Leden 2006

9. část

26. ledna 2006 v 17:59 | Em |  Procitnutí ze lži
Běžel, co mu síly stačily. Zalilo ho špatné tušení. A právě to ho vybičovalo k maximální rychlosti. Doběhl do druhého patra a okamžitě zakřičel:

"Perfectus Totalus!!"

Malfoy se zřítil na zem neschopen pohybu.

"Hermiono!" vykřikl Ron a tryskem se rozeběhl k postavě choulící se na zemi.
"Proboha, co ti to udělal? Co ti je? Slyšíš?" zoufale mluvil k Hermioně, která ležela před umývárnou celá pomlácená, v roztrhaných šatech a mělce dýchala.

"Rone…."zašeptala tak tiše, jakoby to bylo poslední co řekne. Ron jí chytil za ruku.

"Ne, Hermiono! To nesmíš! Nenechávej mě tady.." ztékaly Ronovi po tvářích slzy.

"Rone.." začala ještě jednou.

"Ty jsi to nejlepší, co mě potkalo. Vyřiď i Harrymu, že vás mám moc ráda.." mluvila z posledních sil.

Ronovi se zatmělo před očima. Nejenže právě před jeho očima umírala dívka, kterou miloval celým svým srdcem a mohl za to Malfoy, ale uvědomil si, že Harrymu už také nic nemůže vyřídit.

"To víš, že mu to řeknu."snažil se Ron o chlácholivý tón. Slzy se mu přitom ale hrnuly do očí.
"Hermiono, miluju tě."řekl a políbil jí na čelo.

Hermiona se chabě usmála a odpověděla:

"Vždyť já tebe taky, hlupáčku."

S těmito slovy stisk její ruky povolil a její velké hnědé oči již koukaly do jiného světa.

"Néé!" křičel Ron."Proč? Proč i ona musela zemřít?" Vrhl se na Malfoye a celý prostoupený zuřivostí začal kopat do jeho ztuhlého těla, mlátit ho pěstmi a přitom křičel tak nahlas, že musel zburcovat celý hrad. To, že Malfoy krvácel dodávalo na síle jeho útokům.
"Ty šmejde jeden hnusnej, zbabělej. Ty nechutná kreaturo. Ani život si nezasloužíš!" přidával Ron stále více a více na hlase.
Z Malfoyových očí čišel strach a zároveň nesmírná bolest. To však Rona uspokojovalo. A ještě dlouho potom, co tyto oči již hleděly do prázdna, nemohl Ron přestat mlátit do jeho těla. Pak celý vysílený klesl na podlahu a zoufalstvím a vyčerpáním omdlel.

˙·٠•●•٠·˙
Lonánek

Ron se probral. Bylo krásné slunečné ráno a on ležel ve své posteli. Z venku byl slyšet radostný křik studentů. Ron ještě celý zpocený ležel a snažil se přijít na to, co komu provedl, že se mu zdají takové noční můry. Začal klidně dýchat a zaplavoval ho pocit neskutečného štěstí.

"Všechno to byl jenom SEN!" vydechl a radostí se začal potichu smát.

Najednou přiletěla odněkud zvenčí sněhová koule, proletěla oknem a spadla přímo na Harryho postel. Harry se šíleně vylekal a Ron se začal smát.

"Ty jo, ty máš ale fakt kliku! Sem ti zrovna chtěl hodit na obličej svoji ponož…" při těchto slovech se přestal smát. Úsměv mu ztuhl na tváři. Najednou mu zbytek sněhové koule zapadl přímo do pyžama. Harrymu se zřejmě nelíbilo, že se mu Ron směje. Ale ten místo toho, aby se čertil, nebo mu to nějak vrátil, tak se tvářil jako by ho právě polili horkou vodou.
"
Rone, děje se něco?" zeptal se ho opatrně Harry.

"Počkej. Tohle snad nemůže být pravda. To se musí dát nějak ověřit." Mluvil si spíše sám pro sebe Ron.
"Pojď za mnou." a s těmito slovy rychlým krokem vyšel z pokoje.

Těsně pod schody zaslechli známé kroky, které směřovali dolů.

"Jestli je tohle Hermiona, tak máme problém." zašeptal Ron. V tu chvíli zpoza rohu vylétly dvě sněhové koule, které mířily přímo na hlavy obou chlapců.
"Tak a je to v prdeli!" ohodnotil situaci Ron dosti sprostou nadávkou.

"Co se děje?" zeptala se teď už ne tolik rozesmátá Hermiona. Viděla Ronův výraz a tak odtušila, že nebude něco v pořádku.

"Zdál se vám někdy věštecký sen?" zeptal se náhle Ron.

"Věštecký?" divil se Harry.
"To myslíš vážně?"

"Smrtelně vážně. A bohužel smrtelně je dost výstižné slovo." odpověděl Ron.

"Jsi si stoprocentně jistý, že se to stane?" nadhodila dost skepticky Hermiona.

"Vlastně se to už děje. Věděl jsem, že Harryho ráno probudí ta sněhová koule, protože se to už stalo. Teda v mém snu. Věděl jsem, že po nás hodíš ten sníh zpoza závěsu a dokonce vím, že na ples deš s Viktorem Krumem a že budeš mít růžové šaty a že ti to bude hrozně slušet."

Hrobové ticho které se rozhostilo bylo naplněno mnoha nevyřčenými otázkami.

"Jak to můžeš vědět?" zeptala se Hermiona. "Vždyť o tom nikdo neví!"

