4. část

10. prosince 2005 v 9:57 | Em |  Procitnutí ze lži
"Lidi! Hej! Zachovejte klid!" snažila se Hermiona, ale rozčilený dav lidí jí vůbec neposlouchal. Všichni se jenom snažili utéct co nejdále od hradu. "Co mám dělat?" ptala se sama sebe. "Vždyť co zmůžu? Sama.. " zoufala si. "Zachovej si chladnou mysl. Přemýšlej! No tak. Hagrid!"

V tom z hlavní brány vyletělo několik zelených paprsků. Studenti, kterým se ještě nepodařilo utéct dost daleko, začali křičet. Panika se šířila v přílivových vlnách a rozlévala se na celé bradavické pozemky. Hermiona, která byla již na cestě k Hagridově hájence, se ohlédla. Ze dveří vystoupilo pět Smrtijedů a jejich postavy se temně rýsovaly na pozadí ozářeném vrhanými kletbami. Okamžitě se každý ze Smrtijedů vydal jiným směrem. Cestou ledabyle metali kouzla do potemnělých koutů zahrady. Nemíjeli.


Hermiona horečně přemýšlela. "Hagrid už bude vědět. Určitě. Ano. Určitě!"
Přesvědčovala sama sebe. Když se před ní mihl stín a zpoza zatáčky se vynořil stín. Hermiona zmrzla na místě. Stála jak zkoprnělá neschopná jediného slova. Přitiskla se ke skále a ani nedýchala.

"Zahlédl mě?" probleskovala jí hlavou myšlenka stále dokola.
Srdce jí bušilo jako o závod. Postava se přibližovala a Hermiona si jen matně vzpomínala, že má v tašce hůlku. "Proč v tašce? Proč ne v kapse nebo ruce?" vyčítala si.

Vrostlá do skály ani nedýchala. Člověk se najednou rozeběhl a zamířil přímo do lesa.

"Uf! Ale ne! On šel od Hagrida." Pomyslela si a rozeběhla se k srubu.

Rozhlédla se. Nikde nikdo. Zaťukala. Nejdříve nesměle. Potichu. Potom hlasitěji. "Hagride! Jsi tam?" šeptala jak nejhlasitěji dovedla. Nic. Žádná odpověď. Zaběhla k zadním dveřím. Ty ale byly k její hrůze otevřené dokořán. Vešla. Uvnitř nikdo. "Ach Hagride!"

˙·٠•●•٠·˙

Ron sbíhal schody po třech. O všech vyviklaných a zrádných už věděl, takže toho se nemusel obávat. Pohyboval se sice velice rychle, ale s největší opatrností. A také tichostí. Uslyšel nějaké hlasy. Dva muži si povídali a rozhodně se nesnažili svůj rozhovor nijak tlumit. Ron se schoval za obraz Michaela Gregoriase, který ukrýval malý výklenek.

"Tak to uděláme, jak říkal Rosenrot. Tvrdě. Žádný okliky!" řekl jeden hrubý hlas.

"A proč si to radši nevychutnáme?" odpověděl druhý a na první poslech namyšlený člověk.

Nikdo netušil, k čemu skrýš za obrazem slouží. Až do teď. Ron za ní byl vděčný.

"Jenom by mě zajímalo, kde je celý učitelský sbor." Zašeptal si sám pro sebe Ron.

Hlasy se vzdalovaly. Ron se opatrně vysoukal zpoza obrazu a rozhlédl se. Chodba byla prázdná, jenom ještě v dálce doznívaly kroky. Dal se do klusu a hůlku měl v ruce a byl připraven na cokoliv. Teda v rámci možností.

"Kam mohl ten Harry jít? Do Nebelvítské určitě dojít nestačil. Kdyby ho někde objevili ONI, tak už by tady ani nemuseli být. Takže ho snad nechytili. Tak kde je? Buď nějaká učebna nebo toalety." Napadlo Rona zrovna když se přibližoval k umývárně, která byla opravdu v žalostném stavu. Podíval se, jestli někdo nejde a nakoukl do místnosti. Na zemi bylo plno střepů, krve a "Ne! Harryho brýle!" přidušeně vykřikl Ron, když spatřil, že na zemi leží černé zkroucené obroučky. "Harry!" zašeptal do ztichlé koupelny. "Jsi tady?" zkoušel to a přitom procházel mezi troskami a zborcenými zdmi. "Nikdo!" vydechl. "Doufám, že se schoval někde poblíž. Na tomhle patře je přeci ten gobelín!" a rozběhl se pryč z trosek přímo na chodbu. "Počkat! Pokud ho najdu, tak bude potřebovat vidět!" zarazil se a vrátil se pro zbytek brýlí. "Reparo." Zašeptal a brýle byly jako nové. Zastrčil si je do kapsy a teď už tryskem vyrazil přímo ke gobelínu. Přišel přímo k němu a zašeptal: "Harry! Jsi tady?" Chvíli se nic nedělo, když se pohnul gobelín, vystrčila se ruka, která ho poodhrnula. Ron pomohl osobě co tam byla ven.

"Díky bohu že mě tady někdo našel!" rozbrečela se sestra Fleur Delacroix. "Já …Já jsem jenom chtěla vidět ten ples. Když potom tady začaly křičet lidé a já se radši schovala zde." Vzlykala.

"Neboj, už to bude dobrý. Ale je to tady teď hrozně nebezpečný. Tak pojď se mnou. Já se jmenuji Ron." Zašeptal jí, vzal jí za ruku a opatrně se vydali směrem k východu. "Doufám, že je Harry v pořádku. Teď ještě abych se staral o malé děti." Zoufal si v duchu. "Tak pojď, zkusíme najít tvoji sestru Fleur." Povzdychl si a táhl malou holčičku za sebou. "A jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se.

"Gabriela." Pořád pofňukávala holčička.

"Tak Gabrielo, jdeme." Zavelel Ron a vyrazili směrem na školní pozemky.

3. kapitola~5. kapitola

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rejže Rejže | 10. prosince 2005 v 15:13 | Reagovat

Povídka je opravdu dobře napsaná. Ze začátku je to dost podobný originálu, ale dál je to úplně jinak. Jsem fakt zvědavá, jak to dopadne. Jenom doufám, že dobře.

2 Emily Emily | 10. prosince 2005 v 21:02 | Reagovat

Díky... :o) Ale jestli dobře, to nevim.... :)))) Uvidíme... :))

3 Phyllis Phyllis | Web | 25. září 2006 v 17:11 | Reagovat

Bezvadný :) Jdu číst dál, je to hodně napínavý :)

4 Izzie Izzie | Web | 9. května 2007 v 21:59 | Reagovat

Teda... Nemůžu si pomoct ale moc mě nezaujala ta zápletka :(. Píšeš dobře, je vidět že máš talent, ale... Prostě tam mám to ale :D.

5 Chloe M. Raddle Chloe M. Raddle | Web | 29. května 2011 v 6:48 | Reagovat

Je tam taková zvláštní věta: "...když se kolem ní mihl stín a ze zatáčky vyšel stín."
Jinak je to Fleur Delacour. A lidé začalI křičet :-)
Všechno :-)

6 nel-ly nel-ly | Web | 20. července 2011 v 1:20 | Reagovat

no, je to šest let starý (fakt píšeš, tak dlouho? :D já v tý době ani nevěděla, že fanfiction existuje), ale jako taaková oddechovka, když se člověk bojí bouřky, vůbec ne špatné... čekám, kdy se objeví ten Draco ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama