostě to stojí za shlédnutí v HD!


Zakladatelé kolejí

20. února 2011 v 11:32 | Em |  ░▒▓Fun arts HP
ZAKLADATELÉ BRADAVICKÝCH KOLEJÍ
Godrik Nebelvír

Rowena z Havraspáru

Helga z Mrzimoru


Salazar Zmijozel

15. část

20. února 2011 v 11:21 | Em |  Procitnutí ze lži
˙·٠•●•٠·˙
Mezitím Hermiona si ples užívala náramně. Viky si jí vyzvednul před vstupem do nebelvírské věže a ona se již nemohla vůbec dočkat až ho zase spatří. Bylo až neuvěřitelné, jak jí ho každý záviděl. Ale jí byli ostatní jedno, hlavně že se zase setká s ním. Od té doby, co se poprvé políbili jí svět připadal krásný a barevný a plný dobré nálady.

"Na plese má oči jen pro mě," pomyslela si Hermiona a zamilovaně se opět přitulila na jeho hruď.
"Hermiono, pojď se mnou, tady je příliš velký hluk," zašeptal jí Viktor do ucha. Šla by s ním na konec světa. Chytil jí za ruku a vedl do podpalubí k jeho soukromé kajutě. Ani nevěděla jak dlouho byli uvnitř sami, protože prožívala nejhezčí chvíle života se svou jedinou láskou, ale v tom se rozrazily dveře a za nimi stáli Ron a Harry, omráčili jejího milovaného a ona pak už jen pomalu klesala do stavu bezvědomí.

Když se začala probouzet, cítila se hrozně, hlava jí bolela jako střep, v ústech cítila podivnou pachuť a byla celá zesláblá. Rozhlédla se po místnosti a zjistila, že je to vlastně sklepení. A ne obyčejné sklepení. Bylo plné naložených žab, mloků, čolků, přísad do lektvarů, podivných baněk, plných tekutin různých barev. Když zjistila kde je, všimla si Rona sedícího na židli opodál.
"Co se stalo?" zeptala se slabým hlasem.

"Ve zkratce, měla si velké štěstí a to v mnoha ohledech," řekl Ron. "Harry tu byl, ale vzhledem k tomu, kdo tě ošetřuje, tu nevydržel moc dlouho," dodal, ušklíbl se a výmluvně se zadíval ke dveřím, kterými právě vcházel Severus Snape.

"Slečno Grangerová, vypijte to. Nebýt vašich spolužáků, tak bude poškození mozku trvalé," dodal a podával jí přitom tmavě zelený lektvar.

"Poškození mozku? O čem to mluvíte? Co se mi sakra stalo?" začala mluvit teď už o vyděšenou oktávu výše. Snape se na ní úkosem podíval a přešel její mluvu bez komentáře.
"Ten zatracený Krum ti podstrčil nápoj lásky, který koupil od nějakého překupníka a kdybys včas nedostala neutralizátor, mohla si kvůli tomu zhloupnout, ochrnout či umřít. Nemluvě o tom, že tě dost sprostě využil, když ses nebránila jeho návrhům. Neptej se mě, kde máš druhou ponožku, tu jsme prostě nenašli." vysvětloval jí rozčilený Ron.
"Cože?" vyhrkla Hermiona.

"Tože." odpověděl Ron.

Snape nejistě přešlápl. "Slečno, vzhledem k tomu, že neutralizér funguje a k poškození mozku nedošlo, měla byste být schopná vyplnit tak jednoduchý příkaz jako vypít lektvar. Tak to prosím udělejte." naznačil jí ironickými slovy, že by měla opravdu udělat, co jí říká.

Hermiona se mlčky napila. Udělalo se jí po tom trochu lépe, ale chutnal opravdu odporně. Byla pořád zesláblá z vyčerpání, hlava jí třeštila a Snape přikázal Ronovi, aby jí dovedl na ošetřovnu, kde bude pod dohledem. S těmito slovy se s nimi rozloučil a pomohl Ronovi s Hermionou ze dveří.
Cesta na ošetřovnu byla dlouhá. Tmavé chodby hradu působily depresivně samy o sobě. Teď navíc v nich byla doslova vlečena Hermiona, která sama nemohla pomalu ani stát. Ron už byl hrozně vyčerpaný.

"Musím si trochu odpočinout," zasípal a nechal jí klesnout podél zdi na zem, aby alespoň na chvíli necítil tíhu jejího těla. Jak tam tak potichu odpočívali, nepadlo mezi nimi ani slovo. Do ticha potemělých chodeb vycházel pouze zvuk Ronova přerývavého dechu. Teď uprostřed noci, kdo jiný by také dělal na chodbách hluk. V tom se něco šustlo. Hermioně se rozšířily oči a stihla akorát slabě vykřiknout: "Rone..!"

˙·٠•●•٠·˙

Harry byl naštvaný. "Jak můžou Snapovi po tom všem věřit. A teď má ještě pomáhat Hermioně," pomyslela si kysele, když zrovna odcházel směrem od sklepení, kde se nedalo vydržet díky skvělému přátelskému ovzduší, co se vždy objevilo, jakmile byl Harry se Snapem v jedné místnosti. Pořád měl před očima průběh dnešního večera. Jak hledali Hermiona a také jak jí našli. Na to nechtěl ani myslet, jak v šoku z toho byl. A co teprve Ron.. Pak odzbrojili Kruma. Kdyby se Hermioně neudělalo zle, bůh ví, co by s ním Ron ještě provedl. A pak to štěstí, i když toto slovo v souvislosti se svým učitelem lektvarů ještě nepoužil, potkali Snapea. Nebýt Hermiona v takovém stavu, vzal by jí do ošetřovny, ale v tomto případě mu prostě museli výjimečně věřit.

