Prosinec 2005

7. část

30. prosince 2005 v 18:24 | Em |  Procitnutí ze lži
Ron seděl zhroucený na jedné ze židlí, která byla u stolu, kde byl rozložen Pobertův plánek. Strnule na něj koukal a opakoval si pořád ta samá slova:
"To přece není možné! Harry. Jak mohli? To není možné! Přece není mrtvý!"

Gabriela k němu přišla.
"Rone. To bude dobré!" a objala ho.

"To nebude dobré.." řekl Ron a z očí se mu začaly hrnou proudem slzy.

"Nevím co mám dělat. Co si počnu?" naříkal a mimoděk si začal prohlížet dále plán Bradavic.

"Proboha! Ještě Hermiona. Je tady. A kousek od ní stojí .. Bože! To NE!" zakřičel.

"Co se děje?" optala se ho Gabriela a naklonila se nad mapu.

"Ještě je tady Hermiona! Musíme jí pomoci! Ale jak?" vysvětloval Ron a byl na pokraji zoufalství.

"Neboj, něco už vymyslíme. Navíc ty dva jdou již od ní. To bude dobré!" uklidňovala ho. "No tak. Seber se!"

V tu chvíli někdo zaťukal na okno. Ron se opatrně přiblížil a přitiskl se k okenici. Pootevřel okno a dovnitř vlétla sovička.

"Papušíku! Co ty tady? Něco neseš. Ukaž." promlouval na sovu překvapeně Ron.

Jeho překvapení se ovšem změnilo v údiv a potom až v naprosté zoufalství.
"Proboha. Gábi. Musíme něco udělat." Sdělil Gabriele.

"Co se tam píše?" zeptala se udiveně Gabriela.

"To je psaní od Hermiony. Píše že školu obsadili smrtijedi. Podívej:" řekl Ron a podal dopis malé Gabriele.

Rone nebo Harry,
Situace je vážná! Školu obsadili smrtijedi. Nikdo z učitelského sboru není přítomen. Nevím, co se jim stalo, ale nic dobrého. Musíme něco podniknout. Snape je na jejich straně. Chtějí všechny zabít. Vyslechla jsem to z krbu v Brumbálově pracovně. Hagrid je také pryč. Oni chodí po pozemcích a bez okolků vraždí lidi. Dáme si sraz tam, co jsme se naposled tak lekli. Hodně štěstí a buďte opatrní.
Hermiona

"Co teda budeme dělat?" zeptala se Gabriela.

"Musíme se dostat k prefektské umývárně ve druhém poschodí. Tam jsme totiž včera v noci potkali Draca, kterému se Protiva snažil vzít ručník, který měl omotaný kolem pasu." Vysvětloval Ron. Tvářil se přitom dost zasněně a vzpomínal na ty dobré klidné časy.

"Kdo je Protiva?" zeptala se Gabriela.

"To je školní strašidlo." Vysvětloval dále Ron trpělivě. "Ale už dost otázek. Musíme tam.Vlastně já musím. Ty zůstaneš tady. Je to moc nebezpečné!" nakázal.

"Ale já se tady sama bojím." Špitla vyděšeně.

"Věř tomu, že kdybys šla se mnou, bála by ses daleko více. A měla bys také důvod. Nemůžeš se mnou. Neboj se, tady ti nic nehrozí." Promlouval k ní. Snažil se jí uklidnit, ale moc se mu to nedařilo.

Tak se začal rozhlížet po místnosti.
"Potřebuji něco, aby se tu sama nebála." Najednou spatřil malá dvířka. Šel k nim a otevřel je. Byla tam menší růžová místnůstka plná hraček.

Gabriela jenom vypískla. "To je můj pokojíček!" a vběhla dovnitř.

"Tak vidíš. Bude to dobrý! Nebudeš se tady bát?" ani nečekal na odpověď.
"Zamkni se tam a buď potichu. Kdyby někdo vešel, tak neotevírej. Jenom kdyby ti řekl: Gabrielo, už je čas jít na lepší místo. Souhlasíš?" vymyslel Ron tajné heslo.

"Ano. Už se bát nebudu. Jenom se vraťte brzy! Ahoj." pousmála se Gabriela a zavřela dveře. Bylo slyšet cvaknutí zámku.

"UF! Tak tohle bychom měli," povzdechl si Ron.
"Ale co teď?" zeptal se sám sebe a začal pátrat po něčem užitečném.
"Nesmím zapomenou plánek. A tohle by se také mohlo hodit." Řekl a zastrčil si do hábitu sáček s letaxem.
"Neviditelný plášť! Málem jsem si ho nevšiml!" vykřikl a již se sápal na látku, která byla použitá jako ubrus na jednou konferenčním stolečku. Rozechvělými prsty si ho strčil do kapsy.
"Ještě něco?" rozhlížel se roztržitě. Otáčel se pořád dokola trhanými pohyby jak prohledával celou místnost.
"Meč? Na co mi bude meč?" mluvil si pro sebe.
"To snad radši vezmu tady ty bomby hnojůvky a .. ANO! Kouřové clony od Freda a George."
V tu chvíli se zarazil.
"Fred a George! Úplně jsem na ně zapomněl." Vykřikl a okamžitě začal rozbalovat složený plánek Bradavic.

"No tak! Kde jste? Kde jste? KDE JSTE?" skoro již křičel. Sesul se na zem.
"To ne. Nejdřív Harry a teď ještě bráchové! To je moc. Za tohle někdo zaplatí!" křičel již úplně nahlas.
"No tak Rone! Klid! Mysli!" snažil se uklidnit sám sebe.
"Děsíš Gabrielu. Třeba byly mimo Bradavice. U nich by se nebylo čemu divit. Možná.." uklidňoval se dále.
Oči se mu stále ještě leskly slzami. Ale nejen slzami. Také velkým odhodláním. A s tímto vyrazil z místnosti. Samozřejmě potom, co si zkontroloval, jestli je to bezpečné.
"Za tohle někdo zaplatí!" vydechl a vykročil do tmavé chodby.

6. kapitola~8. kapitola


Harry Potter and the Goblet of Fire

30. prosince 2005 v 14:11 | Em |  ░▒▓Top filmy/seriály
Dumbledore: "This year, Hogwarts will pay host to a lengendary event. The Tri-Wizard Tournament."
Dumbledore: "...during which time, a single student gets to represent his or her school..."
Dumbledore: "...in a series of magical contests."
Dumbledore: "Eternal glory awaits the student who wins the tournament."
Dumbledore: "Dark and difficult times lie ahead, Harry. Soon we must all face the choice between what is right, and what is easy."
Harry Potter and Goblet of Fire is scheduled to be released in theatres on November 18, 2005.
Toto je přesné znění mluveného slova k traileru Harry Potter and The Goblet of Fire..
Enjoy it!
http://harrypotter.warnerbros.com/web/hogwarts/dailyprophet/media_archive.jsp
---> Goblet of Fire Teaser Trailer (US)

6. část

30. prosince 2005 v 13:42 | Em |  Procitnutí ze lži
Ron se rozhlížel po místnosti. "O téhle místnosti jsem již někde slyšel. Říká se jí myslím Komnata nejvyšší potřeby." Vysvětloval jak pro sebe tak pro Gabrielu. "Myslím, že se o ní zmiňovali Fred s Georgem. Tohle je přece Pobertův plánek!" vydechl. "Jsem připraven vykonat každou lumpárnu." poklepal na mapu hůlkou. Plánek ožil a ukázal všechny lidi v celých Bradavicích. "Tak kde jsou?" položil si otázku a začal hledat. "Cože? Jak může být Hermiona u Hagrida a zároveň u Brumbála?" nechápal. "Proboha! A jsou tam ještě Nott, Snape a Rosenrot! A kde je Harry? Jo tady.. A proč je hned u něj Crabble?

"Buď ticho!" zašeptal mu přímo do ucha hlas. Harryho polil pot. Neviděl nic. Bylo to způsobeno dvěmi věcmi. Za prvé neměl brýle a za druhé byla naprostá tma. Cítil jenom ruce, které ho svíraly, a dech. Nepříjemný dech, který silně páchnu. Harry byl zhnusen. Snažil se vytrhnout, ale marně. Žebra měl určitě zlomená a takovou bolest, která zachvátila jeho hlavu, ještě nezažil. Neměl sílu se bránit. Muž, který ho držel, byl daleko větší než on a daleko silnější než on. Čelo se mu chtělo rozskočit, ale křičet nemohl. Začalo mu hučet v hlavě, už ani nerozeznával místnost. "To bude mít Temný pán radost… Záblesk prosekl temnou místnost a Harry padl k zemi.


"Kam zmizel?" vyjekl zoufale Ron. "Jak to, že už není na plánku? To nemůže být pravda! To prostě nemůže být pravda!" zalykal se vztekem a zoufalstvím. "Harry! Co mám dělat?"


Hermiona naslouchala z krbu velice pečlivě dál. Ani se nebála odhalení.

"Tak jaký je ten plán?" zeptal se Snape.


"Učitelé jsou již mimo, teď jsou na řadě studenti. Vyhladíme Bradavice a tím předvedeme naši neomezenou moc." Odpověděl Rosenrot s podivným leskem v očích.

"To jako vážně?" zeptal se posměšně Snape.

"Samozřejmě že jistí studenti, například ze Zmijozelu, jsou mimo školu a v bezpečí. Zbytek zaplatí za to, že sympatizují s Brumbálem a také za to, že nevěří v sílu Pána zla." Vysvětloval dále.

Najednou Snape zbystřil. Zarazil se. "Něco tady nesedí. Někdo tu je." Zašeptal a začal se rozhlížet po místnosti. Hermiona se vzpamatovala a vystrčila hlavu z krbu. Svět se opět začal točit a ona se ocitla zpět u Hagrida.

"Proboha!" vydechla celá zděšená. "To snad ani není možné!" pravila a rozběhla se zpátky k hradu.