"No právě, jak to asi můžu vědět? Jedině tak, že už sem to prožil. Tak co, věříte mi? Musíme okamžitě najít učitelský sbor, protože večer na hrad zaútočí smrtijedi. Bude to masakr. A Snape je zrádce!" pronesl zcela vážně Ron, ale jakoby se zapomněl zmínit, že oba jeho přátelé to nepřežijí.

"Bože!" vydechli Harry i Hermiona současně. A rozeběhli se směrem k Brumbálově kabinetu.

"Šumivá bzučivka." řekl Harry heslo, které otevíralo vstup do Brubálovi pracovny tento týden. Věděl ho, protože si ho Brumbál zavolal kvůli Turnaji. Vyběhli schody co nejrychleji to šlo a zaklepali. Nic se neozývalo.

8. kapitola~10. kapitola


8. část

8. ledna 2006 v 18:00 | Em |  Procitnutí ze lži
"Tak kde je ta Hermiona?" povzdechl si vyčerpaně a začal pátrat v plánku.
"Tady je. Šikovná holka, jenom by mě zajímalo, jak se jí podařilo zmrazit vrbu mlátičku." A s těmito slovy se potichu dostal až na konec chodby.

Chvílemi kontroloval Hermioninu pozici a také si ověřoval, jestli mu nehrozí bezprostřední nebezpečí. Harry, Fred ani Georgie na plánku nebyli. Hermiona pomalu postupovala tajnou chodbou vedoucí od vrby mlátičky přímo do hrbu jedné sochy staré čarodějky. Ron uvažoval.

"Co by udělal Harry?" ptal se sám sebe.
"Musím přeci něco udělat. S Hermionou něco vymyslíme!" upokojoval se.
"Ale co? Vždyť tohle je hotové peklo.." zoufal si.
"No tak! Seber se, teď je hlavní zachovat chladnou hlavu a dostat se na ujednané místo!" šeptal si pro sebe a roztržitě si prohraboval kapsy.
"Kam jsem to jenom dal? Jo aha. Tohle jsem zapomněl.." uvědomil si, když nenašel ani v jedné kapse svůj oblíbený medailonek pro štěstí, který dostal k Vánocům jako ochranný amulet od Hermiony.
"Nevadí. Stejně by mi byl na nic.." povzdychl si, když sestupoval z dalších schodů.

˙·٠•●•٠·˙

Hermiona zatím vykoukla zpoza staré čarodějky a rozhlédla se po chodbě. Nikde nikdo.
"No tak aspoň v tomhle mám štěstí.." oddychla si.
"Ale ještě nemáme vyhráno." pomyslela si a neslyšně vyběhla ke schodům.

Opatrně běžela dále a vystupovala po schodech. Stoupala pořád výše a výše až se dostala do druhého patra.

"Díky bohu. Taky prázdná!" vydechla a rozběhla se směrem k umývárně.

V tu chvíli ze stínu vystoupila postava. Vystoupila rychle, hbitě a drsně Hermionu uchopila zezadu za paže a zkroutila je do takové polohy, že se nemohla hýbat. Nemohla se ani otočit. Jenom cítila útočníkův dech. Ozval se panovačný hlas, který Hermiona znala až moc dobře.

"Tak co Grangerová? Jaké to je? Takováhle bezmoc." Zašeptal jí dotyčný přímo do ucha.

Hermiona byla tak ochromena strachem, že se nezmohla ani na slovo.

"Tak jaké to je?" zeptal se znovu ten samý hlas, teď ještě okořeněný o zlost a závist.
"Tvůj život je krásný, že ano. Žiješ si jen tak, bez jakýchkoli problémů. Bezstarostně." Pokračoval a přitom ji volnou rukou zajel do rozkroku.

"Ale už ne. Už NE!" stupňoval se vztek mluvčího. Hermioně začaly vytékat slzy.
"Proč to děláš?"

"Proč? PROČ? Ty se ještě ptáš?" ozývala se ironie ze zlého hlasu.
"Protože ty máš všechno a já nic. Proto." Vyštěkl.
"Zaplatíš za to!"vyslovil tyto slova už potichu, ale svůj vztek neovládal.

Přerývaný dech Hermionu děsil daleko více než jeho slova.

"Nedělej to!" zavzlykala Hermiona.
"Vždyť se to ještě může vyřešit." Zkoušela to bezmocně dále.
"Vyřešit? VYŘEŠIT?" chladně se zasmál jakoby právě vyslovila vtip dne.

"Ne, tohle se nevyřeší. Všichni zaplatíte!" a s těmito slovy si ji prudkým pohybem otočil k sobě. "Tohle je za všechno co jste mi udělali." Řekl se zlostným pohledem a roztrhl jí výstřih.

"Néé!" zoufale zakřičela Hermiona a snažila se bránit. Leč nebyla dostatečně silná.

˙·٠•●•٠·˙

Ron zatím potichu sbíhal ze schodů. Opět si rozložil plánek a to co spatřil ho ochromilo natolik, že zapomněl na neviditelný schod. Noha mu zapadla hluboko do schodiště a zaklesla se tam.

"Draco Malfoy? No to ne. Co ten tam chce. Doufám že jí nic neudělá." Vydechl zděšeně a zoufale se snažil dostat ze schodiště.
"No tak, povol!" už křičel naštvaně na schody. Jakoby se ho schodiště zaleklo, povedlo se mu vyndat nohu a bez rozmyšlení se rozběhl chodbou v druhém patře.

7. kapitola~9. kapitola