Došel až do svého pokoje a tam chtěl na Rona čekat, ale vyčerpán usnul hlubokým spánkem. Zdály se mu divoké sny, nejdřív šel přes jezero, ale uprostřed mostu se propadl do studené vody a tam už byl Krum a začal s ním tančit a najednou nahý zpíval hymnu Bradavic na přídi lodi. Vzbudil se orosený studeným potem. "Tak to by nešlo," řekl si sám pro sebe a vzal si z nočního stolečku prášky na spaní, které mu předepsala madame Pomfreyová, a usnul tvrději než před tím.

14. kapitola~16. kapitola


Mise Kohlpechrabenchwarz

20. února 2011 v 1:03 | Em |  ░▒▓Jednorázovky HP





Je jedna v noci a mě to nedalo a musela jsem to napsat. Chytla mě inspirace..
Jedná se o mou druhou povídku, tentokrát jednorázovku na téma Severus/Hermiona.
Čtěte, pište, komentujte :)

Jedná se o mou druhou povídku, tentokrát jednorázovku na téma Severus/Hermiona.
Čtěte, pište, komentujte J
"Proboha, už je to tu zas," povzdechl si neoblíbený profesor lektvarů. "Jak je možné, že je ta holka všude?" mumlal si pro sebe když viděl jak chodbou kolem něj prochází Hermiona Grangerová.
"Všechno ví, všude byla, je nejchytřejší na světě, nechápu, jak s ní lidi můžou vydržet, mě stačí ty tři hodiny týdně na mých hodinách," pomyslel si a šel dál chodbou přímo do ošetřovny za profesorkou Prýtovou s dávkou nových lektvarů.
Ještě když odcházel směrem ke svým komnatám, stále se zaobíral těmito myšlenkami a nechápavě kroutil hlavou.
Jak velká byla jeho nelibost, když ráno cestou pro nějaké přísady do ní vrazil přímo ve dveřích skleníku č. 3.
"To už si děláte srandu, slečno!" vylétlo z něj aniž by si uvědomil, že to řekl nahlas.
"Omlouvám se, pane profesore," řekl ustrašeně a začala si sbírat věci, které jí vypadly z rukou. Když jí přezíravě překročil, řekla si, že to snad není možné a co nejrychleji odešla aby na něj náhodou nenarazila až se bude vracet.
Hermiona už z toho byla celá nesvá, kamkoli šla, tak potkala svého profesora, který jí urážel kde mohl. Například minulé odpoledne, studovala nějaké materiály na referát z bylinkářství a on jí sebral knížku přímo ve chvíli, kdy jí vytahovala z regálu. Všude kam šla, tam na něj narazila. "Neuvěřitelná a nešťastná náhoda," pomyslela si něco o nemožných netopýrech a šla na oběd.
Co čert nechtěl, byl tam zas… Na oběd sice chodí každý, ale když už je člověk citlivý na přítomnost konkrétní osoby, nelze si nevšimnout.
Najednou se k Hermioně snesla sovička a předala jí vzkaz:
Slečno Grangerová,
Dostavte se prosím dnes večer v 7 hodin do ředitelny.
S pozdravem
Albus Brumbál
Hermiona se podívala směrem k Brumbálovu stolu a ten přikývl. Sklouzla pohledem o několik míst vedle a Snape se díky tomu zamračil ještě víc a upřeně hleděl na svůj talíř.
"Co po tobě chce?" vyzvídali Harry a Ron.
"Nemám nejmenší tušení," odvětila Hermiona a se smíšenými pocity čekala na sedmou hodinu.
Za deset minut sedm přicházela k chrliči, který byl zároveň vstupem do Brumbálovy pracovny. Ve stejnou chvíli tam přišel i Severus Snape. Podívali se na sebe, oba se zamračili a neřekli si ani slovo. Společně vstoupili do Brumbálovy pracovny a stáli co nejdál od sebe.
"Drazí mí,"začal Brumbál svojí řeč. "Jistě se divíte, proč jsem si vás sem dnes zavolal. Věc se má tak, na nově vzniklé univerzitě, která se nachází v Německu, se obáváme nárůstu vlivu černé magie na místní studenty a jeho možné negativní dopady. Je nutné, abychom tam vyslali nějaké špehy, kteří zjistí, co tento vliv způsobuje. Vždyť víte, jak vznikla 2. světová válka.." zeptal se a upřel na ně zkoumavý výraz.
"No jistě, ale nechápu.." začal mluvit Snape, ale byl přerušen.
"No tak proto vidíš, jak je to důležitý úkol. A vzhledem k tomu, že jsme dostali nabídku, aby učitel lektvarů přijel hostovat na Kohlpechrabenchwarz Universität, přijali jsme jejich nabídku a slečna Grangerová Vám bude dělat asistentku.
"To nepřichází v úvahu," vykřikl Snape.
"Prosím?" zeptala se váhavě Hermiona. "To musí být nějaký omyl.."
Brumbál je hned přerušil: "Je mi líto že se vám to nelíbí, ale již tak bylo určeno. Tato akce je schválena ministerstvem a žádné námitky nepřipadají v úvahu. Odjíždíte pozítří, zítra se domluvíme na podrobnostech. A teď mě prosím omluvte," ukončil svou řeč Brubál.
"Ale proč já?" zeptala se Hermiona. "Co škola? A jakto že.."
"Zítra slečno Grangerová, jste výjimečná studentka, budete moct studovat tam. A teď už dobrou noc a zatím to neříkejte nikomu." chvatně oznámil Brumbál a nedal prostor k žádným dalším dotazům. Když odcházela a zavřela za sebou dveře, slyšela z místnosti křik a ten křik patřil Snapovi a byl směřován na ředitele. "Albusi, neslýchané! Jak můžeš něco takového slíbit za mě a ještě mě tam poslat s touhle potrhlou nebelvírskou šprtkou…?"
Hermioně toto stačilo a měla toho akorát tak dost. Bylo jí do pláče. Proč se tohle muselo stát zrovna jí? Se Snapem, hnusným netopýrem bez vychování, který nezná dobrého slova a myslí si o ní jen to nejhorší.. Když vybíhala z poza chrliče směrem k nebelvírské věži, už plakala. A pláč neustával, když vešla do společenské místnosti, stále se nemohla utišit a snažila se nepozorovaně proklouznout do pokoje aniž by jí někdo vyslýchal. To se jí ovšem nepodařilo, protože Ron i Harry na ní čekali, aby se zeptali, co Brumbál chtěl. Když jí viděli, v jakém je stavu, tak k ní hned přiběhli.
"Co se stalo, Hermiono?" zeptal se zděšeně Harry.
"Někdo umřel?" přidal se Ron.
"Ne, prosím, nechte mě, nebo umřu já.." vyhrkla ze sebe Hermiona a vyběhla k sobě do pokoje, kam za ní kluci nemohli. Zatáhla nebesa u postele, očarovala je proti prostupnosti hluku a vypukla v hysterický pláč. "To snad ne, já sním, to nemůže být pravda, nééé, všechno tady budu muset opustit, školu, přátele.." zoufale si mumlala mezi vzlyky.
Za chvíli přišla do pokoje Ginny, zřejmě jí poslali kluci. "Hermiono? Jsi v pořádku?" řekla do pokoje, ve kterém nikoho neviděla. Roztáhla závěsy a uviděla jí. "Ach, co se ti stalo?" zeptala se, přisedla k ní na postel a Hermina jí objala a štkala teď už nahlas, protože tím se kouzlo porušilo.
"Neuvěřila bys, co se mi stalo, stane.. Vyrážela ze sebe mezi jednotlivými vzlyky bez ohledu na příkaz nic neříkat… Já, Snape, Německo, Brumbál…je to noční můra!" plakala dál.
Ginny jí nerozuměla ani slovo, ale přibližně za hodinu již měla celkem jasný obrázek co se jí stalo.
"To bude dobré, uvidíš, nové zkušenosti, zážitky, vědomosti.. Určitě tě to posílí a bude to k něčemu dobré" konejšila jí její kamarádka.
Hermiona už byla z pláče hrozně unavená, až usnula a stále křečovitě držela Ginny za ruku.
"Chudák holka," pomyslela si Ginny, "ta to teď bude mít hrozně těžké". Nechtěla jí tam nechávat samotnou, tak si lehla vedle ní a objala jí.
Mezitím Snape zuřil. Chodil po sklepení jak lev v kleci a rozbíjel vše, co mu přišlo pod ruku. Skoro litoval, že pán Zla teď není žádnou hrozbou a nemusí chodit na mise ohledně této záležitosti. Jak mu to mohl Brumbál udělat? To je troufalost. A poslat ho tam s tou mudlovskou šmejdkou.. "KŘACH!" Další láhev letěla na stěnu. Rozhodl se trochu uklidnit horkou koupelí. Svlékl se a ponořil až pod bradu do horké lázně a snažil se ovládnout svůj vztek a zformovat myšlenky na následující události. Prostě to nešlo, nedokázal si představit, že by měl většinu dne trávit s tou holkou.
Druhý den ráno se Hermiona vzbudila a byla hrozně vyčepaná, Ginny asi dávno odešla a tak se trochu upravila, i když zarudlé oči a opuchlý obličej zamaskovat nešlo a šla dolů. Zřejmě Ginny už Rona a Harryho zevrubně seznámila s tím, co jí čeká a ona byla ráda, že jim to nemusí vysvětlovat. Když jí spatřili, přišli k ní, Ron jí soustrastně poklepal na rameno a Harry jí krátce objal. "Asi jim Ginny dala i instrukce, jak mě nerozrušit.." pomyslela si Hermiona.
"Tys vůbec nespala," obvinil jí Harry, vypadáš hrozně unaveně.
"Cítím se hrozně, věř mi.. ani hlad nemám.." bylo první, co jim řekla hlasem, který byl díky pláči velmi ochraptělý a tichý.
"Na snídani pojď, musíš přece něco jíst.." domlouval jí Ron a tak se také stalo.
Ve velké síni probíhalo vše jako vždycky. První čeho si Hermiona všimla, že Brumbál je na svém místě a její "velmi oblíbený" profesor chybí. Naštěstí. Sedli si ke stolu a začali jíst. Hermiona se nimrala v jídle, ale k učitelskému stolu už se nepodívala.
Ron vzhlédl a řekl: "Netopýr právě přišel." Při této větě se Hermiona zachvěla, ale nevzhlédla od talíře a vypadla, že jí tam něco velmi zaujalo. Další věc byla, že všichni tři věděli moc dobře, že první na řadě je dvouhodinovka lektvarů.
Když Hermiona přišla do třídy, sedla si na své místo a bylo jí zle. Ve chvíli kdy vešel profesor do třídy, jako by jí došel dech, motala se jí hlava, ale ani se nepohnula, ani nezvedla oči.
"Strana 112. Začněte." vyštěkl Snape a tvářil se jako bůh pomsty. "Kdo na konci nebude mít lektvar, napíše 14ti stránkové pojednání na téma účinky jednotlivých druhů merunice na veškeré jedy." dodal s takovým potěšením, až se celá třída otřásla.
Hermiona měla nevětší problém s třesoucíma rukama, nesoustředěností a nevolností. Když po půl hodině stanul Snape nad jejím kotlíkem a viděl, že ruce přidávající ingredience, které vždy s neomylnou přesností odměřovali přesný počet přísad, se třesou jako osika a při krájení mu až přeběhl mráz po těle při představě uříznutého prstu. Konečně se na ní podíval. A viděl, že to není ta Hermiona, na kterou narážel v poslední době na každém kroku. Tohle byl její stín, který vypadal, že každou chvíli omdlí. Chvíli uvažoval a až ho samotného překvapilo, co řekl: "Slečno Grangerová." Hermiona ztuhla a oči upírala směrem k desce stolu. "Nevypadáte dobře, zajděte si na ošetřovnu. Parvati Vás doprovodí." řekl do ticha učebny. Všichni studenti vzhlédli. Tohle se ještě nikdy nestalo, že by Snape, v jeho nejnabroušenější náladě udělal něco takového. Hermiona si sbalila věci a s pohledem upřeným k zemi se vydala ke dvěřím. Parvati jí dohnala a doprovodila jí na ošetřovnu.
"Fíha, no to sou mi věci," řekl Ron, když odcházeli z hodiny. "Tohle sem nezažil, že by byl tak milý. Neuvěřitelné."
"No to mi povídej," přitakal Harry. "Půjdeme za ní?"
"Snad nás tam madame Pomfreyová pustí.." vyjádřil obavy Ron a šli.
+++
Za tři dny seděla Hermiona ve vlaku naproti svému profesorovi a byla jak tělo bez duše. "Trávit veškerý čas s tímhle ironickým parchantem asi nezvládnu," pomyslela si. "A jestli mi teď leze do hlavy a slyší mě tak JE TO ZA TREST." dodala vzpurně.
Snape naproti ní se zavrtěl. Také se mu nelíbilo, že je vyslán do cizí země mezi cizí lidi, kde se má přetvařovat a navíc hrát, že je Grangerová jeho přítelkyně, snoubenka dokonce. "Co to má za smysl?" pomyslel si v duchu. "Proč vůbec ona? A když už, tak proč nemůže být jen asistentka.." ptal se sám sebe už po tisícáté. "Ano, pustí nás společně do více míst, otevřou se nám jinak zavřené dveře a jeden bude vždy moci krýt toho druhého, ale i tak…" ošil se zas. Navíc mu přišlo, že Hermiona je z toho ještě nešťastnější než on. Když se později od Brumbála dozvěděla, jakou roli bude v tom všem hrát, jen si sedla, neřekla ani slovo a od té doby je stále tichá, bledá a roztřesená. "Co tam s ní budu sakra dělat, když je takhle mimo?" byl víc a víc rozčilen. Podíval se úkosem na ní a zjistil, že nehrozí, že by zpozorovala, že na ní kouká. Poposedl si a cítil, že by měl něco říct.
"Slečno Grangerová…" začal nesměle..
Hermiona plaše vzhlédla a koukala mu někam na rameno.
"Víte, já… je to těžké pro nás oba…" pokračoval. Hermiona nesměle přikývla.
"Aby byla tato mise úspěšná, musíme spolupracovat.. slibuji, že se vynasnažím udělat, co bude v mých silách, abychom mohli co nejdříve zpět." ujistil jí.
Hermiona se mu po dlouhé době podívala do tváře a v jejích očích se zračily známky odhodlání. Neznatelně přikývla. Snape jí podal jídlo, které koupil od člověka s vozíčkem, který projížděl uličkou. Sklopila opět oči k zemi. Zatřásl sendvičem ještě jednou a když řekl: "Jíst musíte," tak si ho od něj vzala a začala ho pomalu oždibovat.
To byl jediný rozhovor, který za ty hodiny ve vlaku proběhl. Po příjezdu do jižního Německa jí podal ruku a přemístili se. Museli jít docela daleko pěšky, ale naštěstí se v v blízkosti univerzity Kohlpechrabenchwarz mudlové nepohybovali, takže mohli použít locomotor na levitaci kufrů. Přivítání bylo zdvořilé a okázalé. Byli zavedeni do komnaty, kde, ačkoli jim to nejprve nedošlo, bylo pouze jedna postel. Samozřejmě dostatečně velká pro dva, ale byla jen jedna. Hermiona se začervenala a pohlédla stranou, Snape se zakuckal, ale hned našel ztracenou rovnováhu a plynně německy řekl, že pokoj je naprosto adekvátní a že děkuje.
Když vrátný odešel, Hermiona se nadechla a chtěla něco říct, ale Snape jí předešel: "Nebojte se slečno, budu spát vedle na gauči." a protočil oči, jako by to byla samozřejmost.
Hermiona si sedla na postel a objala si kolena. Konečně promluvila: "Bude to hodně těžké, ale v sázce je mnoho životů a tak to musíme zvládnout." Pokusila se o chabý úsměv.
Snape zaskočen tím, že začala zase mluvit a v obavách, že začne mluvit tolik jako před tím, se na ní pouze podíval a odešel vedle do obývacího pokoje. Později, když o tom přemýšlel mu došlo, že to mohlo vypadat dost nezdvořile. Ale opravdu nebyl zvyklý brát na někoho ohledy, natož na malou holku. V zápětí si pomyslel, že zas tak malá není, už je plnoletá, ale stejně.
Za dvě hodiny zaťukal a vešel do ložnice. Našel jí ve stejné pozici, jako jí opustil. Byly na něm vidět rozpaky, nevěděl co říct. Sedl si vedle ní na postel, v dostatečné vzdálenosti, aby měla prostor a znovu promluvil: "Nejsem zvyklý brát na někoho ohledy, omlouvám se.. Zvládneme to." oznámil jí. "A jestli se chceme svých rolí zhostit dobře, musíme se chovat jako ..snoubenci" vydechl poslední slovo tak, že skoro nebylo slyšet. "Samozřejmě mě nechápejte špatně, v soukromí ne, ale navenek musíme působit šťastně. A ne jako bychom se neznali. Začněme od začátku. Já jsem Severus," řekl, podíval se upřeně na ní a podal jí ruku.
Hermiona nevěřícně koukala chvíli na ruku, pak na Severuse, znovu na ruku a pak mu podala tu svojí a nesměle pípla: "Hermiona.."
"Měli bychom o nás a našem vztahu na veřejnosti mluvit jednotně" a při těchto slovech jí podal pergamen popsaný jeho úhledným písmem, který začínal:
Seznámili jsme se v sobotu 8.5. na konferenci….
Hermona pergamen začala číst a snažila se naučit vše co v něm bylo napsané.
"Za půl hodiny odcházíme na večeři,"dodal ještě Snape, tedy teď Severus, a odešel.
"Slečno Grangerová, je čas jít." Zavolal na ní z vedlejšího pokoje. "Jste připravená?"
"Už jdu pane profesore." odvětila Hermiona a vyšla z pokoje. Severus zkoprněl, protože nechápal, jak se může člověk takto proměnit během půl hodiny. Hermiona už nebyla rozcuchaná hromádka neštěstí s opuchlým obličejem a černými kruhy pod očima, ale krásná mladá žena, vyrovnaná a klidná. "Co může za tu změnu?" ptal se Severus sám sebe.
"Je to jen pár líčidel," řekla Hermiona, jako by věděla, na co právě myslí. Severus jí nabídl rámě, ona ho s lehkým úsměvem přijala. "Hermiono," řekl Snape a otevřel dveře na chodbu. "Severusi," odpověděla mu s dalším úsměvem a vyšli vstříct svému úkolu.
+++
"Jistě Severusi, jak kouzelné," řekl profesor Müller a zářivě se usmál Snapea. Ten se ušklíbl a vrhl přes místnost pohled na Hermionu, která ho okázale zachytila a usmála se na něj. "A kdy že se budete ženit?" pokračoval v hovoru kouzelník. "Kdyby jste se rozhodli zůstat, můžeme Vám nabídnout i členství v klubu," nabídl mu dále a Severus se tvářil velmi potěšen.
"Och, to by byla velká čest," odvětil mu na jeho nabídku. "Hermiona by byla jistě nadšená, kdybych byl ve vašem slavném klubu. Děkuji za nabídku." Pokračoval a tvářil se šťastně. Vrhl na Hermionu smluvený signál a ona vstala, omluvila se dámám, se kterými se bavila a přišla ke Snapeovi. "Drahý," oslovila ho a něžně mu položila ruku na rameno. "Jsem již hrozně unavená." Na tento popud Snape vstal, rozloučil se se přítomnými a vydali se do svých pokojů.
"Díky Hermiono, už bych se déle přetvařovat nevydržel." řekl jí když konečně zavřeli dveře.
"Není zač, Severusi, já se tam neuvěřitelně nudila. Jsou to namyšlené paničky, které nemají nic jiného na práci než se povyšovat nad ostatní. Dobrou noc." rozloučila se Hermiona a šla spát.
Spolupráce s univerzitou probíhala velmi úspěšně, mnoho rad a námětů, které Severus měl, se setkali s velmi kladnými reakcemi a navíc zjistili, kde se tajně setkávají vybraní členové klubu, který zřejmě organizoval rozšíření vlivu černé magie do širokého okolí.
"Zítra je ten den," povzdechl si Severus a šel spát také.
+++
"Tak jak to chceš provést?" zeptala se netrpělivě Hermiona.
Severus jí vysvětlil svůj plán a nechal jí místo pro připomínky, protože shledal její nápady za podnětné, důmyslné a neotřelé. Když se domluvili co a jak, vykradli se do příslušné části sídla. Byla již tmavá noc a oni se ani neodávžili rozsvítit hůlky. Dorazili na místo a Severus ve vzduchu udělal složité klikyháky a mumlal složité věty, když tu se přímo před nimi rozzářily dveře. Jak nebyli zvyklí na světlo, na chvíli je to oslepilo. Když se vzpamatovali a pomalu si zvykali na světlo, pokračovali dovnitř do místnosti, která byla osvětlená světlem tisíců svící a obsahovala mnoho cených předmětů. Již na pohled bylo jasné, že členové tohoto klubu nejsou žádný chudí lidé. Uprostřed místnosti stála vitrína, ve které byl smotaný pergamen. Nesl na sobě pečeť hradu Kohlpechrabenchwarz. Opatrně, aby nespustili žádný poplašný systém, přiblížili se k vitríně a Severus vyslal neverbální kouzlo, které udělalo kopii, kterou si zastrčil do kapsy hábitu bez toho, aniž by se nějak dotkl toho pravého. Měli co potřebovali. Úplný seznam všech členů klubu. To byl důvod, proč sem šli, to byl důvod, proč jeli do Německa. Potichu se vykradli z tajné místnosti, Severus dal vše do původního stavu a vydali se na cestu do pokoje.
Když tu náhle zaslechli hovor lidí, kteří se k nim blížili. Byli už jen pár desítek metrů od svého pokoje, ale setkání bylo nevyhnutelné. Severus se rozhlédl kolem a nenašel vůbec žádné východisko, v tom ho Hermiona přimáčkla ke zdi a potichu řekla: "Spolupracujte." a začala ho vášnivě líbat. Severus byl zprvu zaskočen, ale během pár vteřin pochopil genialitu plánu a začal hrát s ní. Chytil jí jednou rukou kolem pasu a rukou jí zezadu zajel do vlasů. Naprosto ho ohromila síla citů, které v tu chvíli pocítil. Byly to pocity dávno zapomenuté, pohřbené pod lety odříkání, bolesti, vyučování a nikdy by nevěřil, že se mu zrovna tohle může přihodit.



Hlasy se přiblížili a najednou ztichli. Ozvalo se tiché zakašlání a Snape a Hermiona se od sebe odtrhli. "Ehm.." zakokatal Snape. "Přistiženi.." a nervózně se zasmál. Hermiona ho při těchto slovech objela kolem pasu a pošeptala mu do ucha "vždyť se zas tak moc nestalo..", ale řekla to dostatečně nahlas na to, aby jí skupinka slyšela. Oba dva poznávali ve skupině jména ze seznamu, který Severuse pálil v kapse jako rozpálený uhlík.
Někdo z příchozích se zasmál a dodal: "To už je dlouho, co jsme se ženou prožívali tohle období, cítím upřímnou závist Severusi." Tímto se atmosféra uvolnila, Severus políbil svou snoubenku do vlasů a vedl jí do jejich pokoje a ve dveřích řekl opět dostatečně nahlas k Hermioně: "Příště radši tady, tohle bylo trapné.." a vešli dovnitř.
Když za sebou zavřeli dveře napětí z nich spadlo, přišla úleva a radost ze splněného úkolu. Bylo tu ale cítit jisté napětí. Napětí mezi nimi. Něco se totiž stalo a věděli to oba. Každý měl jasnou představu o svých pocitech, ale naprosto žádnou o citech toho druhého. "Byla to jen hra nebo to bylo doopravdy?" ptal se každý sám sebe.
"Tak jen to tu dokončíme a můžeme jet zpátky do Bradavic," poznamenala nesměle Hermiona. Stáli vedle sebe a pořád se jim nechtělo vzdálit se od sebe na víc jak metr. Nastalo ticho. Tíživé ticho.
"Ano, to je pravda, jen to tu zaonačíme a můžeme se vrátit," odtušil Snape a nejistě přešlápl. Dívali se jeden na druhého a snažili se odhadnout co si myslí ten druhý.
"Severusi.." špitla Hermiona.
Severus již se sebou nemohl svádět vnitřní boj, potřeboval vědět, jak to je. Udělal krok směrem k Hermině tak, že stáli malý kousek od sebe a koukali si do očí. "Ano?" zeptal se.
Hermioně se zaleskly oči, ale nebyly to slzy, ale myšlenka, která je rozzářila. A ta myšlenka zněla: "Nejen já.." a s těmito slovy se jejich rty setkali napůl cesty a rozpoutali bitvu o nadvládu nad tím druhým. Vášeň, která prýštila z každého jejich pohledu, polibku a doteku je dovedla až do pokoje Hermiony, kde poprvé za celou dobu mohl Snape zůstat přes noc na zamýšleném snoubeneckém loži.