Když míjela famfrpálové hřiště, zahlédla na cestě k hradu dvě postavy v dlouhých černých hábitech a kápích. "Ale ne!" vydechla a pohotově se skryla pod tribunu. Dva smrtijedi prošli okolí ní, aniž by si jí všimli. Zato Hermiona postřehla, že jsou očividně na něco natěšení. Když tu jí náhle nad hlavou něco zahoukalo. Oba smrtijedi se otočili a pátrali po původci tohoto zvuku.

"Probůh! Jdou sem!" šeptla a stáhla se ještě více do stínu lavic. "Kuš sovo!" hlesla zoufale.

"Co to bylo?"

"Nevím!" S těmito slovy se obě postavy přibližovaly k Hermionině skrýši.

"Jo tak! Jenom sova! Klid." Zasmál se uvolněně jeden z nich.

"Avada kedavra!" vrhnul druhý kletbu na malou sovičku, která poletovala nad hřištěm.

"Nech toho. Máme na práci lepší věci než zabíjet sovy!" okřiknul ten první ironicky toho druhého. A odešli.

Hermiona vylezla celá vyděšená. "Sovičko! Jsi naživu?" "Pašíku! To jsi ty? Hodnej kluk." Uklidňovala se Hermiona, když zjistila, že to je Ronova sova. "Mám nápad. Dám ti psaní a ty ho doručíš Ronovi nebo Harrymu. Ano?" řekla a okamžitě si začala prohrabovat kapsy. "Papír mám, ale… NE! Nemám tužku.. Nevadí.." začala si mumlat sama pro sebe.. "Nějak to vyřeším." A vytáhla hůlku, poklepala na pergamen a ten se sám od sebe začal plnit jejím vlastním písmem. "Vida! Jde to." Když se dopis napsal, přivázala ho k sovičce a dívala se, jak mizí do tmy.

Hvězdy osvěcovali školní pozemky, které se teď jevily opuštěně. Nikdo nemluvil, nekřičel ani neběhal. Ticho se sneslo na zem a ponurá zima se rozprostírala po celé její šířce. Zlověstné ticho.

5. kapitola~7. kapitola


5. část

10. prosince 2005 v 22:44 | Em |  Procitnutí ze lži
Ron se snažil co to šlo, ale s Gabrielou mu cesta neubíhala příliš rychle. "No tak. Neboj se už!" pokoušel se jí uklidnit. "Co mám sakra dělat?" nadával si sám pro sebe. Došel na konec chodby, když v tu chvíli si uvědomil, že jdou špatným směrem. Vrátili se na druhý konec, když uslyšel hlasy. A hlavně také kroky směřující přímo k nim. Chodba byla prázdná a hlavně bez jakéhokoliv úkrytu. "Sakra, poběž!" pobídl ji.

"Tyhle dveře jsou tu nové?" zeptala se holčička.

"Ty tady přece nebyly. Hlavně pojď!" vydechl Ron a vběhli do dveří, které za sebou opatrně zavřeli.

Přesně v tom okamžiku už slyšely, že zmíněné osoby se již ocitly v chodbě, kde ještě před dvěmi vteřinami byli. "Hlavně ticho!" hlesl, ale bylo to skoro zbytečné, protože Gabrielu by ani nenapadlo cokoli říkat. Byla tak vyděšená, ale zřejmě si tak naplno nedokázala uvědomit, jak zlé to je a o kolik horší by být mohlo. Místo toho si prohlížela zařízení místnosti.

"Rone! Tady je to vážně zajímavé!" vydechla. Ron, který se až do teď věnoval pouze zvukům jdoucí z chodby, se poprvé rozhlédl.

"Pane Bože! Tady je to .." neměl slov.

˙·٠•●•٠·˙

"Ach Hagride!" zasténala Hermiona. "Co se to tu proboha stalo?" zasténala. Po důkladném rozhlédnutí došla k názoru, že odsud Hagrid hodně narychlo zmizel nebo byl odvlečen. Už tady dlouho nebyla, tak nevěděla, jak velký pořádek si tady udržoval, ale nedokázala si to vysvětlit. "Kdyby tady někdo bojoval, nebyl by tady větší nepořádek? A kdo byl ten člověk, co jí tak těsně minul při cestě sem?" vrtalo jí hlavou. V každém případě prostě nevěděla, co počít.

"No tak! Mysli! Co teď? Kam jít?" Napadlo jí, že by třeba mohla zkusit použít letax. Právě na něj teď koukala. Byl v buclatém hrnečku přímo nad Hagridovým krbem. "Můžu zkusit zkontaktovat někoho, kdo … Koho?" zeptala se zoufale. "Leda kdybych zkusila pouze nakouknout do Brumbálova krbu. Určitě nějak zařídil, aby v krajních případech byl dostupný. Ale k čemu by mi to bylo? Vždyť kdyby tam Brumbál byl, tak by něco udělal!" přemýšlela. "Ale třeba bych zjistila něco.. Něco důležitého!" A s těmito slovy vhodila do ohně hrst letaxu. "Brumbálova pracovna." Svět se začal točit, ale cítila, že koleny pořád klečí na udusané půdě, která vyplňovala vnitřek Hagridova příbytku. "Ach!" vydechla a těsně potom se její hlava objevila v krbu Brumbálova kabinetu. Kabinet byl prázdný. Když tu zaregistrovala nějaký pohyb.

"Ale, ale, ale … Kdo by to řekl! Nečekaná návštěva." Pravil krutý hlas. "Severusi, příteli!"

"Nejsem tvůj přítel, pokud si pamatuji. Ale jak to, že jsi ještě naživu? Myslel jsem, že jsi zradil Temného pána.." odvětil mu na to Snape škodolibě.

"Jak se opovažuješ? Jak vůbec můžeš? Ty! Ty, který jsi utekl hned, jak se naskytla příležitost!" neovládl se muž, který stál na schodišti nad krbem.

"Víš jak to je! Víš to moc dobře Notte." Řekl se klidem Snape. Zároveň však dával najevo své opovržení vůči němu.

"Nevěřím ti ani slovo!" zařval Nott. "Proč si myslíš, že bych ti to měl spolknout? Oba víme, že jsi zrádce! To já! To já jsem musel hnít v Azkabanu. To já jsem si vytrpěl roky u mozkomorů. To ty sis žil, já musel přežívat." Již se neovládal. Snapeovi činila očividnou radost konverzace s tímto ubohým stvořením.

"To, že jsi se pokusil utéct a že tě přitom chytili neznamená, že jsi byl věrný Temnému pánovi. Vždyť jsi prozradil tolik jmen, že být tebou bych se ani neukázal venku. Tvé štěstí, že to nikdo z nich nepřežil…" pokračoval Snape. Klid, se kterým ho Nott na začátku oslovoval byl ten tam. Teď se už zmohl jen na křik. Křičel co to dalo. Když do dveří vstoupil další Smrtijed.

"Co se to tu proboha děje? Notte! Uklidni se! Á.. Severusi… Už jsi slyšel plán?"

"Ještě jsme se k tomuto bodu jaksi nedostali.." ušklíbl se uštěpačně.

4. kapitola~6. kapitola


4. část

10. prosince 2005 v 9:57 | Em |  Procitnutí ze lži
"Lidi! Hej! Zachovejte klid!" snažila se Hermiona, ale rozčilený dav lidí jí vůbec neposlouchal. Všichni se jenom snažili utéct co nejdále od hradu. "Co mám dělat?" ptala se sama sebe. "Vždyť co zmůžu? Sama.. " zoufala si. "Zachovej si chladnou mysl. Přemýšlej! No tak. Hagrid!"

V tom z hlavní brány vyletělo několik zelených paprsků. Studenti, kterým se ještě nepodařilo utéct dost daleko, začali křičet. Panika se šířila v přílivových vlnách a rozlévala se na celé bradavické pozemky. Hermiona, která byla již na cestě k Hagridově hájence, se ohlédla. Ze dveří vystoupilo pět Smrtijedů a jejich postavy se temně rýsovaly na pozadí ozářeném vrhanými kletbami. Okamžitě se každý ze Smrtijedů vydal jiným směrem. Cestou ledabyle metali kouzla do potemnělých koutů zahrady. Nemíjeli.


Hermiona horečně přemýšlela. "Hagrid už bude vědět. Určitě. Ano. Určitě!"
Přesvědčovala sama sebe. Když se před ní mihl stín a zpoza zatáčky se vynořil stín. Hermiona zmrzla na místě. Stála jak zkoprnělá neschopná jediného slova. Přitiskla se ke skále a ani nedýchala.

"Zahlédl mě?" probleskovala jí hlavou myšlenka stále dokola.
Srdce jí bušilo jako o závod. Postava se přibližovala a Hermiona si jen matně vzpomínala, že má v tašce hůlku. "Proč v tašce? Proč ne v kapse nebo ruce?" vyčítala si.

Vrostlá do skály ani nedýchala. Člověk se najednou rozeběhl a zamířil přímo do lesa.

"Uf! Ale ne! On šel od Hagrida." Pomyslela si a rozeběhla se k srubu.

Rozhlédla se. Nikde nikdo. Zaťukala. Nejdříve nesměle. Potichu. Potom hlasitěji. "Hagride! Jsi tam?" šeptala jak nejhlasitěji dovedla. Nic. Žádná odpověď. Zaběhla k zadním dveřím. Ty ale byly k její hrůze otevřené dokořán. Vešla. Uvnitř nikdo. "Ach Hagride!"

˙·٠•●•٠·˙

Ron sbíhal schody po třech. O všech vyviklaných a zrádných už věděl, takže toho se nemusel obávat. Pohyboval se sice velice rychle, ale s největší opatrností. A také tichostí. Uslyšel nějaké hlasy. Dva muži si povídali a rozhodně se nesnažili svůj rozhovor nijak tlumit. Ron se schoval za obraz Michaela Gregoriase, který ukrýval malý výklenek.

"Tak to uděláme, jak říkal Rosenrot. Tvrdě. Žádný okliky!" řekl jeden hrubý hlas.

"A proč si to radši nevychutnáme?" odpověděl druhý a na první poslech namyšlený člověk.

Nikdo netušil, k čemu skrýš za obrazem slouží. Až do teď. Ron za ní byl vděčný.

"Jenom by mě zajímalo, kde je celý učitelský sbor." Zašeptal si sám pro sebe Ron.