Seznam dovedl k hromadnému zatčení členů uctívačí černé magie a ve škole už to ani pro Hermionu ani pro Severuse nebylo nikdy stejné jako dřív. Měli svou přece svou tajnou výpravu a sebe navzájem.


KONEC

Procitnutí ze lži

19. února 2011 v 21:39 | Em |  ░▒▓Kapitolovky HP





NEDOPSANÁ POVÍDKA!!!
Tato povídka je předělávkou vánočního plesu ve čtvrtém dílu Harryho Pottera a rozvíjí se v sérii nečekaných zvratů a vztahů.
Je to moje první povídka, tak doufám, že se vám bude líbit. Prosím ohleduplně, ale napište mi sem Vaše názory.... :)


Úvod~



14. část

19. února 2011 v 12:52 | Em |  Procitnutí ze lži
"Měli jsme opravdu veliké štěstí", povzdechl si Brumbál a tvářil se velmi ustaraně.

"Snape je zrádce", řekl Ron.

"Ne Rone, Severusovi plně důvěřuji", odvětil Brumbál a hluboce se mu zadíval do očí až Ron musel sklopit zrak a podívat se jinam.

Ronovi bylo jasné, že Brumbál viděl všechno. Úplně všechno. Vyčerpán z té představy, klesl do křesla a zabořil si tvář do dlaní. Najednou ucítil teplý dotyk ruky na svém rameni.

"Vím, jak to bylo pro tebe těžké" začal k němu promlouvat Brumbál.
"Člověk nikdy neví, čeho všeho je schopen, když se mu celý svět hroutí."

Ani slovem se nezmínil o Malfoyovi. Ani o tom, co mu udělal ve snu a už vůbec ne o tom, co mu provedl teď. Ale Ron věděl, že to ví. Bylo to hrozně těžké.

Ron konečně promluvil: "Když to bylo hrozně uspokojující, dát mu to, co si zasloužil... Nemohl jsem jinak", zajíkavě dodal a už se mu po tvářích začaly koulet slzy.

Brumbál otcovským a konejšivým hlasem odvětil: "Já vím, zažil jsem to. Pomstil jsem se za smrt mojí sestry."

Když toto řekl, rozhostilo se v místnosti úplné ticho a lesk Brumbálových očí dával vědět, že vzpomíná. Ron byl velmi překvapen, ale neřekl nic. Ticho se prohlubovalo, ale nebylo nepříjemné, oba přemítali nad událostmi, které se nestaly a nestanou. Už se zešeřilo a Ron si uvědomil, že už by měl být někde jinde.

Vstal a řekl: "Poslední otázku, pane řediteli, litoval jste toho někdy?"

"Ano i ne", odvětil Brumbál s podivným výrazem v obličeji a s tím se rozloučili.

Ron se loudavým krokem vrátil do nebelvírské kolejní místnosti ponořen do svých myšlenek a tam potkal Harryho, který na něj čekal.

"To se ti nebude líbit", řekl rozmrzele Harry.

"Co?" vyděsil se upřímně Ron.

"Ále, to uvidíš za chvíli", povzdechl si Harry, "na plese", dodal.

Vyšli ven ze školy a cestou k jezeru Ron na Harryho vrhal nechápavé a znepokojené pohledy. Najednou uviděli nádherný zářivý most, obsypaný květy planých růží a zpěvem ptáků, který sahal od břehu až k trupu lodi. Ohromeně na něj vstoupili a kráčeli po něm se smíšenými pocity. Zřejmě byl začarován, aby člověku po něm kráčejícímu vyvolal dobrou náladu.

Ve chvíli, kdy vstoupili na loď, byla dobrá nálada pryč. Vystřídalo je ohromení a úžas, nad výzdobou lodi. Vše zářilo, třepetalo, zvonilo, poletovalo. Naprosto odzbrojující pohled.

V tom jí uviděl. Vlastně jí spatřili oba dva, ale Harry na to byl již připraven z předchozího setkání. Ron ne. Stál tam, uprostřed vchodu a nemohl uvěřit, co vidí. Nezmohl se ani na slovo, pouze pořád stál, celý zkoprnělý a koukal na Harmionu a Kruma uprostřed tanečního parketu, jak se k sobě mají na veřejnosti.