Hlasy se vzdalovaly. Ron se opatrně vysoukal zpoza obrazu a rozhlédl se. Chodba byla prázdná, jenom ještě v dálce doznívaly kroky. Dal se do klusu a hůlku měl v ruce a byl připraven na cokoliv. Teda v rámci možností.

"Kam mohl ten Harry jít? Do Nebelvítské určitě dojít nestačil. Kdyby ho někde objevili ONI, tak už by tady ani nemuseli být. Takže ho snad nechytili. Tak kde je? Buď nějaká učebna nebo toalety." Napadlo Rona zrovna když se přibližoval k umývárně, která byla opravdu v žalostném stavu. Podíval se, jestli někdo nejde a nakoukl do místnosti. Na zemi bylo plno střepů, krve a "Ne! Harryho brýle!" přidušeně vykřikl Ron, když spatřil, že na zemi leží černé zkroucené obroučky. "Harry!" zašeptal do ztichlé koupelny. "Jsi tady?" zkoušel to a přitom procházel mezi troskami a zborcenými zdmi. "Nikdo!" vydechl. "Doufám, že se schoval někde poblíž. Na tomhle patře je přeci ten gobelín!" a rozběhl se pryč z trosek přímo na chodbu. "Počkat! Pokud ho najdu, tak bude potřebovat vidět!" zarazil se a vrátil se pro zbytek brýlí. "Reparo." Zašeptal a brýle byly jako nové. Zastrčil si je do kapsy a teď už tryskem vyrazil přímo ke gobelínu. Přišel přímo k němu a zašeptal: "Harry! Jsi tady?" Chvíli se nic nedělo, když se pohnul gobelín, vystrčila se ruka, která ho poodhrnula. Ron pomohl osobě co tam byla ven.

"Díky bohu že mě tady někdo našel!" rozbrečela se sestra Fleur Delacroix. "Já …Já jsem jenom chtěla vidět ten ples. Když potom tady začaly křičet lidé a já se radši schovala zde." Vzlykala.

"Neboj, už to bude dobrý. Ale je to tady teď hrozně nebezpečný. Tak pojď se mnou. Já se jmenuji Ron." Zašeptal jí, vzal jí za ruku a opatrně se vydali směrem k východu. "Doufám, že je Harry v pořádku. Teď ještě abych se staral o malé děti." Zoufal si v duchu. "Tak pojď, zkusíme najít tvoji sestru Fleur." Povzdychl si a táhl malou holčičku za sebou. "A jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se.

"Gabriela." Pořád pofňukávala holčička.

"Tak Gabrielo, jdeme." Zavelel Ron a vyrazili směrem na školní pozemky.

3. kapitola~5. kapitola


Pobertové

10. prosince 2005 v 9:28 | Em |  ░▒▓Fun arts HP
Pobertové a jejich přítomnost na škole je všem čtenářům Harryho Pottera známá. Ale dochází někomu třeba to, co musel zažívat Lupin, který ztratil hned tři přátele najednou? Jamese Pottera, Siriuse Blacka, kterého považoval za vraha, a Petera Pettegrua, kterého měl Sirius údajně zabít? Víte jak se asi musel cítit? A co teprve potom, když zjistil, že je Sirius nevinný. Jak musel být rád? A také si musíte uvědomit že i oni byli jednou mladí a působili na Bradavicích. Užívali si legrace a teď tohle. Vždyť je to hrozný PSYCHO!

Harry

8. prosince 2005 v 21:47 | Em |  ░▒▓Fun arts HP

Postavy

8. prosince 2005 v 21:04 | Em |  ░▒▓Fun arts HP




3. část

7. prosince 2005 v 21:41 | Em |  Procitnutí ze lži
Když se přehoupla půlnoc, začaly Sudičky hrát pomalé a teskné melodie.

"Kde je Hermiona? Jsem ji tady nikde neviděl."

"Netuším, určitě tady nikde není?" zeptal se Harry Rona s trochu skeptickým hlasem.

"Jsem se díval docela důkladně. Jestli šla s NÍM!" odvětill dost naštvaně Ron.

"Tak se po ní pudem podívat? Uklidní tě to?"

"No… Nebyl by to tak špatný nápad." řekl dosti nejistě Ron.

Když v tu chvíli vstoupila Hermiona do sálu. Zamířila přímo k nim. "Tak si představte, že Kruval i Krásnohůrky už museli do svých ubytoven." řekla celkem zklamaně.

"Hm.. To je škoda!" odvětil jí na to Ron hlasem, ze kterého poznal ironii pouze Harry, který s ním a jeho špatnou náladou strávil celý večer. Hermiona si ničeho nevšimla.

"No počkej! To mi chceš tvrdit, že všichni šampióni už šli spát? To je jako sranda? A mně bylo řečeno, že tady musím být až do konce. Jdu pryč! Mějte se." Řekl dosti naštvaně Harry a vyběhl tryskem z místnosti.

"Ty jo, tomu se tady asi dost nelíbilo, co?" ušklíbla se Hermiona a sedla si k Ronovi.

"Hm..Asi ne no." Řekl jí na to a zahleděl se na parket. Tam tančilo celkem dost párů, ale jak si všiml, tak nikdo kromě nich neseděl. Rona polilo horko. Vůbec nevěděl, co má dělat nebo říkat. Proto nastala trapná odmlka, kdy se na sebe střídavě dívali a cítili se opravdu trapně. Když už chtěl Ron říct něco ve smyslu: "Už je pozdě…", přistoupil k nim celkem hezký a vysoký chlapec.

"Smím prosit?" požádal Hermionu, ta se už připravovala vstát, když její podávanou ruku chytnul Ron. "Pozdě. Jde se mnou." a vytáhl jí na parket.

"Co to děláš?" zeptala se ho Hermiona s podezřením v hlase.

"Přece bys nechtěla tancovat s ním?" opáčil se tázavě.

"A proč by ne?" zeptala se dosti udiveně.

"Včera sem ho viděl, jak se rozešel se svojí holkou a to dost nehezky. Teď tancuješ se mnou tak se soustřeď." vypálil Ron ale už ne tak jistě jako jí vzal na parket..

V tu chvíli se rozletěly dveře a do sálu vběhl Erik Hood z Nebelvíru.

"Emily Bronseová je mrtvá! Smrtijedi!" vykřikl a celá místnost ztichla.

Pouze ale na okamžik. Jakmile dozněl poslední tón akustické kytary začal dav propadat panice. V krátkém okamžiku už všichni křičeli a začali jeden přes druhého prchat do míst, kde si mysleli, že bude bezpečno. Rona i Hermionu rozdělil dav lidí tlačící se ven.

"Hermiono!"

"Rone!"




˙·٠•●•٠·˙

Harry ležel na mokré zemi. Těžko si uvědomoval co se vlastně stalo. Viděl rozmazaně, ale poznal, že z umývárny, ve které je, zbyly jenom trosky. Slyšel hluk bortících se zdí a rozbíjení věcí. Křik. Zděšení. Slabé zelené záblesky slábly, jak se skupina oddalovala.

"Jau!" sykl Harry, když se pohnul. Padající kamení ho zasáhlo přímo na hrudník, takže měl naražená žebra. Bolelo to jako čert. Pokusil se vstát. Namáhavě se převrátil na ruce a zahlédl svou zkrvavenou tvář v střepu, který ležel hned vedle něj. Uvědomil si, že krvácí z malých ranek na obličeji a rukou, které zřejmě způsobil pád zrcadla, jehož kusy se válely všude kolem.
Ron byl unášen davem směrem k učebně přeměňování.

"Můžete se sakra zastavit? Kam to všichni běžíte? Jak vám to asi pomůže?" křičel Ron a snažil se protlačit pryč z masy splašených studentů. "Konečně!" vydechl, ale okamžitě začal přemýšlet co dělat. Byl vyděšený, ale ne natolik, aby si nezachoval chladnou hlavu. Dostal se už párkrát do velice zlých situací, takže ho teď spíš zajímalo, kde jsou Harry s Hermionou a co se to vlastně děje. Byl si vědom, že mu hrozí nebezpečí, ale rozhodl se jednat.

2. kapitola~4. kapitola


2. část

7. prosince 2005 v 21:41 | Em |  Procitnutí ze lži
Dveře do Velké síně se otevřely a dav se začal tlačit dovnitř. "Musím jít ještě za ostatními soutěžícími. Tak zatím."

Ron se nezmohl ani na slovo a nechal se unášet davem, který proudil směrem do jídelny. Když už byli všichni uvnitř, byl uprostřed sálu volný taneční parket a ulička ke dveřím. Tou začaly vcházet páry. Fleur s Rogerem Davisem, Cedrik s Cho, Harry s Parvati a konečně Viktor Krum s Hermionou. Ron na nich visel očima. Vypadal, že je mu špatně. Holky sledovaly nový nečekaný pár jak zhypnotizované a při této příležitosti propalovaly Hermionu očima. Šeptaly, šuškaly, pomlouvaly a to hlavně ty, které strávily měsíce tím, že za Krumem běhaly jak ocásky. Ron si nedokázal vysvětlit, co se to stalo a hlavně co se to děje s ním. Vše se to odehrálo velice rychle, tak ještě nestačil vstřebat to, co se právě stalo. V žádném případě však nepomyslel na to, že by mu to vadilo kvůli tomu, že žárlí. To by ho ani nenapadlo ani ve snu. Zatím…

Páry se daly do tance. Fleur, Cedrik i Krum měli techniku tance zvládnutou dokonale, Harry se snažil… Ronův skelný pohled byl pro jeho taneční partnerku Padmu opravdu záhadný.


"Půjdeš tančit? Hej! Půjdeš?"

"Co?" probral se Ron ze zamyšlení.

"Ptám se, jestli půjdeš tančit."

"Ne." odpověděl Ron a jak ve snu se vypotácel ze síně. "Bože!" vydechl a opřel se zády o studenou zeď. "Co to sakra bylo? Jak to, že tam byla právě s ním?" Sesul se k zemi a opřel hlavu o vyčuhující kámen. "To snad ani není pravda! Co to má znamenat?" Myšlenky mu úplně zamrzly.