Hermiona vypadala překrásně, to se jí nemohlo upřít, ale jak se při tanci plazila po Viktoru Krumovi, osahávala ho, líbala a on samozřejmě spolupracoval, to bylo příliš.


"Nezdá se mi to přirozené", vyjádřil Harry konečně svůj názor.

Ron se na ty výjevy ještě jednou pátravě zadíval a v jeho podhledu bylo vedle obrovské bolesti i zkoumavost.

"To mi na ní taky nesedí, myslíš že jí nějak očaroval?" zeptal se Ron.

"Jo, přesně to si myslím!", odtušil Harry, "ale co s tím budeme dělat?"

"Něco vymyslíme" řekl odhodlaně Ron a začal uvažovat co s tím.



˙·٠•●•٠·˙˙·٠•●•٠·˙˙·٠•●•٠·˙˙·٠•●•٠·˙˙·٠•●•٠·˙˙·٠•●•٠·˙˙·٠•●•٠·˙˙·٠•●•٠·˙˙·٠•●•٠·˙˙·٠•●•٠·˙˙·٠•●•٠·˙˙·٠•●•٠·˙
lidičky, komentujte co nejvíc můžete, takhle mi přijde, že si to píšu sama pro sebe... :-(


13. část

18. února 2011 v 18:59 | Em |  Procitnutí ze lži
Hermiona se cítila skvěle, život je prostě fajn. Od té doby, co potkala Viktora, stal se svět skvělým místem. A teď, teď když ví, že s tímhle nejkrásnějším klukem půjde na ples, který podle jejího přání bude na lodi.. Je to ta nejlepší věc co se jí stala. Už ani nevěděla, jak jí to s tou lodí napadlo, ale byl to rozhodně nejlepší nápad, protože to bude hrozně romantické.

Začaly se objevovat první červánky. "Bude chladná noc" pronesla Hermiona v náručí jejího milovaného.

"Neboj se lásko, já tě zahřeji, jak jen dlouho si ty přát." zašeptal jí Viktor Krum do vlasů a objal pevněji.

Hermiona se začervenala a byla celá šťastná. "Musím se jít připravit, už to skoro nestíhám." a s těmito slovy vstala a vydala se k oknu a zpátky k hradu.

˙·٠•●•٠·˙

Harry s Ronem právě scházeli do nebelvírské společenské místnosti a vymýšleli různé plány co a jak udělat.

"Tak sovy jsou rozeslané, Sirius již dokonce odpověděl.

Milý Harry,
jestli je pravda, co se Ronovi zdálo, měli jsme všichni velké štěstí. Ministerstvo dostalo zprávu, že smrtijedi mají podniknout útok na jednu vesničku daleko v Irsku a většina bystrozorů byla poslána tam. Dokonce i učitelé byli povoláni na pomoc. Po vašich zprávách se to již nezdá tak pravděpodobné a vypadá to jako falešná stopa. Ale ne všichni tomu věří, takže zpět Brumbál povolal ty, kteří mu věří. Nebojte se, už se na tom pracuje a do Bradavic budou vyslány posily. Jestli je ta skříň opravdu zničena a jiná cesta nevede, jste v relativním bezpečí.
Užij si ples, dopadne to dobře
Tichošlápek


Harry přečetl dopis nahlas a Ron ho komentoval se slovy: "to je jasné, jak by ministerstvo mohlo věřit studentovi".

"Myslíš že to dopadne dobře", řekl Harry.
"Můžem jít na ples, Brumbál o všem ví a určitě zvýší ochrany kolem pozemků. Už nemám strach" pokračoval dál

"Já už se také nebojím, jen by mě zajímalo, kdo kromě Malfoye a Snapea do toho byl zapleten." dodal Ron.

"Těžko říct, ale myslím, že Brumbál to zjistí", řekl Harry a vydali se směrem ven na školní pozemky.

Cestou je dohnal Hagrid.

"Hagride!" vykřikli oba najednou.
"To je dobře že tu jsi!" pokračoval Ron.

"Musíte se mnou za Brumbálem" zahuhňal a vedl je k ředitelské místnosti.

"ŠUMIVÁ BZUČIVKA" oslovil Hagrid chrlič a ten je vpustil dovnitř.

Za dveřmi byly slyšet zvuky rušného hovoru. Když otevřeli dveře, šum ustal a na řadu přišla chvíli trapného ticha.

"Chlapci, začal Brumbál. Vaše obvinění sou vážná, ale předpokládám, že byste si v takového věci legraci nedělali, tudíž vám věříme" začal na úvod Brumbál. "Rone?" dodal.

"Je to pravda pane profesore, opravdu se mi zdál věštecký sen. Netuším, jak se to mohlo stát, ale opravdu sem věděl věci, které se ještě nestaly a pak se opravdu potvrdily. Navíc sem věděl, že smrtijedy do školy pustil Malfoy, tak jsme se ho zeptali a zjistili kudy a skříň zničili. Nechtěli jsme riskovat jejich příchod, když by tu nebyl nikdo z učitelského sboru a bystrozorů."

Učitelé se po sobě velmi výmluvně podívali, při poznámce, že zeptal Malfoye, kudy se tam dostali. Brumbál však ne.

Řekl: "Můžete mě tu s panem Weaslym na chvíli nechat o samotě?"

Všichni souhlasili a postupně odešli ven. Harry chvíli postával na prahu, jako by nevěděl co dělat, ale nakonec usoudil, že Brumbál Ronovi přece nic neudělá a odešel taky.

"Rone," začal Brumbál, "mohl bych mít takovou prosbu? Potřeboval bych se podrobně podívat na ten tvůj věštecký sen, dovolíš mi to?"

Ron byl z toho sice trochu nesvůj, dokonce měl neuvěřitelný strach, že Brumbál zjistí, co Malfoyovi udělal, ale zas věděl, že za to co udělal Hermioně si to zasloužil a dovolil mu to.

"Ach" řekl po delší době Brumbál.
"Opravdu velké štěstí."

12. kapitola~14. kapitola


12. část

13. února 2011 v 22:13 | Em |  Procitnutí ze lži
Hermiona kráčela přes školní pozemky, které teď působily velmi pochmurně. Kráčela zvolna k jezeru, uprostřed kterého kotvila kruvalská loď. Vyčarovala ze břehu malý ostrůvek, který doplul až k ní, ona na něj nastoupila a plula na něm jako na obláčku směrem k lodi. Zašeptala tajné heslo, které se vánkem doneslo až jednomu z oken, za kterým seděl Viktor Krum. Ten překvapen, že ho volá vyhlédl z okna a nestačil se podivovat nad její vynalézavostí. Jakožto privilegovaný student měl pokoj sám pro sebe a okno velké natolik, že jím mohl člověk naprosto bez problémů prolézt. A již se z Hermioniný hůlky plazilo tenké lanko směrem vzhůru k oknu, dovnitř do kajuty, ovinulo se kolem ozdobného sloupu a Hermiona ladně seskočila z okna.

"Hermiona, ja ty to dokázat? Neobyčejná žena!" vydechl Viktor.

Hermiona se začervenala, ale pak si vzpomněla na svůj úkol a hned se vzpamatovala.

"Viktore, máme velký problém..." řekla mu a upřeně mu hleděla do očí.

˙·٠•●•٠·˙

Mezitím Ron a Harry spěchali ke komnatě nejvyšší potřeby. Teď už to bylo jasné. Jak jinak.. Že je to nenapadlo...

"Malfoy řekl, že musíme myslet na rozplývavou skříň, aby nás komnata pustila dovnitř," řekl věcně Ron.

"Rone, jak si to dokázal, že ti řekl i tyto podrobnosti...? Co si mu..?" nesměle se ptal Harry, ale stačil jeden pohled na Rona a už se nechtěl ptát.

Vešli bez problémů dovnitř a zavřeli za sebou dveře. Samozřejmě že se komnata začala utvářet okamžitě podle jejich přání a tužeb. Ovšem jejich názor na to, jak tuto situaci vyřešit, byl rozdílný. Díky Harrymu se poblíž oné inkriminované skříně, propojené s obchodem v Obrtlé ulici, kterou se sem smrtijedi mohou dostat, objevila velká sekyra. Ron měl ovšem jiný názor a kolem skříně se začal utvářet kruh, jakési silové pole, které by zřejmě mělo vetřelce uvěznit uvnitř.

Oba se na sebe podívali. "Tak takhle by to nešlo" řekl Harry. "Můžu ti říct, že uvést školu do takého nebezpečí a dopustit možnost že se sem dostanou a stane se to.. cos... no však víš.. to nemůžeme!" pokračoval a rezolutně zvedl sekeru. "Jak víš že se jim nepodaří to silové pole překonat?"

Ron chvíli vzpurně koukal na Harryho, sekeru, skříň i kruh a pak řekl: "víš, bylo by dobré mít je tu a mít možnost je vyzpovídat, ale.. asi máš pravdu" dodal již klidněji. "Je to riskantní. Ale chce to mít důkaz, že tu byli, aby si studenti i učitelé uvědomili hrozící nebezpečí. Kdo jinak bude věřit mému ubohému snu. Už to slyším.. Wesly, nespíš? Vzbuď se trapáku.." dodal ironicky.

"Tak co chceš dělat?" zeptal se Harry.

"Pán mít nějaké přání?" ozval se hlásek z rohu hned po malém puf, které se ozvalo po celé místnosti.

"Dobby! Tys nás vylekal.. Dobby? Dobby!" řekl Harry a Ron pochopil, že dostal nápad.

"No tak co tě napadlo," zeptal se nervózně Ron.

"No, víš.. je to hodně riskantní, ale zrovna nedávno sem si zjišťoval kouzlo, které bych mohl použít na mudlovskou elektroniku. "Přesně tuhle!" zvolal, když se GPS lokátor s nahráváním zvuku a obrazu objevil přímo na stolku vedle něj. Stačí tuhle hračku umístit tam, kde je druhý konec skříně a uslyšíme, dokonce si budeme moci nahrát, co si budou smrtijedi povídat.

"Hezké, ale to zjistíme jak, kde je druhý konec?" opáčil Ron, který s mudlovskou technikou byl úplně vedle a proto mu to lehce znemožňovalo myslet v souvislostech.

"To je právě to kouzlo, očarujeme předmět tak, aby Dobby našel místo, kam se přenesl a co myslíš, přeneseme ho skříní. Něco nenápadného, co nebude na první pohled vidět. Třeba zrnko rýže nebo cokoli. "Zvládneš to Dobby? Bylo by to nebezpečné, přemístit se tam, ale stačilo by nenápadně umístit tuhle věc a zas rychle zmizet. Co zvládneš to?

"Jistě pane, řekl doby a nábožně poslouchal Harryho další popis toho, co by se mělo udělat.

Za nedlouho vykonali jak řekli a pak přišla na řadu část se sekerou.

"Tak snad to vyjde" řekli si vzájemně, vzali si sebou oba dva přijímače a nahrávače zvuku, propojené s doručeným tajným balíčkem, který skončil v obchodě v Obrtlé ulici a šli řešit obranu pro případ, že Malfoy lhal i když to bylo silně nepravděpodobné, nebo pro případ, že nevěděl vše a je tu další možnost, jak by se mohlo něco zlého přihodit.

Vyslali oběžníky po celé škole, že snad bezprostřední nebezpečí nehrozí, ale jisti si tím být nemůžou, takže platila pravidla:

-nikdy nechodit sám
-být stále v kontaktu s ostatními
-poslat všem Voldemortovým odpůrcům,které student zná sovu se stručnými informacemi o dění ve škole
-jít večer na ples na loď, protože dohromady toho dokážou daleko víc než samostatně

"A teď, děj se vůle Boží" povzdechl si Ron.

"Ámen" dodal Harry a vydali se pro svoje společenské hábity.

11. kapitola~13. kapitola