Mezitím se Harry ve velké síni pokoušel o tzv. otočku ve vzduchu, kterou měla opsat jeho partnerka. Bohužel koordinace selhala a Padma kopla kolenem Harryho přímo do břicha. "Au!" hlesl Harry.

"Proboha promiň, to sem vážně nechtěla…" řekla zoufale Padma.

"V pořádku. Jenom si zajdu na chvíli sednout." Zasípal Harry a odbelhal se z tanečního parketu. Věděl přesně, kam půjde.

Chtěl utéct z té přeplněné místnosti plné vydýchaného vzduchu a nepříjemných pohledů. Přidal na tempu a mířil ven ze síně. Zahnul za roh, ale na místě, kam měl namířeno, již někdo seděl.. Měl obličej v dlaních a zrzavé vlasy. "Rone! Co ti je?"

Ron sebou trhnul a zvedl hlavu. "Nic! V pohodě. Co by mi mělo bejt?"

"No ale teď vážně? Co se ti stalo?"

"Nic. Vážně!" řekl dost nepřesvědčivým hlasem.

"Jenom mě to tam nebaví." Ani sebe nepřesvědčil. Harry si přisedl k němu a zahleděl se stejně jako on na protější zeď.

"Je to kvůli Hermioně?" opáčil za chvíli nesmělým hlasem.

"Kvůli Her.. Ale ne. Jak si na to přišel?" vyhrkl Ron, ale hlas ho opět zklamal.

"Vážně? To ti to vadí, že šla s Krumem?" řekl pochvíli Harry.

"Mně že to vadí? No.. Jistěže mi to vadí… Vždyť je to vlastně tvůj soupeř!"

"A jsi si jistý, že je to jenom kvůli tomu?" zeptal se s jistým podezřením v hlase Harry.

"A kvůli čemu jinýmu?" odvětil Ron o něco agresivněji než měl prvně v úmyslu.

"Tak nic.. Jsem se jenom zeptal. Půjdeš dovnitř?"

"Za chvíli.."

"Ale no tak, pojď" řekl Harry a zvedl Rona z chladné země. "Jdeme žádný výmluvy!" zavelel a už ho táhl směrem po zvuku melodie, která se nesla Velkou síní s tisíci ozvěnami.

Vkročili do síně a najednou zjistili, že jsou vlastně jediní, kteří se nebaví. Bohužel Harry jakožto jeden z šampiónů musel zůstat až do konce. A tak se mu Ron nabídl, že tam počká s ním, jako morální podpora.

"Díky moc, ale nemusíš to pro mě dělat, vím, že tě to tady nebaví. Jsi vážně kamarád."

"Neděkuj. Ty by si to pro mě udělal taky, ne?" mrknul na něj spiklenecky Ron a snažil se zlepšit si náladu. Bohužel každý pohled na Hermionu výborně se bavící s Krumem ho vždy vrátil opět na zem. Snažil se sice přetvařovat, ale šlo mu pouze napůl. Když přišla na řadu nejoblíbenější kouzelnická skupina Sudičky, rozhodli se, že zapařít, protože už je nebavilo sedět a jenom koukat na lidi, jak se baví. Vběhli do davu a začali s ním skákat do rytmu. Dalo by se říci, že se dobře bavili. Vlastně celá Weaslyovická rodina se dobře bavila. Fred s Alicí dělali tak divoké a prudké pohyby, že jim všichni radši uhýbali z cesty. Giny s Nevillem blbli taky i když ne tak přehnaně a Nevill působil dosti prkenným dojmem. Ron s Harrym se ze začátku cítili dost trapně, ale postupem času se začali daleko více odvazovat až si to užívali a na chvíli zapomněli na své strasti a problémy.

1. kapitola~3. kapitola


1. část

7. prosince 2005 v 21:40 | Em |  Procitnutí ze lži
"Vůbec nechápu, proč lhala." "No víš, Rone, fakt si myslíš, že lhala?" "No samozřejmě!! Ty si snad vážně myslíš, že ji někdo pozval? Mluvíme o Hermioně!!"

"No ale proč by nemohl?"

"Ale neblázni.. Řekla to jenom proto, abychom se jí nesmáli, že nikoho nemá.."

"Když myslíš…"

"Hele Harry, kdyby nebyla tak paličatá, tak sem jí mohl pozvat sám."

Giny přisedla k jídelnímu stolu, kde si povídal Harry s Ronem a jakoby nic prohodila: "No ale Hermiona vážně někoho má!"
Ronovi zaskočil knedlík, který se snažil celý nacpat do pusy… "To jako fakt? A koho?"

"To ti nepovim. Proč taky?" a odběhla za kamarádkami ze svého ročníku.

"Ale Giny! To přece.. No chápeš to, Harry?"

"No tak ji prostě někdo pozval! Proč to nemůžeš pochopit?"

Bylo krásné sluneční ráno. Paprsky světla se odrážely od čerstvě napadaného sněhu a z venku se ozýval radostný křik studentů, kteří si tohoto krásného počasí užívali také. Ron se vzbudil a kouknul se na vedlejší postel, kde spal Harry. Najednou přiletěla odněkud zvenčí sněhová koule, proletěla oknem a spadla přímo na Harryho postel.

"Bože! Co to je?" vykřikl Harry.

Ron se jenom tlemil na celé kolo. "Ty jo, ty máš ale fakt kliku! Sem ti zrovna chtěl hodit na obličej svoji ponožku, aby ses probral, ale předběhla mě ta koule..!"

"Hm.. To by mě spíš do večera uspalo. Ještě že tak." A plesk, hodil po Ronovi zbytek sněhové koule, která mu zapadla přímo za polorozepnuté pyžamo.

"Šmejde!" smál se Ron. A vyběhli z pokoje…

Těsně pod schody zaslechli známé kroky, které směřovali dolů. "Hej, Hermi de! Schovej se!" řekl Ron a nabral si z parapetu okna velkou hroudu sněhu.

Najednou zpoza rohu vyletěly dvě velké sněhové koule a rozplácli se oběma hrdinům přímo do obličeje.

V závěsu za koulemi vyběhla celá rozesmátá Hermiona: "To sem vás dostala, co? Ale koledovali jste si o to!"

BUM! Všechen sníh se jí vrátil zpět a zamotal se jí do rozježených vlasů. Takto rozjaření se dostali až na školní pozemky. Tak se strhla nehorázná bitka. Kouzla si zakázali, takže po hodině byli všichni hrozně unavení. Hermiona se najednou sebrala a řekla něco ve smyslu, že se už musí jít připravovat na ples a zmizela za kopcem.

"To se musí připravovat tak dlouho? Vždyť ten ples je až večer!"

"No nevím sice, co všechno dělají před plesem holky, ale já sem si jistý, že se svými vlasy nic neudělám, i kdybych se přeskočil." S tímto konstatováním se oba vrátili k předchozí hře, kdy jeden vyhazoval koule do vzduchu a druhý se z nich za letu snažil udělat co nejoriginálnější létající kouli.. Prostě kluci…

Když se setmělo, měli oba už na čase se začít oblékat do svých společenských hábitů. I když oba věděli, že se svým vzhledem nic moc neudělají, bylo to horší, než předpokládali. Harrymu se nepodařilo spacifikovat své vlasy ani v nejmenším a Ron…

"Proboha! To snad nemůže být ani pravda. Tomu nevěřím. V tohle přece nemůžu jít mezi lidi! Vždyť to vypadá jak koberec!"

Harry ho poněkud rozpačitě pozoroval a pak řekl: "Ale klid. Vypadáš slavnostně.."

"Slavnostně? Jak koberec vypadám. To je krutá pravda."

Oba scházeli dolů ke svým partnerkám. "Je fakt pitomá. Kdyby to přiznala, tak bych jí vážně pozval." mrmlal si Ron pod vousy a pořád se rozhlížel kolem sebe.

Když byl prostor pod schody zaplněn studenty, kteří jenom čekali, až se otevřou dveře do velké síně, stalo se něco zvláštního. Všichni se mačkali dole když z vrcholu prázdných schodů začala scházet dívka. Byla to neobyčejně půvabná dívka. Scházela směrem k přeplněnému předsálí a její šaty šustily při každém kroku. Rozhlížela se po místnosti jakoby někoho hledala. Usmívala se sice trochu rozpačitě, přitom ale velice sebevědomě. Ruch pod schody ustal. Překvapivé ticho upozornilo i ty, co byli otočeni zády. Všichni se na ní koukali jak na překrásný přelud.

"Kdo to je?"

"Tu jsem tu v životě neviděla."

Ozýval se tlumený hovor. Najednou Ronova partnerka překvapeně do ztichlého prostoru zašeptala: "Vždyť to je Hermiona Grangerová!" Ozýval se šum a byly slyšet různé útržky hovorů.

"Co to má s vlasy?" zašeptala dívka po Harryho pravici.

"Vypadá nádherně!" ozvalo se z předu.

Ronovi spadla brada. Sledoval ji po celou dobu, co šla ze schodů a byl tak u vytržení, že dokonce ani nemluvil. Najednou se z davu protlačil Viktor Krum a vyběhl po schodech. V polovině schodiště se setkal s Hermionou. Uklonil se a nabídl jí rámě. Ona se usmívala a nabídnuté rámě přijala. Ronovi se zatmělo před očima."To přece nemůže být pravda."

Zástup lidí začal uhýbat této nečekané dvojici, která procházela směrem k místnosti vedle Velké síně. Když vešli dovnitř šum se změnil v hukot. Každý mluvil. Ron pořád zaraženě mlčel.

"Rone! To byla Hermiona." řekl překvapený Harry.

"Ne. Tomu nevěřím..."

Úvod~2. kapitola


Úvod

7. prosince 2005 v 21:40 | Em |  Procitnutí ze lži
DOPSANÁ POVÍDKA!!!
Tato povídka je předělávkou vánočního plesu ve čtvrtém dílu Harryho Pottera. Je to moje první povídka, tak doufám, že se vám bude líbit. Prosím ohleduplně, ale napište mi sem Vaše názory.... :)

~1. kapitola